9. U Jakea doma

1K 68 24
                                    

Rosie
Srpen 1994

Musím říct, že tohle byly ty nejlepší prázdniny ze všech. Byli jsme spolu celá rodina. Táta je skvělý a dokonce jsme se seznámili s přítelem tety Nath. Hned v prvním týdnu v červenci zaklepal na náš pokoj. A představil se jako Sirius Black. V tu chvíli jsem si řekla ,,a sakra, vrah v mém pokoji", ale ukázalo se, že je vcelku mírumilovný.

Začal nás po nocích tajně učit zaklínadla, která v mládí často používal. Třeba kouzlo na obarvení předmětů, na proměnění vody v ocet, kouzlo na dodání třpytu a lesku... Prostě a jednoduše všechno ,,co novodobý Poberta musí znát" - jak to sám nazval. Představa sebe jakožto ,,novodobého Poberty" se mi popravdě docela zamlouvá.

Zato mamce se moc nelíbilo, když se nám povedlo obarvit jí šampon. Nějakou dobu jí trvalo, než se té modré zbavila, ale nakonec vlastně byla ráda, že jsme vynechali třpytky. Když jí došlo, že za to všechno může Sirius, křičela na něj. A ne moc hezky. Sirius se bránil, že o ničem neví, ale no... moc mu to k ničemu nebylo. Celkově ale shledávám Siriusovu výuku velmi užitečnou. Docela se těším, až něco vyzkoušíme na Malfoye a jeho hlídací opice.

Od incidentu se šamponem však máme domácí zákaz kouzlení, údajně proto, abychom nedostali pokutu, nebo dokonce vyhazov z Bradavic. Myslím si ale, že mamka celou situaci s domácím kouzlením ošulila už ve chvíli, kdy jsme dostali hůlky - vždyť mě učila proměnu skoro každý den ještě před nástupem do Bradavic. Někdy se jí na to musím zeptat... Prostě a jednoduše ji štvalo mít barevné koupelnové přípravky, a tak nás začala strašit řečmi o vyhazovu. Zabraly.

I táta byl skvělý. Pokaždé se Siriuse snažil bránit před mamčinými útočnými zaklínadly. Vetšinou se mu to povedlo. Ale jindy zase Sirius skončil přilepený na stropě a nikdo dlouho nevěděl, co s tím. Mrzí mě, že Remus Lupin odešel z Bradavic a už ho zase do Vánoc neuvidíme. Jsem zvědavá, kdo nás bude obranu učit letos.

Každopádně, abych se dostala k tomu, co se děje teď v tuto chvíli... balíme kufry. Zítra se totiž bude konat nejepičtější akce všech dob. Mistrovství světa ve famfrpálu. Já... u Merlina. Já miluju famfrpál tak moc, že se to nedá ani popsat slovy. Kdyby zmijozelské famrpálové družstvo nebyli takoví břídilové, hned bych se zkusila dostat k nim do týmu.

Týdny jsem naše přemlouvala, aby nás tam pustili. Dokonce i Andy se přidal, i když famfrpálu nějak zvlášť neholduje. Vlastně nevím, proč tak chce jet. Asi doufá, že tam potkáme Meddie, nebo co já vím. Poslední dobou se mě na ni furt ptá. Začínám z toho být docela zoufalá.

,,A napsala ti dneska Meddie? A jak se má? A co dělá? Jé ona ti poslala fotku z dovolené? UKAŽ!" Je to na zabití. Zajímalo by mě, co by dělal, kdybych se ho já takhle vyptávala na Jakea.

Vlastně, když už mluvíme o Jakeovi... Naši nám to mistrovství nakonec dovolili. Takže dnes večer se letaxem přemísteme k Westonovým, se kterými jedeme. Máma ani táta nemají čas, takže jim tahle varianta přišla nejlepší.

Jenže. Jake. Nemluvili jsme spolu už skoro rok - vlastně od té chvíle, co po mně chtěl doučování ze zvěromagie. Pokoušel se mě pak několikrát ještě ptát, ale vždycky se mi nějak povedlo vymluvit. Víte, o jak moc jednodušší by bylo ho ignorovat, kdyby nebyl tak nádherný? A teď jedeme k němu domů.

Tohle. Bude velký špatný.

Mimochodem, nesnáším letax. Tak tak se mi povede zamumlat správně Westonovic adresu, ale naštěstí jsem se trefila. Přistanu na zemi jako vždycky, když se snažím přistát ladně. Momentálně jsem asi tak ladná jako Filch při běhu. Ale snaha se cení. Pomocí sípání a všemožného chrchlání se snažím zbavit popela, který se mi dostal do dýchací trubice. Když se mi to po nějaké době povede, vyčerpaně otevřu oči a rozhlédnu se, v jaké dimenzi se vlastně nacházím.

Milý Náměsíčníku II.Tahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon