Služtička /BL, Yaoi/

28.

Všechno to začalo tím narozeninovým večírkem. Vlastně, v ten den....

Erica jsem vlastně neviděl od chvíle, co jsem mu řekl svoje rozhodnutí ohledně našeho soudu, což bylo asi před týdnem. Asi mi k tomu zatím neměl co říct, protože jediný, co mi poslal, byla emailová zpráva, že o celé věci se jedná. Nic víc. Musel jsem ho šíleně naštvat. Sice jsem z toho neměl dvakrát dobrý pocit, ale Ariho šťastné oči ten nepříjemný pocit tak nějak vyvážily.

Ale to pozvání na ten jeho nóbl snobský narozeninový večírek pořád platilo a ten byl dnes. Páteční večer by se dal určitě strávit i mnohem líp. Ne, že by se mi tam chtělo, ale Carin byla neskutečně natěšená, a když mi v týdnu volala, mlela o tom tak dlouho, že i baterka na telefonu zoufale pípala a prosila, ať už ten hovor ukončím.

„Já se tak těším," zajásala hned na schodišti, jak mě uviděla a vylítla nahoru i s kabelkou a malou dárkovou taškou. Ari se zrovna v tu chvíli mihl dole v hale, což ji na moment upoutalo a znechuceně se podívala směrem, kam odcházel.

„To je ta nová služka, jo?" zeptala se mě znovu s lehce ohrnutými rty a nosánek měla v tu chvíli taky pěkně nahoře. Ještě, že nepršelo. Přitakal jsem, Ari rychle zmizel v chodbě a Carin se ještě chvíli dívala tím směrem. Naštěstí měla plnou hlavu nadcházejícího večírku, takže nechala služku služkou a letěla se upravit do koupelny.

Zase tam něco brebentila, strašně jsem si chtěl nalít panáka a spláchnout celý dnešní den, ale nebylo mi přáno. Musím řídit, nazpátek si možná vezmeme taxi, ještě nevím.

„Jak vypadám?" dotázala se mě žoviálně, když vylezla z koupelny a začala se nakrucovat před zrcadlem v koupelně. „Výborně," odtušil jsem s úsměvem a ona se ke mně natáhla a našpulila rty, to jako abych jí dal pusu. Vyhověl jsem jí a šel si pro sako od obleku.

Nakrucování a upravování pokračovalo. „Hádej, co mám na sobě novýho," uchichtla se praštěně, tentokrát odvrátila zrak od zrcadla a začala pro změnu nakrucovat přede mnou.

Ehm, mezi námi, chlapi tyhle kvízy nemají rádi. Můžou být smrtící. Rychle jsem ji od hlavy k patě zkoukl. No, vlasy to nebyly, oči taky ne, tak co teda?

„Boty?" hodil jsem ručník do ringu a ona protočila otráveně oči.

„Ježiši šaty, ne," hlesla otráveně a otočila se zase k zrcadlu. „Jsou úplně nový, ještě jsem je na sobě neměla, to sis nevšiml." Ne, nevšiml, neměl jsem nikdy módní vkus a zřejmě jsem i barvoslepý a celkově tak nějak tupý, co se týče těchto věcí.

„Nejsem v nich tlustá?" hodila další bombu, zamračila se na svůj odraz v zrcadle a začala se upravovat. A čekala, co odpovím.

Bože můj, proč nás ty ženský tak týrají? Na tohle přece neexistuje relevantní odpověď. To je snad lepší vzít si pistoli a zahrát si ruskou ruletu. Prásk, a máte to za sebou.

„Jasně, že ne, strašně ti to sluší," přispěchal jsem s dostačují odpovědí a odpovědí byl další její znechuceně protažený obličej a další úpravy.

Tohle nebylo na panáka, tohle bylo na flašku.