Please, come back to me...

18 - MS Anterselva III.

19.2.2020

„Eli, vstávej. Za čtyřicet minut jedeme na trénink," probouzí mě Makula.

„Cože?"

„Vstávej ospalče, čeká nás další perný den," zasměje se.

„Ještě chvíli," zamumlám do polštáře.

„Nestihneš snídani."

Tato věta mě donutí vstát, nebo aspoň otevřít oči. Pěkně jsem si přispala, to se musí nechat. Usnula jsem až pozdě k ránu, v hlavě mi pořád vířilo tolik myšlenek a pocitů.

Můj další závod je až sobotní štafeta. Do té doby si můžu užívat svoje bronzové pocity. Pořád tomu nemůžu uvěřit, každou chvíli musím sáhnout pod polštář a nahmatat ten bronzový skvost. Teď máme každá kromě Jess medaili, ještě jedna šance bude v sobotu. Jsme jeden tým, který drží pospolu. Zkusíme to vybojovat pro ni.

Jako poslední dorazím na snídani, u stolu sedí pouze mužská část našeho týmu. Pořád se cítím trochu unavená, proto jsem ráda, že dneska máme jen lehký trénink.

Akorát máme odpolední klid, když někdo zaklepe na dveře. Holky se k ničemu nemají, nezbývá mi nic jiného než se zvednout a jít otevřít. Jsem příjemně překvapená, za dveřmi stojí rozpačitá Gita. Od naší menší výměny názorů jsme se neslyšely.

„Ahoj, co ty tady?"

„Ahoj, Johannes mi řekl, že tu asi budeš. Přišla jsem tě vytáhnout ven, pokud máš čas."

„Určitě, jen budu chvilku potřebovat. Pojď dál."

Seznámím ji s holkami a letím se do koupelny převléknout. Krátce na to opouštíme pokoj a následně i náš hotel.

„Chtěla jsem se omluvit za ten telefonát. Měla jsem špatné období a vylila jsem si to na tobě. Vážně mě to moc mrzí."

„To je v pořádku, chápu to. Jsme obě ve stejné situaci, jen ty přes zimu a já přes léto."

„To je mi novinka, dala jsi mu další šanci?" Šťouchne mě do ramene se smíchem.

„Copak se dá odolat, moc ráda tě vidím."

Později jdu na rozhovor do studia ČT sport, během MS se tam vystřídáme všichni. Dneska padla řada na mě...

Opět nenápadně sleduji závod ze stadionu, zatím to nikomu nepřišlo divné, že tu jsem pořád. Jenže Johannes chybuje hned na první položce, vytoužená zlatá medaile to opět nebude. Při poslední položce Fourcada přichází naděje, ale Johannes nestřílí čistě. Opět na něho zbude stříbro, přesto v cíli rozdává úsměvy, je šťastný.

Konečně můžeme společně oslavit naše úspěchy, jen my dva. Moc se těším na večer, ale odpoledne mi přijde zpráva.

Promiň, dneska to nedám. Zítra jedu štafetu a musím na regeneraci. Vynahradím ti to...

Ach jo, zapomněla jsem, jak je MS náročné. Víkend bude vůbec hektický, čtyři závody během dvou dnů masakr. Rozmýšlím se, jestli vůbec jít na večerní ceremoniál. Nebude mít čas, budou mít oslavu a rozhovor pro NRK.

„Budeš tady?" Ptá se po večeři Makula.

„Asi jo, proč?"

„Můžeme si udělat holčičí večer, dát si masky a tak."

Hned je ten večer zábavnější, opravdu se skvěle odreagujeme. Smějeme se, blbneme, je to příjemná změna. Moje poslední dny byly dost rozlítané.