Zamilovala jsem se

11.

Nevěděla jsem co říct, spoléhala jsem na Richarda.
,,Jen jsme si povídali." Řekl najednou Richard.
,,Povídali?" Zopakoval Adam.
,,Jo, neslyšels." Usmála jsem a šťouchla Adama do žeber. Šli jsme společně do kuchyně.
,,Běž si ještě na chvilku lehnout. S Adamem připravíme snídani." Byla jsem Richardovi vděčná za tuto nabídku.

Lehla jsem si do postele a s úlevou vydechla.
,,Kde jsi byla?" Zešeptala Kačí, hrklo ve mně. Za chvíle s Richardem by dala všechno.
,,Nemohla jsem spát," špitla jsem.
,,Aha," řekla odtažitě, ,, tak to je náhoda, že ani Richard nemohl spát, co?"
,,Kačí!" Okřikla jsem jí.
,,Co je?" Ušklíbla se, ,,ty víš co pro mě ten týden tady znamená a navíc, jsi říkala, že mi fandíš a pak děláš tohle."
,,Promiň. Nechci se s tebou hádat." Smutně jsem vydechla.
,,Ty se nehádáš, ty mi to děláš naschvál." Vzlykla.
,,Tak to není. Nechci ho, jsme kamarádi, kdyby vstal Adam, tak si budu povídat s ním." Lhala jsem, Richard pro mě začínal znamenat víc než kamarád.
,,A proto tady byl včera večer Richard? Protože jste kamarádi?"
,,Jo, jsme kamarádi!" Řekla jsem ostře a otočila se zády k ní. Teď mi je jasné, že se musím držet od Richarda dál.

,,Holky, vstávejte." Zahlásil Adam. Roztáhl všechny závěsy a přešel k Barče. Snažila jsem se jejich milostný život nevnímat, ale v tichém ránu to nešlo.
,,Lásko, pojď vstávej."
,,Ještě chvilku. Však je hrozně brzy." Odpověděla mu Barča rozespale.
,,To řekni Lůce a Richardovi, ty tady šaškovali už asi ve tři." Nemohl tuhle informaci vynechat? Teď mi to zrovna neulehčil. Zvedla jsem se a prohlásila: ,,Omlouvám se, že nemůžu spát." Bouchla jsem dveřmi a s ručníkem v ruce vyrazila do koupelny.

Pustila jsem si vařící vodu a napětí ve mně povolilo a vztek mě opouštěl. Zaslechla jsem klepání na dveře.
,,Lůc, jsi v pohodě?" Vypla jsem vodu a omotala jsem si ručník kolem těla. Otevřela jsem dveře a pustila jsem Barču dovnitř.
,,Jen jsem se pohádala s Kačí."
,,Já vás slyšela, ale nechtěla jsem se mezi vás vstupovat."
,,Já nechtěla jsem se s ní pohádat, ale zároveň, jsme tu společně..."
,,Já vím, já vím." Přerušila mě.
,,Snad nebude takhle dusno celý týden." Kmitla jsem rameny a začala se oblékat.

Na snídani jsem přišla poslední. Sedla jsem si na volnou židli. Kačí seděla vedle Richarda a popíjela čaj. Barča mi podávala ošatku s pečivem.
,,Díky." Kývla jsem hlavou.
,,Takže, dneska si uděláme výlet," prohlásil Adam za mnou. V ruce držel mapu a pečlivě ji zkoumal.
,,Ta mapa je stará, je tady už té doby, kdy byl můj děda malej klučík." Smála jsem se. Byla to naše "starožitná mapa", byla to dědova chata, ale když umřel, moji rodiče si ji chtěli nechat.
,,Dobře, tak půjdeme za nosem." Prohlásil Richard.

Vyšli jsme ven. Bylo krásně, sluneční paprsky nás hřály, ale stejně jsme měli čepice a někdo si vzal i rukavice.
,,Tak kudy?" Zeptala se Kačí a do celá si stáhla čepici.
,,Tudy," ukázal Adam a všichni jsme se rozešli.

Šli jsme poměrně dlouho a pak Kačí zahlásila.
,,Měli bychom se vrátit, je už docela pozdě."
,,Já se ještě skočím podívat na jedno místo. Běžte napřed, doženu vás." Prohlásila jsem.
,,Chceš jít sama?" Zeptala se Barča.
,,Jo, neboj. Hned jsem u vás, je to asi kilometr odsud." Než stihla Barča zareagovat řekla jsem, ,,chci tam jít sama."
Všichni kývli a vydali se opačným směrem než já.

Došla jsem k malému mlýnu, kde jsem si s dědou hrávala. Bylo to naše tajné místo. Sedla jsem si na velký kámen a přihlížela si tekoucí vodu. Přemýšlím nad svou situací. Kačí byla moje nejlepší kamarádka a měla opravdu Richarda ráda. Nevěděla jsem si rady.

Zazvonil mi telefon.
Barča
,,Ano?" Řekla jsem do telefonu.
,,Kde jsi? Už je tma." Nemohla jsem uvěřit, že jsem tady zůstala tak dlouho. Moje myšlenky se rozutekly úplně všude.
,,Jsem už na cestě," zvedla jsem se a vydala se cestou k chatě.
,,Achjo, dávej pozor, ano?"
,,Ano a ..." Sakra, podívala jsem se na telefon a baterka je na nule. To se vážně muže stát jenom mně.

Chvíli jsem šla po cestě, ale pak jsem si řekla, že to vezmu přes les. Chodila jsem tady jako malá, cestu jsem znala. Šla jsem po tmě a větve na zemi mi cestu neulehčovaly. Narazila jsem do plotu. Co to je sakra?
K mé smůle, tady někdo postavil lesní školku. Sakra.

Kudy teď?