15.

43 4 0
                                    

Probudilo mě ostré slunce, které mi svítilo do očí. Poohlédla jsem se po pokoji, byla jsem tu sama a ze zdola jsem slyšela smích. Oblékla jsem si svetr a vydala se na nimi.

,,Co se tu děje?" Zeptala jsem se s údivem.
,,Měla jsi mít snídani do postele," začala Barča.
,,Proč?" Vyzvídala jsem.
,,Protože jsme ti chtěli oplatit to, že jsme tady mohli být a ty si zrovna spala, což se nestává každé ráno," usmál se Richard.
,,A-aha." Snažila jsem se usmát taky, ale nevypadalo to tak upřímně jako u nich.
,,Co je?" Zeptala se Kačí.
,,Nic. Já jen...," odmlčela jsem se, ,,jste fakt skvělí, víte o tom?" Řekla jsem a slzy se draly ven. Barča ke mně okamžitě přiskočila a bouchla mě do břicha.
,,Ty si pako, viď? My tě chtěli rozesmát a ty se rozbulíš."
,,To jsou slzy štěstí," vzlykla jsem, ,,jsem mega moc překvapená, páč..." Nestihla jsem to doříct, protože jsme se všichni objali.

,,Tak fajn," zavelel Adam po snídani, ,,mám nápad a neberu žádné odmítnutí." Barča ho pohladila po stehni a usmála se na něj kouzelným úsměvem. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči.
,,Tak to je skvělej nápad," zaradovala se Kačí.
,,Jakej nápad?" Podívala jsem se na něj.
,,Teď jsem ho řekl, Lůco."
,,Jo, jasně. Tak jo, ten je fajn." Ušklíbla jsem se, ale neměla jsem ponětí, co jsem právě odsouhlasila.
,,Tak se jdeme obléknout," zavolala Kačí ze schodů.

Stáli jsme venku před chatou. Adam chytil Barču za ruku a řekl, ,,tak jdeme na to."
,,Na co?" Podivila jsem se.
,,Ty jsi tak strašně mimo," řekl Richard a hodil po mně sněhovou kouli. Neváhala jsem ani minutu a chtěla mu to oplatit, ale netrefila jsem se. Začal se strašně smát.
,,Hej, já myslela, že postavíme toho mega sněhuláka." Namítla Barča. Já jí přikývla a dodala jsem, ,,hej ty tam," ukázala jsem na Richarda, ,,slyšels? Jdeme stavět sněhuláka." Zubila jsem se od ucha k uchu.
,,Stejně takhle reaguješ, protože neumíš házet." Provokoval Richard.

Kačí se zašklebila a začala válet první velkou kouli. ,,Ukaž," řekl Adam, ,,tohle je práce pro velký borce." Zasmál se a Richard mu okamžitě přispěchal na pomoc. U stavení jednoho sněhuláka jsme se nasmáli. Dostala jsem takovej záchvat smíchu, že jsem si musela sednou, když dával Adam sněhulákovi mrkev místo nosu a shodil tu kouli na zem. Barča na něj pokřikovala, že má být opatrný, ale ani to nepomohlo.

Stáli jsme v kroužku kolem našeho výtvoru.
,,Pojmenuju ho Hubík," řekla jsem.
,,Proč mu dáváš divný jméno?" Zeptal se Richard hravě.
,,To jméno dává všemu," odvětila Barča a vydala se do chaty a Adam ji okamžitě následoval. My tři jsme pochopili, že jim máme nechat aspoň chvíli soukromí.

Povídali jsme si venku a já jsem po chvíli řekla, ,,jak dlouho jim to může trvat?"
,,Je to Adam, moc dlouho ne," mrknul Richard.
,,Jste fakt paka," prohlásila Kačí a obrátila oči v sloup.
,,Co je? Jen mi je už zima." Odpověděla jsem klidně.
,,To nám všem," řekla Kačí.
,,Tak půjdeme, dali jsme jim asi  třicet minut, to jim muselo stačit." Zareagoval Richard a vstal.

,,Jdeme dovnitř, takže nechte všeho co děláte." Zavolala jsem ve dveřích.
,,Na rozdíl od vás nic neděláme," zavolal Adam a já okamžitě zrudla. Doufala jsem, že tuhle věc Kačí přeslechla, ale ta se kolem mě prohnala a vydala se po schodech.  Chtěla jsem jít za ní, ale Richard mě chytil za ruku a pošeptal mi do ucha, ,,nech ji být, stejně to nezlepšíš. Naopak. Budete tu dvě, které budou naštvané."
,,Ale to není pravda, vysvětlím jí to." Chtěla jsem jít za ní, ale on si mě přitáhl zpátky.
,,Dobře, tak jí nech chvíli trucovat a pak tam půjdeš, bereš?" Přikývla jsem a on mi dal na oplátku pusu na čelo.

Při obědě panovalo trapné ticho. Nikdo nechtěl nic říct. Vzala jsem všechny talíře a odnesla je do kuchyně, položila jsem je do dřezu a vrátila se za ostatními. Byla jsem to já, kdo se snažil něco říct.
,,Teďko to vidím na pořádného šlofíka."
,,A co si něco pustit?" Navrhla Barča a vydala se k notebooku, aby vybrala film.
,,Taky bych si pustila film," řekla Kačí a spěchala za Barčou.
,,Já bych si toho šlofíka klidně dal." Pokrčil Richard rameny.
,,Jste si vědomi toho, že vás dva zabije, že jo?" Prohodil Adam a začal se pochechtávat.
,,Kámo, drž pusu," odpověděl Richard, když se na mě podíval.
,,Dobře, sory kámo." Zasmál se Adam a odešel.

,,Lituješ toho?" Zeptal se Richard, když Adam odešel.
,,Samozdřejmě, že ne. Jen mě štve to s Kačí." Richard mi položil ruce na ramena a podíval se mi do očí.
,,Buď v klidu. Bude to v pohodě." Objala jsem ho a on mi rukou pohladil vlasy a namotal si pramínek na prst.
,,Půjdeme za nimi nebo si chceš jít lehnout?" Zeptal se po chvíli.
,,Šla bych se lehnout, ale myslím..." přerušil mě, ,,buď občas sobecká a mysli na sebe."
,,Dobře, tak já si jdu lehnout." Otočila jsem se a on mě chytil kolem pasu. Přitáhl si mě k sobě, otočil mě a dlouze mě políbil.

Odtáhla jsem se a podívala jsem se mu do očí.
,,Prosím, nech toho. Já-já prostě nemůžu, Kačí je moje kamarádka a tohle jí nemůžu udělat." Richard mě pustil a díval se na mě, jak jdu za ostatními na gauč.

Zamilovala jsem se Where stories live. Discover now