Don't wanna hear it

Štěstí? Co to je?

Madison

Možná je dobře, že opět mluvim s Michaelem.

Nemůžu říct, že se jedná o hodinové konverzace, ale raději s nim budu mluvit jen chvíli než vůbec.

Miluju ho? Nesnáším ho? Já nevim!

Ale teď jsem šťastná s Harrym.

Co si ti vlastně nalhávám?

Možná, že mi Harry vyznává lásku, ale podle mě si chce prostě jen užít.

Nedostali jsem se spolu ještě tak daleko jako s Mikem a vim, že až se tam jednou dostanem, tak ho asi ztratim.

Připadam si jako holka na jedno použití! To je asi to nejhorší, co si holka může vůbec uvědomit.

Navíc Vánoce ťukají skoro na dveře a můj stres se ještě zhoršuje!

"Hej?!" Špitl na mě potichu Michael.

Psali jsme zrovna písemku z matiky a já nejsem schopna se vůbec soustředit!

"No?" On na mě zase mluví?!

"Budeš mít čas odpoledne?" Cože?! Slyšela jsem dobře?

"Možná..." snažila jsem se být v klidu.

"Stačí mi 10 minut" jeho velké rty se usmály, byl tak sladký! Mad uklidni se!

"Fajn..."

Znova se tak sladce usmál.

"Tak v 15:15 u parkovistě..." mrkl a začal se konečně věnovat testu.

Po tomto rozhovoru jsem byla myšlenkama ještě více v mimo!

Michael

"Tak v 15:15 u parkovistě..." nevědomky jsem na ní mrkl.

Nemůžu uvěřit, že jsem dokázal najít odvahu promluvit na Madie!

A navíc vyšlo mi to! Neposlala mě do háje! Nedokážete si představit, jak se cítím.

Takovou radost jsem neměl snad ani z dárků pod stromečkem jako malej prcek.

Ta matika je hrozná! Snažim se počítat, ale nějak to nejde... ano Michaele, opět budeš mít za 5!

Na obědě

"Ty si dneska mluvil s Madison?" Zeptal se mě nechápavě Lucas.

"Chtěl jsem poradit s testem..."

"Aha..." jeho výraz prozradil, že mi nevěří, ale nebudu se s ním hádat.

"Čauky!" Přisedla si k nám Jess a já se musel falešně usmívat.

"Ahoj zlato..." napil jsem se.

"Jak si se dnes měl?" Hladila mě po stehně.

"Ušlo to, co ty? " sundal jsem ji pomalu ruku.

"Taky..." zamračila se.

"Kolik je?" Zeptal jsem se Cala.

"15:09"

"Musim jít, uvidíme se možná později." I když jsem nechtěl, tak jsem políbil Jess a šel jsem směr parkoviště.

Na parkovišti

Moc dobře vím, kde Madie bude čekat.

Když jsem chodil s Mad, scházeli jsme se u stromu, který stál na konci parkoviště, byl vždy krásně rozkvetlý a voněl.

Teď je zasněžený a bohužel se tam už ani nescházíme.

Když jsem tam došel, Madie už tam stála.

Ruce měla zabořené v kapsách od kabátku, tváře a nos měla červené.

Byla tak sladká.

"Tak jsem tady.." usmála se.

"Co si chtěl?" Její modré oči se leskli.

"Chtěl jsem ti něco dát" sáhl jsem do kapsy a vyndal jsem malou krabičku.

"Veselé Vánoce" usmál jsem se a podal jí to.

"A-ale já pro tebe nic nemám..." koukla se smutně.

"Nevadí.." pobídl jsem jí, aby si konečně tu krabičku vzala.

Nadechla se, vzala si krabičku.

"Otevři ji" koukal jsem na její promrzlé ruce.

Hned jak tu krabičku otevřel, její oči se rozjasnili ještě víc.

"To nemůžu..." klepala se.

"Můžeš!"

Vyndala to.

Byl to stříbrný řetízek s holubičkou, která měla místo oka malý diamant.

"Zapnu ti ho..." Nadzvedla si vlasy a otočila se.

Pomalu jsem jí ho zapnul a pak ji sledoval, jak si ho prohlíží.

"Líbí?"

"Nemám slov, opravdu ti nemám co dát!" Měla slzy na krajíčku.

"Nic mi dávat nemusíš" utřel jsem ji slzu a pak mě políbila!

Zase mě okouzlila! Její polibky jsou sladké, i když v té zimě jsem skoro nic necítil.

"Promiň.." odtrhla se a vypadalo to, že se bojí.

"Za co?"

"Jsem nána..." kouká mi do očí.

"Miluju tě Mad."

"Já tebe taky.." tentokrát jsem políbil já ji.

"Měla bych jít..."

"Jo, já asi taky..." cítil jsem se trapně.

"Ahoj..."

"Ahoj"

Vzadlovala se, ale já neustále cítil její vůni a slyšel jeji kroky ve sněhu.

Pak najednou přišlo něco hrozného.

Ze zatáčky se vynořilo bílé auto.

Jelo ohromnou rychlostí.

"MAD!" Řval jsem, ale bylo to marné.

To bílé auto narazilo do Mad a ujelo!

"Madison!" Rozeběhl jsem se k Mad a propadl v brek.

Madison

"MAD!" Z dálky na mě řve Mikey.

Otočila jsem se a najednou jsem uviděla před očima bílé auto.

Viděla jsem moc dobře, kdo to řídí! Byl to Ashton Irwin a pak slyším tlukot svého srdce. Bije pomalu, nic jiného kolem sebe nevnímám.

Světlo slábne, obrazce se rozmazávají.. a najednou tma....

Tento díl je věnován všem, co se moje povídka alespoň trošku líbí <3 ILY