Dear Diary ... Why ???

No. 1

Hnědovlasý chlapec se pomalinku probouzel a pootevřel své překrásné smaragdové oči plné bolesti a smutku . Pootočil hlavu a zadíval se na klidně oddechující bledé tělo ruského muže , ležícího vedle něj . Byl zpola přikrytý a mírně se pousmíval . Ve spánku vypadal tak ... nevinně , skoro až dětinsky . Nikdo , kdo by ho v tuto chvíli spatřil , by neuvěřil , že by byl schopen nějakých krutostí . Opak však byl pravdou . Chlapcova záda , pokrývající hluboké jizvy toho byli důkazem .

Tolys se naposledy podíval na tvář svého věznitele , než se rozhodl s mírnými potížemi vstát . Celým jeho tělem proběhla palčivá bolest a měl co dělat , aby ze sebe nevydal ani hlásku , jelikož probuzení Ivana by znamenalo trest

Zakryl si tedy ústa dlaní a nejpotiššeji jak to šlo , vstal , narychlo přes sebe přehodil překvapivě čistou a upravenou uniformu a opustil místnost se spícím monstrem . Došel do ložnice , kterou sdílel se svými ,, bratry " a poté , co uviděl , jak sladce pochrupují , rozhodl se je nechat ještě chvíli spát . Však byl ještě čas . Došel se tedy místo toho vysprchovat , jelikož ze sebe potřeboval smýt Ivanův pach a jeho stále čerstvé doteky .

Při sexu se Rusko choval podle toho , jakou měl náladu . Když byl šťastný , tak Litvu čekalo až překvapivě jemné chování , což Tolyse vždy potěšilo . Když měl ale Ivan špatnou náladu , neváhal si ho vzít tvrdě zezadu , sotva z něj strhl oblečení . Tolysovi výkřiky nesnesitelné bolesti , ani pláč neměli na Ivana žádný účinek . Zdálo se naopak , že podněcovali albínovu zuřivost a nebohý litevšťan , čím více naříkal , tím více byl mučen . Několik dní po aktu nebyl nikdy schopen chodit a byl odkázán na pomoc Eduarda a Raivise .

Když vylezl z vany , oblékl si uniformu , tentokrát pořádně a dle předpisů a rozhodl se , že se půjde podívat na východ slunce , který měl začínat za deset minut . Hodil na sebe ještě teplý kabát a vydal se do chladného rána . Byla zima a vše pokrývala hluboká sněhová přikrývka . Teplota byla několik stupňů pod mrazem a Tolysův horký dech vytvářel slabé obláčky páry.

Po chvíli přemýšlení se rozhodl vystoupit na mírný kopeček , ze kterého byl vždy nejlepší výhled . Když se však dostal na místo , čekalo ho milé překvapení v podobně Ivanovi mladší sestřičky , překrásné Nataši .

Tolys ji miloval již od chvíle , kdy ji poprvé spatřil. Její obličej, ústa, oči, tělo , vše, co představovala. Byla pro něj jako víla z pohádek . Něžná , překrásná , nevinná .... a smrtící. Tolys nebyl hloupý. Věděl, že by ho dokázala bez milosti podříznout jako podsvinče, kdyby se o něco pokusil . To mu ovšem nevadilo . Patřilo to k její osobnosti a bez své vražedné aury už by to ani nebyla ona . Každý se jí bál a stranil se jí . Dokonce i její vlastní bratr . Každý... kromě Tolyse

Bělorusko se ani nepohnula , i když věděla o Litvově přítomnosti a hleděla na místo , ze kterého by mělo vyjít slunce . Tolys se na moment zastavil , jelikož si nebyl jistý , jestli by bylo vhodné ji vyrušovat , ale nakonec se rozhodl to risknout a stoupl si s dostatečným odstupem vedle ní .

Pořádně si jí prohlédl . Její platinové vlasy , na niž se skvělo pár sněhových vloček , vlály v mírném vánku . Bledý obličej neprozrazoval ani jedinou emoci a její fialkové oči hleděli do dálky , jako by zde něco vyhlíželi . Byla oblečena pouze do svých obvyklých šatů a punčoch , přesto však nevypadala , že by pociťovala chlad

,, Nesnáším tě " Promluvila nakonec ledová královna do ticha ,, Celou tvojí patetickou existenci . Ale to ty stejně víš ne ? "

,, Vím " Odpověděl Tolys a pousmál se . Byl rád za každé její slovo , mířené vůči němu, i když bylo štiplavé jako jed . Znamenalo to totiž, že si je vědoma jeho existence  ,, Ale stejně tě miluji "