Jinovatka otevřela oči. Zmateně zamžourala do šera a ranní mlhy. Nejdříve si nemohla vzpomenout, co se stalo a kde se vůbec nachází. Došlo jí to ale hned jak jí pohled padl na její čtyři spící společníky. Ztuhla. Stejně jako v noci když Stína poprvé zahlédla. Tentokrát se rychle uklidnila a snažila se přemýšlet. ,,Dám mu druhou šanci? Odpustím mu? Nebo... ne?'' Ptala se sama sebe, pořád dokola. ,,Chtěl mě s matkou zabít, ale teď mě zachránil.'' Nemohla ho odehnat. Viděla, že už se asi polepšil a už jí určitě nic neprovede. Zachránil jí a tím smazal tím předešlé špatnosti. Potom se v myšlenkách přesunula k Hromovi. Byla opravdu zaskočená, když jí došlo, že je to její bratr. Nikdo jí o tom nikdy neřekl, stejně jako o věcech které jsou důležité k přežití. Vždyť ona ani neuměla pořádně běhat. A to už byla mladá dospělá. Tohle jí rozzlobilo.
Prudce se otočila, když uslyšela šustnutí. Vločka se probudila a přišla k ní. Jinovatka zabořila čumák do její sněhobílé srsti. Jí mohla opravdu věřit. Jediná ona jí nikdy nic neprovedla a také jí zachránila život. Ne být jí, Jinovatka by kvůli Stínovi a Temnotě opravdu zemřela. ,,Nevím jestli mu můžu věřit. Chtěl mě zabít, ale teď nás zachránil. Jsem z toho zmatená, chápeš?'' Postěžovala si Vločce. ,,Chápu.'' Řekla klidně. ,,Můžeš mu dát šanci a uvidíme... Nic ti už neprovede. Jsem tu já a Ledovec, proti nám by neměl- snad neměl šanci.''
Jinovatka si povzdechla. ,,A Hrom...''
Vločka otočila hlavu na pořád ještě spícího hnědého vlka. ,,Chápu tě. Pomůžu ti.'' Usmála se.
Stín pootevřel jedno oko. Viděl Jinovatku s Vločkou a taky je slyšel. Připadal si hrozně. Měl pocit že tohle mu nemůže Jinovatka odpustit. Vždyť jí chtěl zabít. Tiše se zvedl a otočil se. Chtěl zmizet, pryč, daleko. Akorát jí děsil. ,,Sakra!'' Sykl když šlápl na větvičku. Vlčice se otočily. ,,T- tati?!'' Vykřikla Jinovatka. ,,Kam jdeš?'' Zeptala se. Stín se k ní otočil čelem, ale jeho pohled mířil k zemi. ,,Omlouvám se... Ale vím že omluva to stejně nespraví. Nemůžeš mi věřit, po tom všem. Odcházím.'' Řekl smířeně. ,,Ne!'' Štěkla Jinovatka aniž by úplně sama chtěla. Pomalu se ke Stínovi rozešla. Tlapky se jí nejistě zadrhávaly, ale přišla až k němu. Zahleděla se mu do očí a věděla, že teď je upřný. Věděla jak vypadá přetvářka a tohle nebyla přetvářka. Váhavě mu olízla ucho. ,,Já ti dám... ještě... šanci.'' Řekla a usmála se. Stín zvedl hlavu. ,,Vážně?'' Ujišťoval se. Jinovatka přikývla.
ČTEŠ
Vlčice Jinovatka~Zrádná Cesta
Adventure[Nejspíš navždy pozastaveno] Mladá vlčice Jinovatka je vlastními rodiči nucena, žít jen v jeskyni. Nemůže ven vystrčit ani čumák. Temnota a Stín nejsou zrovna milující rodiče. Jednoho dne se Temnota rozhodne své dcery krutě zbavit... Překrásný cover...
