8.

999 50 4
                                    

Konečně.

Paní Hutchinsonová odložila utěrku a vydala se otevřít, protože to hospodyně dělají. Vaří a otevírají dveře. Nadechl jsem se, napil se kafe, ale spíš bych potřeboval panáka, a o pár okamžiků déle jsem se vydal za ní.

„Tak ji máte tady," slyšel jsem ji ze vstupní haly. Stála tam a pozorně si prohlížela nově příchozí osobu. Trošku se mi zastavil dech.

Sám bych ho asi nepoznal. Bože, vypadl tak rozkošně, v těch černých šatičkách, co měl na sobě, na nohách bílé botasky, vlasy sepnuté dozadu. Trošku jako panenka. Klopil oči k zemi, očividně se styděl a paní Hutchinsonová, náš domovní detektiv Columbo, ho sjížděla pátravým pohledem od hlavy k patě. Kdybych tady nebyl, už by zřejmě následovalo prošacování a následný křížový výslech, snažíc se odhalit veškeré neřesti této osoby, které by mohly ublížit tomuto domu a jejímu pánu. Nebo jim.

Představila se a Ari jí decentním, velmi elegantním pohybem, podal ruku. 

„Jak se jmenuješ?" mámila z něj honem rychle, zřejmě to chtěla stihnout dřív, než jsem došel.

„Ari," pípl Ari tenkým hláskem, stále klopíc oči k zemi a pak je rychle zvedl ke mně, žadoníc o vysvobození z této pro něj trapné a jemu nepříjemné situace.

„Moc nemluví, tak ji netrapte. Dům jí ukážu sám," řekl jsem přísně hospodyni a odtlačil jsem si honem do kuchyně. „Je strašně stydlivá, ale potřebovala pomoct, no," řekl jsem jí honem, abych rozehnal její podezření, a paní Hutchinsonová se na mě podívala, jako bych byl Jack Rozparovač.

„Je na tom něco divnýho?" zeptal jsem se jí v reakci na její pohled, ona si zapřela ruce v bok v bojovém postoji a podívala se na mě, oči přivřené do úzkých štěrbin. 

„Pomoct? Jako vy, jo?"

„Víte, že přispívám na charitu," ušklíbl jsem se a snažil se to smést ze stolu. Vzdychla si, zavrtěla hlavou a pak se podívala směrem k hale.

„No, vypadá mile, snad jste vybral dobře. Taková drobounká holčina, jestli ten kýbl s vodou vůbec unese," znovu zavrtěla hlavou a pak se ke mně spiklenecky naklonila. „Ale příroda jí moc nedala, co? No, v první chvíli jsem si myslela, jestli to není kluk," zamračila se, a já se znovu lehce orosil potem.

„To já taky, ale strašně klame tělem, nenechte se zmást, paní Hutchinsonová. A mimo to, ke každému nebyla příroda tak štědrá jako k vám," rýpl jsem si, protože její poprsí bylo vážně velký. Mávla po mě utěrkou a šla si už bez dalších komentářů po své práci.

Je fakt, že Ari měl být holka, ale příroda si to asi na poslední chvíli rozmyslela. Anebo ty tři sudičky, co stály po narození nad jeho postýlkou, byly sjetý nějakým kvalitním matrošem.

Protože jinak si to nedovedu vysvětlit.

Služtička /BL, Yaoi/Kde žijí příběhy. Začni objevovat