Kdysi dávno v minulosti, bylo všechno jinak. Existovali draci, království a kouzla. Deku se vydal prozkoumávat svět a narazí na prince. Co se stane, když v tom bude hrát roli něco víc než kamarádství?
(Bakudeku)
Yaoi
Jeli jsme nějakou dobu a pak zastavili. Sesedli z koně na jedné mýtince. Byla hezká, ale ne tak hezká jako ta kde jsem se poznal s Kacchanem. Musel jsem se nad tou myšlenku pousmát. Tolik mi chybí. Myslím že není normální abych takhle přilnul ke k člověku co jsem viděl jen jednou tedy dvakrát v životě a ještě je to kluk. Že bych byl na kluky? To jako Gay? Co? Nad čím to přemýšlím, já Katsukiho nemiluji. A i kdyby neříkám že jo, ale určitě neopětoval by mi to. Sakra. Zakroutil jsem hlavou ze strany na stranu, abych zahnal myšlenky. Podíval jsem se na Shota a ten se na mě usmál. Ale... u něj je přece něco jinak. Po chvilce jsme si sedli a já začal mít pocit, jak když vás někdo sleduje. Dělal jsem, že a ničem nevím. A povídali jsme si.
Bylo tu nádherně. Jen jsem musel pustit malého Midoriyu, no nic takových šancí budu mít více. Sedli jsme si a povídali si. Po nějaké době mě napadlo že by jsme se mohli tady ještě projít. Mohla by to bít další šance ak se k němu přiblížit. "No... Nechceš se jít projít?" "Ani ne... díky, ale ty klidně jdi, zvládnu to tu." Tak z této reakce jsem trochu posmutněl. Ale nakonec jsem vyrazil sám. Mám super nápad. Když tam bude sám a začne se bát tak se na mě pak bude spoléhat a chtít abych byl u něj. Jsem génius.
Bylo to strašný úplně se na něj lepil. Ještě chvíli a vlítnu tam. Poslouchal jsem a když řekl že nepůjde tak se mi ulevilo. Najednou tam byl Deku sám. V tu chvíli jsem se uklidnil přestal na něj dávat pozor a ohlédl jsem se po tom polovičákovi. Ten jen mizel v dáli. Když jsem se podíval zpět na Midoriyu tak tam nebyl. A sakra. Kam se mohl podít?
Ihned jak zmizel jsem vyskočil na svoje nohy a rozhlédl jsem se kolem. Byl jsem rád že odešel teď bych mohl najít toho co nás sledoval. Kéž by to byl Kacchan. Ale to je směšné, určitě si na mě ani nevzpomněl. Uviděl jsem vysoký strom u mýtiny, jestli nás sleduje tak od tam tud. Je to ideální skrýš. Vylezl jsem co nejtišeji a hlavně opatrně na horu do koruny stromu málem jsem slítl. Úspěšně jsem se dostal nahoru. Někdo tam je a kouká směrem kde jsem seděl před chvílí. Byl to on. Katsuki. Nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím. Tak moc jsem rád že ho vidím. Otočil se na mě a ihned jsem se do sebe zakoukali. Topil jsem se v jeho očích a nemohl se odtrhnout.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Otočil jsem se zpět, ale byl tam Midoriya. Uvnitř jsem byl moc rád že tu je i když jsem to navenek nedal znát. Navzájem jsem si dívali do očí. Jako by se svět zastavil. Jak moc mi jeho přítomnost chyběla. I když jsem na něj myslel pořád, tohle se tomu nevyrovná. "K-kacch-an..." Moc mi chyběl i jeho sladký hlas. Sakra co je to se mnou. Je mi v jeho přítomnosti dobře, nehodlám ho nechat tomu polovičetému šmejdovi. To rozhodně ne. "A-hoj... Deku" Sakra. Ne jen že když jsem s ním tak se cítím divně, ale dokonce se i tak chovám.
"K-kacch-an..." Nezmohl jsem se na nic víc než ho oslovit. Jako bych oněměl. Nemohl jsem se pohnout natož uhnout pohledem. "A-hoj... Deku" Zase se mi rozletěli motýlci v bříšku a já jsem si uvědomil že ho miluji. Dal mi pusu na čelo. Ihned jsem zčervenal a on dokonce trochu taky. Byl jsem šťastný. Ale to už byl na další větvi k odchodu.
Tak tady další kapitola. Omlouvám se vám za případné chyby. Chtěla bych se vás zeptat jestli budete chtít i 15+ scény. Někteří to nemají rádi a některé zvrhlé dušičky se na to "těší". Byla bych ráda kdyby jste odpověděli. Děkuji.❤❤
