Tři Přání [Drarry]

Kapitola 33: Vánoce u Weasleyů

Před týdnem

V Doupěti se všichni připravovali na první Vánoce bez Freda. Ale i když na něj pomysleli, na tváři se jim objevil úsměv. Byl to takový typ úsměvu, přes který byla vidět všechna ta bolest, ale zároveň, že jim na něm záleželo a že si váží všech společně strávených chvílí.

Nejvíce tato ztráta zatřásla s Molly a Georgem. Ne že by ostatní netruchlili nebo by neprožili nespočet probdělých nocí, ale Fredova matka a jeho bratr a zároveň nejlepší přítel nejspíše uronili nejvíce slz. Molly dokonce letos upletla polovinu svetru s písmenem F, než si uvědomila, že je to zbytečné. Za to George si na Vánoce skoro nevzpomněl. Když přestal vtipkovat a dělat si srandu z ostatních lidí, všem bylo jasné, že opravdu není v pořádku.

Jediná dcera v rodině se musela vypořádat nejen s touto opravdu nešťastnou situací, ale i nepříjemným rozchodem. I když se s tím už smířila, tahle bolest nikdy nezmizí. Do Harryho byla zamilovaná opravdu dlouho, proto se tento cit nemohl přehoupnout do nenávisti. A k tomu vůbec nepomáhal fakt, že Harryho nejspíš nikdy nepřitahovala, že to bylo z jeho strany naprosto neupřímné. Místo ní si vybral jeho dlouholetého nepřítele. Nemohla říct, že by mu vztah nepřála, ale byla by mnohem radši, kdyby mohla vztah přát Harrymu a sama sobě.

Ron tento rok zažil nespočetně hádek a doufal, že do nového roku vkročí mnohem lépe. Možná to bylo způsobené tím, že byl celé prázdniny vystavován hlubokému smutku. S dvojčaty si byl opravdu blízký a i když ho většinu času popichovali kvůli jeho nevědomosti nebo vzhledu, věděl, že ho Fred miloval, jak jen bratr bratra milovat může. A on to cítil stejně.

Ničemu rozhodně nepomohl náhlý rozchod jeho nejlepšího přítele a sestry. A hlavně důvod této nemilé události. Ačkoli se Ron ze všech sil snažil překousnout vztah Harryho a jeho nejneoblíbenějšího člověka na celém světě, nedařilo se mu to. Při pouhé myšlence jako by se v něm probudil netvor složený ze vzteku a nenávisti, který se mermomocí chce dostat ven. Byl tak rozzlobený. Jak na Harryho, protože mu o tom neřekl, tak na Malfoye, už jenom proto, že je to Malfoy. Musel se ale přiznat, že naprosto chápal, proč se mu tmavovlásek nesvěřil. Kdyby byl zrzek na jeho místě, pravděpodobně by to taky neudělal.

Celé Vánoce se nesly ve velmi zvláštním duchu. Paní Weasleyová se ke všem chovala až přehnaně mile, pan Weasley většinu doby nevnímal a když ho přitom někdo přistihl, vymluvil se na práci. George byl celé dny zavřený v pokoji, vždy si jen došel na záchod nebo pro jídlo a vrátil se zpět. Ginny všem říkala, že je v pořádku, ale každou druhou noc bylo slyšet, jak tiše vzlyká pod peřinou. Ron se radši k ničemu zbytečně nevyjadřoval a šel s proudem. Hrozně ho štvalo to, jak jsou všichni až přehnaně přátelští a že lžou nejen ostatním, ale hlavně sami sobě.

Ostatní členi rodiny se předem omluvili, že nebudou schopni dorazit, což pro rodiče Weasleyovy byla jako rána nožem do srdce. Sice se snažili skrýt své zklamání, ale všem okolo bylo jasné, co asi cítí.

Vánoční stromek, který se nacházel v přízemí, byl velkolepý. Jeho špička sahala skoro až ke stropu, což v Doupěti byla opravdová výška. Hůlkami se na něj pověsily baňky ve zlaté, červené a zelené. Stříbrný řetěz začarovaný tak, že z něj prskaly malinké jiskřičky, se linul od nejvýše položené větvičky až úplně dolů. Samozřejmě nesměla chybět zlatá hvězda na samotné špičce. Kdykoli padla otázka, jak si to rodina mohla dovolit, Molly vždy odpověděla: ,,Vždyť žijeme jen jednou!" a to opravdu přehnaně šťastným tóném zakrývající smutek.

---

Pomalu, ale jistě, se blížil Štědrý den, což také jinak znamenalo vyvrcholení všech pocitů. Nikdo nevěděl, co by měli očekávat. Extrémní smutek, který se časem přehoupne do depresí? Radost, že ten stres bude brzy pryč nebo že dotyčnému nezemřel nikdo další?