Overcast- |Avengers|

-subjekt 13245-

-2013-

Šedivé ledové oči propalovaly polopropustné zrcadlo, v nose se blištil kroužek, rty byly stále natřené tmavě rudou rtěnkou a zkřivené do mírného úšklebku, havraní vlasy spadající z volného drdolu a na sobě černé šaty, které pro mě byly tipické. Tohle bývala ta obávaná Magnetic, které se i Avengers děsili? Už dlouho ne. Teď jsem jen obyčejný barman v pražské klubu a nejsem schopna ani zaplácnout komára. Snažím se okolní svět ušetřit své nenávisti, protože když se neudržím a všechny emoce vyplavou na povrch, budu zranitelná a nebezpečná. Tohle si nesmíme dovolit, když žijeme ve světě jako je tento. Plný nedůvěry, nevědomosti a zmatku.

,,Co potřebujete, že na to voláte světoznámou vražedkyni?" vyzvídala jsem.

,,Pomoc. Je to sice k nevíře, ale i světoznámí hrdinové potřebují pomoc," odvětil hlas osoby za mnou.

,,Těm šaškům v pláštících se nedá říkat hrdinové," utrousila jsem.
,,Hele Stevanson, ne všichni mají pláštíky," ozval se mechanický hlas Anthonyho Starka z nedalekého reproduktoru v horním rohu místnosti.

,,Oprava: Tomu šaškovi v pláštíku, plechovce, stoletýmu staříkovi, který usnul v ledu, a pak se objevil, ruské vražedkyni, doktorovi ve zvětšovacích se kalhotech a nejlepšímu agentovi SHIELDu se nedá říkat hrdinové," opravila jsem se.

,,Proč si to myslíš?" obešla mě osoba a posadila se na židli za stolem přede mnou. Tak se mi naskytl pohled na ředitele SHIELDu, Furyho.

,,Protože já vím, co to znamená hrdinství a ani jejich, ani moje činy se tomu nepodobají," pokrčila jsem rameny a uhnula pohledem jinam.

Chvíli bylo ticho. Hluboké a přemýšlivé ticho, které zaplavilo celou místnost a na chvíli umlčelo i Tonyho Starka ve vedlejší monitorovací místnosti.

,,Nemáš na výběr Stevanson. Musíme tě mít pod dohledem, jinak víš, co se stane," ušklíbl se Nick.

,,Já neříkám, že chci utíkat nebo něco podobného. Jsem si zcela vědoma toho, že tady musím být, ale upřímně..." odmlčela jsem se a propálila Furyho pohledem.

,,Doufám, že po mně nechceš abych se přidala k těm Absolventům mateřské školky?"

Fury se na mě nepříjemně podíval a já nasadila spokojený výraz a dělala, jako bych tady již skončila. Měla jsem v plánu to tady urychleně vyřešit, a pak hurá zpět do Evropy, kde si dožiju svůj krátký živůtek.

,,Tohle je smlouva o Subjektu 13245." posunul ke mně po stole jisté papíry.
,,Byly časy, kdy jste mi říkali Magnetic nebo tajný subjekt a všem přejel mráz po zádech. To byly časy," zasnila jsem se, ale papírů se ani nedotkla.

,,Ano. Byly to fajnový časy obzvlášť, když ti hrozilo křeslo," ozval se zase ten protivný Stark. Ušklíbla jsem se a co nejvíc se začala soustředit na zamknuté kovové dveře vyslíchací místnosti, kde jsem se nacházela, ale pohled jsem stále upírala před sebe na Furyho. Následné ticho v místnosti, jež bylo plné očekávání prořízl skřípavý zvuk kovu s pachem chlóru.

Dveře se samovolně ohýbaly a vylamovaly z pantů za doprovodu mého vítězného úsměvu. Během chvilky už byly zmuchlané jako papír s nepovedenou kresbou, jen je vyhodit do koše. Ve Furyho oku se mihlo zděšení a stará vzpomínka.

,,Jsem to stále já, jen si dávám pozor. Je pouze na vás jestli chcete pustit starou Magnetic ven nebo se spokojíte s Claire Stevanson," usmála jsem se nevinně s mírným pohozením tmavých vlasů.

,,Myslím, že vážnost situace je tak velká, že i Magnetic ze sebe bude muset dostat všechno a ještě to nebude stačit," pronesl zdrceně Fury a těkal okem ze zmuchlaných dveří na mě.

,,Já nemám v popisu práce prohrávat," pronesla jsem tiše a pohledem vyhledala papíry na stole. Pomalu jsem četla, co všechno budu moct dělat a co všechno mi naopak neprojde.

Subjekt 13245 byl prohlášen za smrtelně nebezpečný a proto Rada rozhodla, že pokud nebude souhlasit s podepsáním smlouvy o podrobení si Subjektu 13245 bude okamžitě a automaticky udělen trest smrti do doby dokud Subjekt smlouvu dobrovolně nepodepíše.

Tak zněla jedna část. Chtěli ze mě mít živou zbraň, která bude poslouchat jejich rozkazy a bude vraždit jen ty, které uzná vláda za vhodné.

,,Je to strašně manipulativní a riskantní smlouva. Doufám, že tušíš proč mi to tak připadá." nadzvedla jsem vyzívavě jedno obočí.

,,Ano, ale s tímto bohužel momentálně nemohu nic udělat," přiznal.

,,Stejně by mě zneškodnili. Ať už kdybych tu smlouvu nepodepsala nebo pak odmítala plnit jejich rozkazy. Ale JÁ nejsem voják Nicku!" procedila jsem skrze zuby.

,,Jsem si toho vědom a pokusíme se, až to podepíšeš, převést všechnu pravomoc ohledně smlouvy S.H.I.E.L.D.u, ale nejdříve se musíš podrobit," propálil mě pohledem, jak to má v oblibě.

,,Dobře. Potřebuju, ale nějakou propisku, jestli dovolíš?" vydechla jsem rezignovaně.

...Do teď si nejsem jistá jestli ten jeden tah propiskou na kusu papíru byl chyba nebo jediná možnost...