Milý Náměsíčníku II.

17. Polibky

Prosinec 1994

Rosie

Bradavice jsou škola čar a kouzel, ve které je na denním pořádku potkat létajícího ducha, procházejícího zdmi, vidět proběhnout po chodbě šikanovaného prváka s mufloními rohy, či dokonce obřího masochystického hada, který vraždí na potkání. Člověk by řekl, že už ho tady nic nepřekvapí. Studenti si na divoký bradavický život zvykli. Přesto je tu cítit nehmatatelné vzrušení z celého školního roku, který je dokonce i pro nás neobvyklý, a to díky Turnaji tří kouzelníků.

Kruvalné a Krásnohůlky se tu začali docela sebejistě pohybovat, sice pořád jedině ve skupinkách, ale přestali se ztrácet v klikatých spletitých chodbách a zvládají už i proměnlivé schody. I my jsme si na jejich přítomnost přivykli, ale stejně je to v něčem jiné. Takové víc, jak bych to řekla... neobvyklé, nepředvídatelné, podivné? Možná. Například včera jsem narazila na partičku Krásnoblbek, které francouzsky pomlouvaly Meddiein svetr (to jsem tedy pochopila z jejich výrazů a tónu, jakým mluvily). Přitom Med je nejhezčí holka, co znám, což jsem jim samozřejmě řekla a pořádně jsem se na ně mračila. Taky jsem asi dodala něco ve smyslu ,,strčte si své názory za výstřih a neotravujte nevinné třeťačky, které stejně vypadají stokrát líp než vy" a doufám, že mi rozuměly. Zato sledovat chlapce z Kruvalu, to už bylo jiné pošušňáníčko. Nechodili v hejnech, spíš tak chlapsky samostatně. Dokud bylo teplo, občas jsem je zahlédla bez trička. A nemůžu si pomoct, ale Alexej vede nad všemi ostatními. Ne kvůli břišákům, ale celkově mi přijde, že narozdíl od ostatních z něj ani trošičku necítím temnotu.

Jinak pro mě byly celé dny, týdny i měsíce od rozhovoru s Dracem... popravdě úplně dokonalé. Skoro každý večer jsem trávila s Jakeem a vůbec nikomu to nepřišlo divné, protože ha - stále je můj kluk. Nedávno jsme slavili tříměsíční výročí. Celou dobu jsem se snažila příliš netopit v jeho oceánech a naučila jsem se v nich docela dobře plavat. Když jsem zrovna nebyla s ním, byla jsem s Ginny nebo Meddie - nebo oběma. Občas mi Draco napsal a dlouhé hodiny jsme si povídali na astronomce. Ukázal se jako zajímavý a většinou hodně vtipný (i když nevědomky) společník. Dokonce se mi i nějak dařilo zvládat školu- překvapivě docela obstojně. Přeměňování a lektvary mám zmáknuté díky hodinám s Jakeem, obranu mám zděděnou po obou rodičích i po babičce Pauline, věštění je propadák, ale Trelawneyová ve mně zřejmě vidí nějaké vnitřní oko, nebo co, takže zvládám procházet i tam. Jediný problém jsou asi dějiny. K čemu nám umerlina je vědět, kdy nějaký skřet napadl jiného skřeta a vypukla skřetí válka? Vždyť už si všichni skřeti spokojeně hoví u Gringottů a o žádné válce nemůže být ani řeč. Navíc Binns při výkladu vypadá, jako by měl umřít každým okamžikem - a to už dávno mrtvý je.

Zpátky k tématu - Turnaj tří, vlastně čtyř, kouzelníků, důvod, proč je letos na škole nevídané vzrůšo. Z Harryho Pottera se stal původně nechtěný čtvrtý soutěžící. Teď už mu ale většina školy fandí. První úkol s draky proběhl před týdnem a včera nám Snape oznámil, že se bude konat ples, ať se koukáme naučit tančit, že nechce, abychom ho ztrapnili. Naštěstí na ples můžou studenti až od čtvrtého ročníku, takže jsem se tomu těsně vyhnula, tedy pokud mě nepozve někdo starší, což se nestane. Jsem ráda. Alespoň se nemusím učit nějaké valčíky nebo co.

Pravda je, že rodiče se dali dohromady právě na plese. Mamka to často popisuje jako jednu z nejlepších nocí jejího života, což je možná jediná myšlenka, kvůli které mě trošku mrzí, že se na ples nedostanu. Pořád ji ale přebíjí kvadrilion dalších myšlenek, kvůli kterým na ples nechci. Třeba podpatky. Měla jsem je na nohou jen jednou, když nás mamka vytáhla do divadla na umělecké ztvárnění Čaroděje a skákajícího hrnce, ale od té doby je z duše nenávidím. Pamatuji se, že když jsme se vrátili domů, spálila jsem je v krbu. Andy se smál a mamka zuřila. Rodinná idylka u Lupinů doma.