Nemesis (cz)✔

❤7❤

To to mě fakt překvapilo. Myslel jsem že mě už nebude chtít vydět a bude se mi vyhýbat a bát se. Po tom co jsem mu včera řekl by si normální člověk ode mě držel veliký odstup. A navíc mě Izuku i přikryl. Takže, vlastně mi ošetřil ránu, svěřil se mi, věřil mi, přikryl mě a dokonce si sám vedle mě lehl. On se pořád červenal, ale já už ne. Usmíval se a často koktal. "Pojď, půjdu kousek s tebou." Přikývl.

Šli jsme asi kolem hodiny. Pak se zastavil. "Tak od tud půjdeš už sám. Jo?" "T-tak dobře. Děkuji ti Kacchan." "Kacchan...?" "P-promiň já. Ani nevím co říkám... promiň. Bylo to mšleno jako p-přezdívka."Sakra co si o mě bude myslet? "Přezdívka?" "j-jo." "Tak fajn. Líbí se mi to." Ohromě se mi ulevilo. "Tak se zase někdy uvidíme..... Deku?" Deku? Sakra jak na to mam reagovat? Tak to zkusím jako on. "Deku..?" "j-jo to je tvoje přezdívka." Usmál se. Miluji jeho sladký úsměv. Úsměv jsem mu vrátil. "Tak ahoj... Kacchan." Rozloučil jsem se a odcházel směrem kterým mi ukázal. Po nějaké době jsem dorazil do města. Tam jsem to už znal a tak jsem zrychlil a nakonec běžel do hradu. Stráže se na mě jen podívali udiveným výrazem. Proběhl jsem kolem nich. V hradě jsem zpomalil abych do nikoho nevrazil. Todorokiho teda Shota jsem nikde neviděl tak jsem usoudil že bude u sebe v pokoji, kam jsem zamířil. Zaklepal jsem, ale nic. Zkusil jsem to znovu. Nic Nakonec jsem sám otevřel. Vešel jsem do pokoje a uviděl Shota na sedět posteli. Namířil jsem si to k němu. 

Byl jsem bez sebe, nemohl jsem nikde Izuka najít. Co když se mu něco stalo? Nebo ode mě odešel jen tak beze slova? Ale to by se mu nepodobalo. Čekal jsem celou noc, optal jsem se tolik lidí jestli ho neviděli, ale prý ne. Někdo zaklepal na dveře, ale ignoroval jsem je. A znovu, a stejně jsem je ignoroval. Najednou se otevřeli dveře. Neohlídl jsem se. Najednou se vedle mě prohla matrace a tak jsem se koukl. Byl to Izuku. Ihned Jsem ho objal a dokonce mi utekla jedna slza. "Jsi v pořádku? Kde jsi byl? Stalo se ti něco?" Zeptal jsem se trochu vícemi otázkami na jednou, no snad to pobere. "Jo v klidu, omlouvám se že jsem odešel. Trochu jsem zabloudil. Ale pak jsem se dostal zase zpět. Jsem v pohodě nic se mi nestalo." oddych jsem si, byl jsem rád že se nestalo nic osobě kterou mám víc než rád. 

Todorokiho jsem objal na zpět. Odtáhl jsem se a usmál se na něj. On mi to oplatil, ale nebylo to jako u Katsukiho. U Kacchana jsem mýval motýlky v bříšku a hřejivý pocit u srdíčka, s ním je všechno jiné než s Shotem. "Promiň, že jsem odešel a neposlechl tě. Nebo se nevrátil dříve." "V pořádku jen jsem měl veliký strach, víš Izuku jsi pro mě důležitý." Tak to jsem nečekal. Kéž bych tohle mohl slyšet od Kacchana. Úplně se nad tou myšlenkou rozplývám, k tomu si vzpomenu na ráno a ihned naberu růžovější odstín. "Pojď, půjdeme se najíst?"S jídlem jsem souhlasil přeci jsem neměl nic od včerejška. Po jídle jsem šel do koupelny obstarat si hygienu. Povídal jsem si s Todorokim a k tomu jsme se procházeli po městě, až do večera.

Ten klučina je zvláštní, navíc se mu dá věřit. Tak fajn mám už dva lidské přátele. Myslím že bych to tom měl říct Meledy tedy mojí matce dlouho jsme jí s Ragem neviděli.  Ale ostatním to radši neřeknu, nevím jak by reagovali. Když jsem jim řekl o Kirishimovi tak z toho nadšení nebyli. Aspoň to neví každý drak. Když o něm tak mluvím tak jsem ho dlouho neviděl, mohl bych si ho někde zase vyhledat. No nic poletíme teď s Raganem navštívit matku.

Tak tady další kapitola. Doufám že se vám to líbí a baví vás to. Jinak omlouvám se kdyby se tam našla chyba.😉❤