Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta

3. Tma

Temně černá vlčice se plíží nocí. Pohled zabodnutý před sebe a v hlavě jedinou myšlenku.

Nemohla spát, přemýšlela. Přemýšlela dokud nebyla spokojená se svým rozhodnutím. Dostala nápad a vymyslela dokonalý plán. Teď se jde pokochat tím nádherným místem kde dnes odpoledne svoje plány uskuteční.

Nemohla se dočkat, přidala do kroku. Neohlížela se, nemyslela na nic jiného než na svůj plán. Přidávala a přidávala dokud nedosáhla své maximální rychlosti. Letěla tmavým lesem jako o život. Ladně přeskakovala spadlé stromy, potůčky, kameny. Všude kolem byla cítit kořist a často vlčici i proběhla mezi nohama. Ona tomu ale nevěnovala ani špetku pozornosti.

Konečně před sebou uviděla svůj cíl. Běžela po proudu řeky dokud nezahlédla jak divoká voda volně padá někam dolů do neznáma. Pohlédla dolů a na tváři se jí objevil škodolibý úsměv.

•••

Jako každý den se Jinovatka probudila, vylezla ze svého vyhřátého pelíšku a očima vyhledala matku s otcem. Dlouho jí to netrvalo, stáli vedle sebe přímo před ní a dívali se na ní. Temnota kývla na Stína a ten odběhl na lov. Jinovatce nešlo do hlavy proč jde na lov sám, Temnota zůstala s ní, ale proč?! Provedla snad něco, za co se jí teď matka chystá potrestat?

Temnota se rozešla k Jinovatce a sedla si k ní tak blízko až se jejich čenichy skoro dotýkaly. Na tváři vykouzlila zářivý úsměv ale něco mu chybělo, nebyl upřímný. Jinovatka moc dobře věděla že je to jen přetvářka. Temnota se snad ani neuměla usmívat upřímně, možná jen tehdy když jí trestala. To se Jinovatce smála do očí, to bylo ale zase posmívání a škodolibý úsměv.

,,Ty moje miloučká Jinovatečko," začala Temnota falešně přeslazeným hlasem. ,,Co kdyby jsme si dnes odpoledne vyrazily na malou procházku?" Jinovatku tahle věta velmi zmátla, procházka? Nikdy nesměla opustit jeskyni a teď jí matka nabízí aby se s ní prošla? Přišlo jí to až moc podezřelé, co když něco chystá nebo je to nějaká past? Zvědavost ale nakonec zvítězila a Jinovatka nejistě přikývla. ,,Výborně, takže souhlasíš. Tak odpoledne." dodala Temnota a rozběhla se ven z jeskyně dohnat Stína.

Jinovatka tam dlouho jen tak stála s otevřenou tlamou, nechápala co se to děje. Proč na ní byla Temnota tak milá a proč chce s ní jít vůbec na nějakou procházku. Přemýšlela a přemýšlela ale díky zápachu který se linul ze špinavého doupěte si vzpomněla na to, že musí jako každý den vyčistit jeskyni. Znechuceně vyplázla jazyk a přemluvila své tělo k pohybu.

•••

,,Mám to, vymyslela jsem plán." zachichotala se škodolibě černá vlčice. ,,O čem to mluvíš, jaký plán?" odpověděl zmateně Stín. Temnota si povzdechla. ,,To jsi snad zapomněl na.. no to je jedno, dozvíš se to pak." Stín prudce zvedl hlavu, chtěl vědět co jeho družka zase chystá. ,,Co? Řekni mi to!" ,,Stejně by jsi s tím nesouhlasil." zamumlala Temnota skoro neslyšně. ,,Temnoto hned mi to řekni!" vyštěkl Stín. Temnota na něj jen zavrčela a přidala do kroku. Tak na to půjdeme jinak, řekl si Stín sám pro sebe. ,,Noták, Temnůtko. Povíš mi co úžasného jsi vymyslela? řekl sladce a olízl jí ucho. ,,Tak dost, jestli si myslíš že mě tímhle obměkčíš tak se šeredně pleteš. Soustřeď se na lov nebo se to nedozvíš ani odpoledne!" vyjela Temnota na Stína. Ten svěsil hlavu a už se na nic neříkal.

Dnes byl nakonec dobrý lov. Temnota a Stín se z lovu vrátili ještě za světla, přesně jak si Temnota plánovala, a přinesli dva zajíce a menší srnu. Tolik kořisti jim bohatě vystačí i na následující den.

Jinovatka se nedočkavě dívala na rodiče, jak hodují srnu. Sliny se jí draly z tlamy, na kamenné zemi se z nich utvořila loužička kterou ale Jinovatka okamžitě setřela tlapkou. Rodiče by to určitě považovali za zašpinění jeskyně. Když jí Temnota dala pokyn aby začala jíst, nenechala se dvakrát pobízet a pustila se do vykrmeného zajíce kterého rodiče nechali nedotčeného. Snědla z něj polovinu, takže jim na zítřek zbyl ještě zbytek srny, jeden celý zajíc a ještě půlka druhého zajíce.

,,Tak, a teď když jsme se dosyta najedli, můžeme vyrazit na tu slíbenou procházku." prohlásila Temnota s nadšením. Jinovatka se nemoha rozhodnout jestli se má bát, nebo těšit.