Tři Přání [Drarry]

Kapitola 34: Cesta za odpověďmi

Jeden ze dvou chlapců, kteří prospali téměř celý Štědrý den, se probudil. Blonďák několikrát zamrkal, aby od sebe odlepil oční víčka. Když nakonec otevřel oči, zjistil, že to není taková změna. Byla už noc, a tak byla ložnice naplněna tmou. Pomalu se posadil a koukal na svého spícího přítele vedle sebe. Nemohl si pomoct a pousmál se. Když se přistihl při tom, že je opět hrozně sentimentální, otočil hlavu a koukal do prázdna. Moc dobře si uvědomoval, že mu tolik času na takové maličkosti jako okukování Harryho nebo přemýšlení uprostřed noci nezbývá. V tu chvíli se pozastavil nad touto myšlenkou. Je vůbec ještě Štědrý den? Vždyť si ani mezi sebou nevyměnili dárky.

Draco svůj pohled opět přemístil na tmavovláska. Ruce mu položil na ramena a začal s ním třást.

,,Vstávej," pobízel ho zmijozel, ale Harry jen zakňučel a přetáhl si peřinu přes hlavu. Draco pochopil, že touhle cestou ho z postele nedostane.

A tak se blonďák odtáhl a trochu smutně prohlásil: ,,Tak já si to tričko zase obleču."

Na to Harry podle Dracových očekávání slyšel a zamumlal: ,,Ne, počkej, tak to já vstanu." K Harrymu překvapení byl zmijozel zcela oblečený.

,,Jaké zklamání," povzdechl tmavovlásek, ale ke spánku už se nevrátil. Posadil se, ruku položil Dracovi na krk a jemně ho políbil. Pak se odtáhl a zvedl se z postele.

V polovině pohybu se ale zastavil a promluvil: ,,Není nějaká tma?"

Draco stále sedící na posteli přikývl. Jeho partner se chytil za hlavu a otočil se ke svému nočnímu stolku, kam schoval svůj dárek.

,,Sice jsme si nestihli dát dárky přesně na Vánoce," mluvil Harry, zatímco šmátral pro svůj dar, ,,ale malá změna ještě nikdy nikoho nezabila, že?"

To vykouzlilo zmijozelovi široký úsměv na tváři. ,,Dovolil bych si nesouhlasit, ale neudělám to, protože bys mi nejspíš tím dárkem omlátil hlavu."

,,Moudré rozhodnutí," reagoval hned Harry. Mezitím zapálil svícen a položil ho na nedaleký psací stůl. Draco vyndal ze své zadní kapsy maličký váček. V druhé ruce svíral hůlku. Zašeptal zaklínadlo tak tiše, že ho ani Harry neslyšel. Váček se zvětšil a on z něj vyndal malou krabičku pečlivě zabalenou v balícím papíru.

,,Nikdy bych do tebe neřekl, že jsi tak pečlivý," zhodnotil dárek, který spatřil v jeho rukách.

Zmijozel se znovu pousmál. ,,Neřekl bys do mě hodně věcí. A není divu, oba víme, jak jsme spolu začínali." V tu chvíli se oba zamysleli nad jejich prvním setkání v Příčné ulici při koupě hábitů. Tehdy ani nevěděli, že se budou nenávidět i milovat.

Když se vzpamatovali a začali se znovu soustředit na současnost, sedli si spolu na postel a vzájemně si vyměnili předměty, které drželi v rukou.

,,Veselé Vánoce," usmál se Harry a Draco mu úsměv s radostí opětoval.

,,Veselé Vánoce."

Oba se opatrně rozbalili obdržené dary. Draco se zbavil obalu a pak spatřil ručně vyrobenou vycházkovou hůl, již Harry vytvořil na poslední chvíli. Zmijozel to ale očividně nepoznal, protože z té nádhery nemohl odtrhnout oči.

Dracův dárek pro Harryho byl ale mnohem majestátnější. Když se zbavil papíru v nebelvírských barvách (což pro Draca musel být pěkný oříšek, koupit něco, co není v barvách jeho koleje), v rukou mu zůstala krabička. Sundal z ní víko a uvnitř uviděl zcela novou Zlatonku. Byla vyleštěná do poslední chybičky a měla na sobě vyryté věnování: