Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

29. Kapitola

„Ale potom tu musí být více lidí s Taehyungovým případem," zamračil se Jungkook a podíval se na ostatní. „Mám pocit, že byste se tomu příště neměli... bránit."

„Prosím?" vyhrkl Yoongi a postavil se. Ukázal na ostatní a zakroutil hlavou. „Pro všechny to je bolestivé a ty nám prostě jen tak řekneš, abychom to vydrželi?"

„Ne, to jsem neřekl-"

„Myslíš si to. Nevíš, jaká to je bolest. Být tebou, dávám bacha na to, co řekneš. Ne každému se chce do lidské podoby... Některým je takhle dobře," zašeptal a povzdechl si. Sám nevěřil tomu, co řekl, protože každé stvoření by dalo všechno za to, aby mohli být obyčejnými lidmi. Jenže to nešlo... nebo alespoň doteď ne.

„Omlouvám se," zamrmlal Jungkook a smutně se pousmál, „chápu to. Příště budu dávat bacha."

„Postav se někdy za svůj názor," prskl Yoongi. Chlapec se zamračil, ale raději to nechal plavat. Ohnul se k zemi, kde byla stále krabice s věcmi, a vzal knihu, kterou mu často četl jeho otec. Donutilo ho to se usmát. 

„Jsem vcelku ospalý," postěžoval si Tata a zívl si. Jungkook se usmál a lehl si na postel. Stvoření ležela kolem něj anebo jako Jin - na něm. 

„Přečti nám něco, dítě," promluvil Jin a šťouchl do jeho žebra. Chlapec se tiše zasmál a přikývl. Skousl si ret, nalistoval stránku s pohádkou o hruškách a s úsměvem začal číst. 

Stvoření v kleci se přesunula k chlapci a usadila se na volná místa. Všichni hezky poslouchali mladíka, jak čte, usmívá se u toho a určitě vzpomíná na doby, kdy to četl někdo jemu. 

Netrvalo dlouho a on sám u čtení začal usínat. Knihu nechal spadnout na své rameno a tváří se otřel o Tatovu hlavu. 

„Dobrou noc," zašeptalo srdcovité stvoření a malou rukou mu přejelo po tváři. Jemně se usmálo a co nejopatrněji ho políbilo na tvář. Poté se s příjemným pocitem usadilo na polštáři a nechalo se poddat únavě jako všichni ostatní. 

„Páni, to je tvoje nová deka?" zasmál se Dongmin, když uviděl spícího Jungkooka pomalu zahaleného stvořeními. Chlapec sebou trhl a podíval se ke dveřím, kde uviděl svého strýce. 

„Nech mě spát," řekl ospale a zamračil se. Převalil se na bok, shodil ze sebe pár stvoření a objal Tatu. „Ještě pět minut, tati..."

Dongmin se zarazil a podíval se na zem vedle postele. Ležela tam ta kniha s pohádkami. Znovu zvedl pohled na chlapce a smutně se pousmál. „Jen pět minut..."

Došel ke knize, zvedl ji a položil na noční stolek. Vzal tenkou deku a přehodil ji přes spícího i přes pár spících stvoření. 

Vrátil se do kuchyně, kde připravil něco k jídlu, protože věděl, že se o to Jungkookova matka nebude moct postarat. A dost pravděpodobně ani příště...

„Hm? Deka?" zamumlal chlapec a přitáhl si k sobě blíže deku. Obličej zabořil do polštáře a dlouze si zívl, než pootevřel oči a porozhlédl se. Nikde nikdo, což mu bylo divné.

Věděl, že někoho slyšel.

„Halo?" zavolal a opatrně se zvedl. Deku odhodil na zem, aby viděl, kde všude jsou stvoření, protože je rozhodně nechtěl zasednout. Vzal si na sebe bačkory a došel do kuchyně, kde uviděl Dongmina. „Ah... to jsi byl ty?"

„Co myslíš?"

„Mluvils na mě? Slyšel jsem... něco. Vzbudils mě," povzdechl si mladík a plácl ho do ramene. Strýc se zasmál a přikývl.

„Jo, byl jsem to já. Mám pár... novinek. Snídaně," poukázal na linku, kde byl talíř s míchanými vajíčky. Ten si mladík převzal a zasedl naproti svému strýci ke stolu. Začal v tichosti snídat a rozplývat se nad jídlem, protože chutnalo nejen dobře, ale taky mu konečně ukončilo kručení v břiše.

Po pár vteřinách se začal cítit neskutečně nepříjemně... Kdo by se mu divil. Dongmin ho pozoroval a nespouštěl z něj oči. 

„Mám něco na obličeji nebo...?" zeptal se nechápavě Jungkook. Protějšek zakroutil hlavou a sklopil hlavu k novinám v rukách. 

„Jen... podobáš se mu víc a víc," zašeptal skoro až neslyšitelně. Nevěděl, pokud chce, aby to mladší slyšel. Nebyla to špatná věc, to rozhodně ne... Pouze to mohlo chlapce jakýmsi způsobem zarazit.

A to se taky stalo.

Jungkook nechal pootevřená ústa a vidličku s vajíčky měl ve vzduchu. Stačila vteřina a on vidličku položil a skousl si vnitřní strachu líčka. „Asi ano..."

„Viděl jsem ty věci. Už jsi byl nahoře..."

„Jo, vzal jsem si jen pár věcí," přikývl a začal opět jíst. Byla mu celkově tahle konverzace nepříjemná. 

Ne tím, že by mu nechtěl odpovídat, jen věděl, že o tom bude přemýšlet a to ho nutilo být smutným.

„Jaké novinky jsi měl na mysli?" zeptal se a šel umýt talíř. Pustil vodu, otestoval, pokud je voda dostatečně teplá a začal talíř umývat. Mezitím slyšel, jak si Dongmin odkašlal a povzdechl.

To je divný, pomyslel si Jungkook. Jeho strýc bývá většinou ukecaný a rozhodně není ten typ, který by přemýšlel o tom, co říct...

„Víš, Jungkook-ah. V noci mi zazvonil telefon od tety Sun," začal klidným hlasem. Jeho srdce ale bilo rychleji, než by mělo a v hlavě se mu honilo neskutečně moc špatných myšlenek. Podíval se na chlapce, který se na něj otočil a zády se opřel o linku. „Tvoje matka se v noci vracela opilá, ale nevrátila se. Sun říkala, že slyšela ženský křik, proto jsem za ní dojel. Šli jsme se podívat po ulicích, ale nenašli jsme ji."

Strach pojal celé chlapcovo tělo. Jeho matka se po manželově smrti nechovala zrovna nejlépe, což nebylo odlišné od toho, jak se chovala předtím, ale nikdy by si mladík nepřál takovou věc. Věděl, že pokud se jeho matce něco stane, bude na všechno sám. Nebude mít kde bydlet, dokud nebude zletilý a nedostane po svém otci majetek, jenž na něj byl přepsán. 

„Policie ji našla," promluvil po chvilce ticha a Jungkook si jasně oddechl. To byla věc, kterou Dongmin viděl nerad, protože ještě neskončil. „Jungkookie... našli ji mrtvou."

----

Well, toto jsem nechtěla, ale dobrá.

Plus jsem plánovala sad end, ale můj mozek je asi už moc dlouho mimo, takže prostě mi dává scénáře jen na happy end :((( 

Uvidíme, uvidíme... c: 

Mám pocit, že tenhle příběh bude takový kratší (tedy, pokud nevymyslím ještě nějaké to drama), ale doufám, že nebude kratší než padesát kapitol :D 

Přeji dobrou noc a sladké sny! 

Také i dobré ráno, uwu ^^

btw. většina se chce nechat překvapit, tak to tedy bude překvapení, ale doufám, že to vůbec budete číst >< Snažím se malinko připravovat už teď ><