Zamilovala jsem se

13.

Na dnešek Adam naplánoval výlet do zoo. Po včerejším dnu, který jsme zůstali doma, protože jsme ho z větší části prospali, to byl skvělej nápad.
Necítila jsem se nejlíp, venku jsem musela určitě nastydnout, ale nechtěla jsem tady zůstávat, proto jsem se přemáhala, aby to nebylo vidět a my jsme si užili zoo.

,,Počkejte, ještě si vezmu rukavice," zavolala jsem, když jsme vyráželi a vyběhla jsem nahoru do pokoje. Hledala jsem v tašce rukavice, ale nemohla jsem je najít, trvalo mi to snad věcnost.
,,Myslím, že hledáš tohle." Otočila jsem se a viděla Richarda, jak mává s rukavicemi v ruce.
,,Jo, kde jsi je našel?" Chtěla jsem si je vzít, ale on s nimi ucukl.
,,Hele, je mi to fakt blbý, ale nechceš zůstat tady?" Zeptal se nejistě.
,,Jak to myslíš?" Udivila jsem se.
,,Lůc, jsi nemocná. Měla bys aspoň dneska odpočívat."
,,Nejsem nemocná," ale jako by moje tělo znalo ironii, rozkašlala jsem se a nemohla jsem popadnout dech.
,,Jo jasně a tohle nebyl kašel," usmál se a pokračoval, ,,měla bys prostě dneska ležet. Zůstala si mrznout celou noc venku, nepřijde mi jako dobrý nápad, aby jsi dneska lítala venku." Řekl důrazně.
,,Od kdy jsi takovej doktor?" Zeptala jsem se a protočila oči.
,,Od té doby, co jsi zůstala venku přes noc a já vidím tvoje skleněné oči od teploty a tvůj kašel taky nejde přeslechnout." Skoro křičel.
,,Tak fajn!" Spustila jsem, ,,užijte si výlet." Vystřčila jsem ho ze dveří a zabouchla za ním. Sundala jsem si čepici a bundu a hodila s tím o zem.

Slyšela jsem motor auta jak, pomalu mizí v dálce. Zůstala jsem sama v chatě na celý den. Převlékla jsem se do legín a vzala jsem si dlouhý, tlustý svetr. Doufám, že měl Richard pravdu a odpočinek mi pomůže.

Vzala jsem za kliku, že si dojdu uvařit čaj a pustila si dole nějaký film.
Dole jsem se posadila na gauč a začala vybírat film.
,,Já bych si chtěl pustit tenhle," řekl někdo za mnou a ukázal prstem na obrazovku mého počítače. Trhla jsem sebou.
,,Co tady děláš?" Vykřikla jsem.
,,Myslel jsem, že by se ti mohla hodit společnost a když jsem teď ten doktor, napadlo mě, že tady zůstanu," nesměle se na mě podíval. Odkašlala jsem si a řekla: ,,měl sis užívat zoo."
,,Promiň..." ale než stačil říct něco dalšího jsem vstala a obejmula ho.
,,Nemusíš se omlouvat za to, že mi chceš pomoc, ale já to nechápu."
,,Tak co pustíme za ten film," řekl a pustil mě a šel k počítači na stole.
,,Děkuju," špitla jsem. Odešla jsem do kuchyně a připravila ještě jeden čaj a oba odnesla k Richardovi, postavila jsem je na stůl a sedla si na pohovku k němu.
,,Co tam máme?" Zeptala jsem.
,,Pustil jsem ti animák," usmál se na mě a podal mi deku.
,,Díky."

,,Lůc, ty spíš?" Hlavu jsem měla položenou v jeho klíně.
,,Ne, jasně že ne," odpověděla jsem.
,,Ty tak strašně kecáš," řekl a přitáhl si mě k hrudi. Rozkašlala jsem se a on to sevření okamžitě povolil.
,,Jsi v pohodě, nechceš napít?"
Zavrtěla jsem hlavou a začala z hluboka dýchat.

,,Hrozně mě to mrzí," zašeptal.
,,Ríšo, v pohodě."
,,Zůstala jsi přes noc venku a to kvůli mně, promiň."
,,Panebože, to vůbec nebylo vůbec kvůli tobě. Já seděla na místě, kde jsem si hrávala s dědou a pak jsem zapomněla na čas." Řekla jsem bez dechu.
,,Lůc, to co se stalo to ráno. Vyčítáš si to."
,,To teda rozhodně nevyčítám." Rozhodila jsem ruce do stran.
,,Neumíš lhát, Lůc."
,,Já-já nelžu! Jen..." Nestihla jsem to doříct a on mi zabořil prsty do vlasů.
,,Co ty jen?" Zeptal se hravě.
,,Bojím se, že mi to pokazí vztah s Kačí," kmitla jsem rameny. Naklonil se níž a přitiskl své rty na mé. Jeho polibek vyjadřoval veškeré pocity, které se v nás odehrály za posledních pár dní.

Přitáhl si mě blíž k sobě. Dala jsem mu ruce kolem krku, ale tuhle krásnou chvíli jsem pokazila. Musela jsem se od něj odtáhnout a musela  jsem se pořádně napít, abych předešla záchvatu kašle.
,,Zlobíš se?" Zeptal se tiše.
,,Nezlobím, za tohle se zlobit nemůžu." Nesměle jsem se na něj usmála a sedla si zpátky na gauč.