Služtička /BL, Yaoi/

2.

Jenže jsem se tam vrátil a on tam byl zase.

Ari. Ari s modrýma očima a dlouhýma řasama. Musel jsem tam znovu, vracel jsem se, poddajně jako pes za svým pánem. Málem jsem začal kňučet, když jsem ho zase uviděl. Haf.

Pak jsem se teda vzpamatoval. Přece já, milionář a pracháč, který může mít jakoukoliv ženskou v tomhle městě, nebudu běhat za nějakým obyčejným klukem. Nikdy. Nikdy v životě. 

To jsem si teda myslel, a pak jsem se tam vracel, zase a zase. Aspoň jednou týdně, na panáka, popovídat si s tou reklamou na exkluzivní řasenku. A těma modrýma očima.

To by šlo, říkal jsem si bláhově, jen si povídáme. Jenže jsem si na něm vypěstoval závislost jako ženský na čokoládě. Moje druhá závislost k cigaretám. Ale on mě, na rozdíl od cigár, nemůže zabít. Teda mohl by, jen kdyby mě odmítl.

Takže jsem do toho baru začal chodit a některý lidi tam na mě dost blbě koukali, že se s Arim bavím a on mi věnuje víc pozornosti než komukoliv jinému. Dělal to rád a bylo to na něm vidět. A vážně vypadal jako holka, i tou mluvou, i těmi gesty, třeba jak zvedal skleničku a pil. A úsměv má jak z reklamy na Colgate, každý zubař by z něj měl radost.

Jak jsem později zjistit, tak po tomhle klukovi slintali i heteráci, než jim to došlo, až tak dokázal klamat tělem. Ovšem, jak se zrovna on mohl ocitnout na takovým zaplivaným místě, to jsem moc nechápal, ale jak mi pak z jeho řečí došlo, neměl rovna moc lehký život. Sourozenci žádný, o mámu přišel při nehodě, táta ho vykopl z domu, a mizernou práci měl ještě mizerněji placenou.

Vlastně jsme byli ukázková knižní dvojka. Sledujte, jo? 

Já milionář, on smutný chudý hošík. Jak z červený knihovny, nezdá se vám? Asi bych ho měl zachránit nebo tak něco...

No, někdo prostě nemá tolik štěstí jako já, a někdo nemá ani štěstí, ani prachy. Ale nikdy si neřekl ani o cent, i pití si chtěl platit sám. A já mu to ale nikdy nedovolil. Koupil bych i celou zeměkouli, kdyby ji chtěl a kdyby to šlo.

Modrooký Ari. A tak jsem tam chodil, za ním.

A jednou, ani nevím, jak se to vlastně stalo, poněvadž jsem v sobě měl už nějakýho toho panáka, jsem ho šel doprovodit domů.