deep talk | stein27

12. část

Už když jsme jeli výtahem bylo poznat, že je z toho trochu nesvá.
Vypadala nervózně a podpořil to i fakt, že se jí třásly ruce.

Chtěl jsem říct něco co jí uklidní, ale nějak jsem nevěděl co, aby to vážně zabralo a než jsem stihl něco vymyslet, tak výtah cikl a my mohli vystoupit.

Nebylo nutný klepat, jakmile jsme totiž vystoupili z výtahu, dveře se otevřeli a na tu mojí nervózní princeznu se sesypali čtyři idioti.

I David, kterýho jsem vždycky vnímal jako rozhodně nejinteligentnějšího z nás nedokázal přečíst situaci a zahrnoval jí neskutečným množstvím informací a otázek.

A teď jsem byl naštvanej na ně, ale i trochu na sebe. Měl jsem strach, že se něco stane a jí bude zase mizerně.
Vyčítal jsem si, že jsem to klukům neřekl, ale byl jsem si jistej, že by nechtěla aby to věděli.

,,Hele kluci, nechte nás se aspoň vyzout a svléknout, než mi jí zase seberete a nepovoluju moc blízkýho kontaktu, jasný?"

Řekl jsem to naprosto debilně, ale já jsem vážně nevěděl, jak a proč a nejednou mě to hrozně rozčilovalo. Že jsme tady a kluci a všechno.

Byl jsem totálně zmatenej.

Zase.

Takže já jsem byl zmatenej, ona byla nervózní a měli jsme normálně fungovat. Myslím, že až přijedeme dáme si doma víno, protože si ho fakt zasloužíme.

-

Situace se uklidnila.

Val se uklidnila.

Já s Calinem jsme dodělali co jsme potřebovali a teď jsme všichni seděli na gauči a povídali si.

,,Takže Valerie, co ty a hudba?" zeptal se Marek, kterej se dneska oproti jiným dnům docela mírnil.

,,Jak to myslíš? Jako co poslouchám nebo jestli taky nějakou vytvářím?" ptala se s úsměvem.

,,Vlastně obojí"

,,No, poslouchám především asi rock, ale najdu si u každýho něco, řekla bych. A co se týče mýho angažmá v hudbě, tak hraju na klavír a kytaru, začínám se učit na saxofon a zpívám. Sem tam, vymyslím nějakou melodii a text."

,,Hustý" vypadlo z kluků sborově

,,A máš nějaký písničky?" Jistě, tohle zaujalo Davida.

,,Pár jo, ale já jsem spíš přes texty, povede se mi někdy něco složit, ale hudbu maj většinou na svědomí kamarádi, a tak" teď už mluvila trochu nesměle a mně bylo jasný co přijde, ale kluci byli rychlejší než já.

,,Zahraj něco"

Bylo vidět, že znervózněla, a to dost.

,,No já nevím, kluci.." snažila se z toho vykroutit, ale to už jí David strkal do ruky kytaru.

A tak si jí vzala, chvíli si to přelazovala a pak začala.

Měla krásnej hlas.

Zajímavou barvu.

A zněla tak čistě a vypadala tak nevinně, ale text nebyl nevinnej ani trochu. Zněl z toho strach a já už věděl, že není nutný ptát se na její minulej vztah.

Byla to rockova balada a bylo to nepopsatelny a já jsem tam jenom seděl, naprosto mimo, stejně jako mý čtyři přátelé.

A utíral si slzy, který jsem doufal nikdo neviděl.

Když skončila měl jsem všechno docela v mlze a ona vypadala, že taky neví co se sebou.

David jí ukecal na to, že se to musí nahrát a tak se domluvili na nějakým datumu.

Pak jsme se ještě chvíli bavili, ale bylo vidět, že by chtěla odejít. Snažila se být v klidu, ale to, jak zatínala nehty do dlaně mi potvrdilo opak.

Takže se nám po nějaký době povedlo osvobození, ale čekal nás asi ještě dlouhej večer.

-
Dobrý večer, nevim jaký to je a jestli se mi to líbí, ale vzhledem k tomu, že posledních pár dnů už jsem ráda, že funguju na autopilota, to snad bude stačit.

Krom toho jsem dneska měla asi nejhorší noční můru v mým životě a děda mi na půdě našel patnáctiletýho kapitána, takže jak asi může vypadat můj den, že??

Každopádně doufám, že se vám to líbilo, aspoň trochu.

1.4. 1:19