Kopova a Kiařina vláda aneb příběh dvou sourozenců ✔

24. Je to moje chyba?!

Všem se pak naštěstí podařilo usnout tedy kromě Kopy ten nedokázal dobře spát protože pořád myslel na tátu. Nevěděl co má dělat a tak si řekl že půjde na chvíli ven aby se nadýchal trochu čerstvého vzduchu a snad se mu pak povede usnout. Vyšel tedy ven z jeskyně, posadil se a zamyšleně se díval na hvězdy. Měl přitom menší úsměv na tváři když si vzpomněl jak se s tátou takhle taky vždy díval. Ihned mu ten úsměv z tváře zmizel posmutněl a říkal si: „Co když to byla moje vina že táta zemřel, možná jsem ho mohl zachránit kdybych to včas uviděl nebo byl s ním proti Scarovi a...a... nebo kdybych byl nějak rychlejší tak bych Scara včas zastavil.”

Kiara se vzbudila šla za ním ven a dala mu tlapku na rameno. Kopa to nečekal a vyděšeně sebou cukl. Kiara se jen usmála a řekla: „Kopo víš že to není tvoje vina.” Kopa se na ni trochu překvapeně otočil netušil že je vzhůru a pověděl: „Kiaro! Já myslel že spíš?” Kiara se zasmála: „No dá se říct že mě vzbudilo něčí mluvení si sám pro sebe a taky mám pocit že sám sebe obvinuješ.” Dořekla Kiara a šťouchla ho tlapkou z legrace do ramene.

Kopa se usmál a pověděl: „Občas jsi jako malá Kiaro víš o tom.” Kiara se jen zazubila: „Každý se občas chová jako malý. Přeci i dospělí si rád hraje. Stejně jako dítě.” Kopa jí v tomhle musel dát za pravdu. Trochu se usmál když si vzpomněl na to jak byl malý i když věděl že měl dost složité dětství které pak bohužel spíš strávil pryč od rodiny. Kopa pak omluvně řekl: „Tak promiň Kiaro nechtěl jsem tě vzbudit no a možná máš menší pravdu trochu se obviňují třeba jsem ale mohl něco udělat.”

Kiara si povzdychla: „Mohl nebo nemohl? Kdo ví, jenže víš že s tím už nic nenaděláme ale jsem si jistá že kdyby táta žil tak by ti řekl ať se tím tak netrápíš a budeš to brát že to tak asi mělo být přeci jen je to koloběh života.” Kopa se na ni jen podíval a usmál se. Kiara se také usmála a řekla: „Neboj myslím že se na nás táta dívá jako nová zářící hvězda a usmívá se na nás.” „Díky Kiaro těmi slovy si mi trochu pomohla.” Řekl děkovně Kopa. Kiara mu na to odpověděla: „Tak nemáš zač Kopo ráda jsem to pro tebe udělala a teď jsi pojď lehnout.” Dořekla to otočila se a šla si znovu lehnout.

Kopa chtěl jít taky  do jeskyně za ostatními ale nakonec si to rozmyslel. Byl pořád trochu nešťastný a měl výčitky svědomí takže si smutně lehl do trávy, díval  se na krásné zářící hvězdy a za chvíli únavou usnul.