Svatba? Nikdy!✔️

Epilog

Další den za námi,
pomyslím si a vlezu do postele ke své drahé královně, kterou následně políbím.
,,Jak jste si to užili?" Zeptám se. Dnes jsme měli takový odpočinkový den, jehož odpoledne strávil Eren s Ymir. Je to až neuvěřitelné, ale ti dva si začali docela dobře rozumět.

Usměji se a polibek Levimu oplatím.
,,Bylo to skvělé. Ještě že jsme se nakonec rozhodli bydlet v království Acker- v bývalém království Ackermanů." Opravím se.

Zasměji se.
,,Nezapomínej, že už jsi Eren Ackerman." Podotknu. Pak se ale zamračím.
,,My že jsme se rozhodli? Víš jak dlouho mi trvalo tě přemluvit? A pak MY jsme se rozhodli..."

,,No jo, tobě se to říká, když jsi mě jako Jaegera prakticky neznal." Řeknu si spíš pro sebe. Jeho druhou poznámku se rozhodnu ignorovat. No jo, možná to se mnou nebylo nejlehčí...

,,Ale zlato, za to já nemůžu."

,,No jo, ale já ti to říct nemohl." Řeknu jen.

,,Vždyť já vím." Odpovím a políbím ho na čelo. Po svatbě byla spousta vysvětlování a vyříkávání. Nakonec se ale vše vyřešilo a jsem za to rád, protože teď už není nic, co by ničilo náš vztah. A když už nad tím přemýšlím...
,,Nějaké nové zprávy o Erwinovi a Mikase?" Zeptám se a změním tak téma.

Původně jsme je oba dva chtěli držet ve vězení, také tam nějakou dobu byli. Eren vždy s oblibou říká, že z našeho žalářníka jde zešílet, takže se tam zrovna dvakrát dobře určitě neměli.

S tím jde ruku v ruce další změna, kterou zavedl Eren, a to je soud. Každý má právo na spravedlivý soud, u kterého musí být, musí mít možnost se obhajovat a tak. Teď už nemůže být nikdo odsouzen tak nespravedlivě, jako byl před rokem Eren.

Na chvíli se zamyslím.
,,Vlastně ano." Řeknu po chvíli.
Ti dva byli v celách našeho hradu pouze asi dva měsíce. Nevím jak, ale podařilo se jim utéct. Několik týdnů jsme je nemohli najít, nakonec je však našla právě Ymir, jelikož ve vesnici, do které utekli dělá doktorku. Chtěli jsme je nechat opět zatknout, ale nakonec jsme se rozhodli, že toto je pro ně pro oba větší trest.

Oběma se dostalo spravedlivého trestu, podle toho, jací byli.Jsou partneři, jejich život je však plný neshod a hádek. Všichni je znají jako "ten pár podivínů", se kterými nikdo nechce nic mít.

Erwin je po celé vesnici znám, jako "Ten, kterému zahýbá přítelkyně." Na svou pověst vždy dbal více, než na cokoli jiného, vždy byl hrdý na královský původ a mířil k cíli, usednout jednou na královský trůn. Teď... teď nesmí nikomu prozradit, kdo vlastně je, nebo spíše kým byl, jelikož by ho zatkli.
Kvůli Mikase má po celé vsi ostudu a k tomu na tom nakonec byli finančně tak špatně, že se musel stát prostitutem.

Mikasu zase všichni znají jako tu, která spala s většinou království. Jako kurvu, s prominutím. K tomu se spekuluje, jestli ji Erwin nebije, jelikož se na jejím těle často dají nalézt modřiny různých tvarů a velikostí. Prý ji často znásilňuje a to kdykoli a kdekoli. Chtěla být sice učitelka, školu ovšem nestihla dodělat a tak nyní dělá uklízečku v různých nočních klubech.

,,Ymir mi říkala, že si nedávno uřízli pořádnou ostudu na jednom festivalu. Nepamatuji si už ale přesně, co se vlasně stalo." Řeknu.

,,Nevadí." Řeknu jen.
,,Myslím, že nakonec bylo nechat ty dva být to nejlepší, co se dalo udělat. Je mi jich dokonce skoro líto." Uznám po chvíli.

Usměji se na něj a dlouze ho políbím. I když jsme spolu už více než rok, i tak mám vždy pocit, jako bych ty rty líbal poprvé. Vždy mne překvapí, jak jsou úžasně tvarované, s úžasnou chutí a jemné...
,,A jak jsi se měl ty?" Zeptám se se zájmem.

,,Bylo to skvělé. Po docela dlouhé době jsem zase viděl Historiu a skvěle jsme si popovídali. Ten čas hrozně letí..." postěžuji si.
,,Prý je bez nás v Hospůdce smutno."

Na chvíli se zamyslím.
,,Co bys říkal na to, sehnat si ještě jednu paruku a udělat si týdenní dovolenou v našem starém domku? Zase si chvíli zamakat v Hospůdce?" Zeptám se.

,,Zlato, ty máš někdy hrozně impulsivní a nezodpovědné nápady. A chudák Armin aby to potom dělal všechno za nás, viď?" Zeptám se s úšklebkem. Armin se stal naším královským rádcem a musím uznat, že jsem si s ním začal celkem rozumět.

,,Máš pravdu, byla to blbost, já jen..." začnu, ale přeruší mne Leviho hlas.

,,Jasně, že bych šel." Řeknu po chvíli a začnu se smát, jelikož Eren nasadí jeden ze svých naštvaných výrazů a roztomile nafoukne tváře. Na každou z nich ho políbím.

,,Ty se asi nikdy nezměníš, viď?" Zeptám se s úšklebkem. Starý dobrý škodolibý Levi. Vlastně si ho jinak ani nedokážu představit.

,,To máš pravdu, nezměním." Přitakám, poté se ale usměji a políbím ho.
,,Protože mne takhle miluješ." Podotknu.

Na to nic neřeknu, jen mu oplatím polibek. Má pravdu a ví to, není potřeba mu to potvrzovat, nebo vyvracet. Miluju ho a nic bych na něm neměnil, nikdy.

Ještě dlouho potom se líbáme, až nakonec usneme ve vzájemném obětí. Miluji ho každým dne více a více, ačkoli si stejně každý večer myslím, že už to ani nepůjde.

Miluju všechny ty momenty, které přímo přetékají láskou, ačkoli jsou ve své podstatě úplně obyčejné.

Miluju tu jeho starostlivost, jelikož se o mne už rok stará, co se příjmu jídla týká, ačkoli už mám váhu zase úplně normální a nikdo by na mně nepoznal, že jsem kdy byl jen kost a kůže.

Miluju, když ho můžu škádlit a říkat mu má královno, manželko nebo ženuško. Také miluju ty chvíle, kdy jsme sami a on si jen a jen pro mne oblékne šaty, ve kterých vypadá nádherně. Doteď si pamatuji, jak jednou našla jedna služka na mé posteli šaty, ze kterých se Eren vysvlékl a stále je neuklidil a myslela si, že ho podvádím...

Miluju všechny momenty strávené s ním, miluju ho celého. A už navždy budu.
Dokud nás smrt nerozdělí.