Dear Diary ... Why ???

No. 3

Finn PoV

Crrr. Ah, budík mi zazvonil a probudil mě z krásného snu. Snu, který se mi zdá poslední dobou stále častěji. Vždycky ale bohužel zapomenu skoro všechno. Jediné, co jsi pamatuji je, že na mě někdo křičí, křičí ať se proberu, ať se vzpamatuju. Bohužel má tvář rozmazanou, a tak nikdy nedokážu rozeznat, kdo to je. Zkouším mu odpovědět, ale moje slova k jeho uším nemohou dolehnout.

Otočím se a podívám se na Su-sana. Heh, když spí, tak nemá ten svůj obvyklý, děsivý výraz. Vypadá takto i docela ... roztomile. Začervenám se a mírně se k němu nakloním. Ujistím se, že opravdu spí a opatrně ho políbím na čelo. I když Su-san vypadá po většinu času hrozivě, tak si myslím, že není zlý. Nemůže být přece zlý, když se ke mně chová jako bych byl ta nejvzácnější bytost na světě. I k Peterovi s Ladonií se chová tak laskavě, nikdy na ně neřve. A oni ho mají rádi a berou ho jako otce. A mě jako matku, i když nevím proč, vůbec to nechápu.

Oba dva odjeli na návštěvu k Wy, tak je od nich alespoň na chviličku klid. Trošku jsem se bál je pustit samotný, ale Jett mi slíbil, že na ně osobně dohlédne. Snad budou v pořádku, ale i tak mám trošku obavy. Ice mi řekl, že je to mateřský instinkt, ale to je přece nesmysl. Vždyť jsem muž, ne nějaká holka.

Opatrně vstanu, abych Su-sana nevzbudil, a scházím schody. Když dorazím do kuchyně, uvidím sedět Lukase na židli, v jedné ruce kafe a nepřítomný výraz. Usměji se

,, Dobré ráno ! "

Lukas se na mě podívá s nepřítomným pohledem. Ne, že by se někdy jindy koukal jinak, on má nepřítomný pohled furt.

,, Dobré. Sve ještě spí ? "

Pokývám hlavou a sedám si k němu. Podá mi kafe, které již měl pro mě připravené a já mu poděkuju. ,, A co Tanska ? Ještě nevstal ? " Ptám se

Ani se na mě nepodívá, a s otráveným hlasem prohodí ,, Co já vím, nejsem jeho chůva. Ale určitě jo, jinak by tu nebylo to úžasný ticho "

Lehce přitakám a snažím se rozvést konverzaci ,, Už jsi dočetl tu knížku, co sis půjčil od Arthura ? Jaká byla ? "

Pokýve rameny ,, Celkem ušla " A dál to nerozvádí. Je mi okamžitě jasné, že nemá na konverzaci náladu, a tak zmlknu. Jediným zvukem, který se odteď rozléhá místností, je naše pití kávy. Je to zvláštní, že jsou kluci najednou pryč a já neslyším jejich ranní reptání. Nejsem příliš velký fanoušek ticha a tak si začnu tiše pobrukovat nějakou píseň, která se mi právě začala honit hlavou. Stačí jediný Lukasův pohled a okamžitě zmlknu. Oukej asi ho trošku otravuju. Nejspíš chce být sám, možná proto každé ráno vstává tak brzo ráno, dlouho před ostatníma. Je moje rodina, mám ho rád jako všechny ostatní, ale nechápu ho.Ze všech nordiců mám právě k němu nejdál. Nikdy nedokážu přesně říct, co si myslí, stejně jako u Su-sana. Dokonce dokáže být i stejně děsivý. Když se nad tím tak zamyslím, tak jsou si vlastně dost podobní. I když Su-san je mnohem pohlednější. Při té představě se začervenám, rychle si usrknu kávy a slabě se opařím.

Vedle sebe uslyším odfrknutí a podívám na Lukase, který vstává ,, Jdu probudit Iceho " Prohodí jen tak mimochodem. Usměju se na měj ,, Tak já půjdu vzbudit Tanska a Su-sana a společně pak můžeme udělat snídani :) . " Ani se na mě nepodívá, jakoby mě ani neslyšel, a jde k Iceho pokoji.

Povzdechnu si. Tady asi někdo vstal špatnou nohou ... Dopiji kafe, položím prázdný hrníček do dřezu a jdu zpět do svého pokoje. Ve dveřích se srážím se Su-sanem.

,, Ah Su , promiň že jsem do tebe vrazil ! " V rychlosti se začnu omlouvat a sklopím pohled.

,, Hm " zamručí na mě tónem, kterým se snaží říci, že je to v pohodě. Zvednu hlavu a usměju se. ,, S Lukasem se za chvíli chystáme udělat snídani, můžeš si jít zatím udělat kafe. "