Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

50. Kapitola

Jungkook byl rád, že to jeho otec udělal. On sám by chtěl všechna stvoření osvobodit, i kdyby mu to mělo stát přímo život... udělal by to a hlavně by tím pomohl Taehyungovi. 

Samozřejmě ho vnitřně zžíralo to, že jim dal přednost před vlastním synem, ale teď tu byl. Nebyl čas na to, být uražený. Měl by být rád, že žije, je zdravý a je konečně s ním.

„Chápu," promluvil po delším tichu nejmladší a pokýval hlavou. Podíval se na zem, lehce se uchechtl, než zvedl hlavu. „Chápu to..."

„Opravdu?" podivil se jeho otec. „Nejsi... nejsi naštvaný?"

Jungkook se suše zasmál. „Jsem," řekl, a poté se usmál, „ale jsem více rád, že vím, že žiješ..."

Stvoření se široce usmálo a seskočilo k němu. Ihned ho objalo. 

Bylo to vtipné... Jeho vlastní otec byl menší než on sám.

„Tak moc jsi mi chyběl, Kookie," zašeptalo a povzdechlo si, když se odtáhlo. Setřelo si jednu slzu a popotáhlo. „Jsi tak... starý už."

„No teda," zasmál se chlapec a šťouchl do něj, „nejsem tak starý!"

„Od posledně ano... ale to je fuk. Jsem unavený, půjdu si lehnout vedle. Nenechte se rušit."

Jungkook se podíval na Taehyunga. Ten pouze ležel vedle něj a díval se na něj. Lehce se usmál, když navázali oční kontakt a stáhl si ho k sobě.

„Jsem rád, že jsi to takhle vzal," zašeptal a roztomile se uculil. Chytil ho za ruku a nasměroval si ji ke své hlavě. Zavřel oči a skousl si ret, když cítil, jak mu mladší prohrabuje vlasy.

Miloval to. Miloval tu péči, kterou dostal od svého přítele. Neuměl si představit, že by ji nedostával každý den...

„Miluju tě," vyhrkl zničehonic Jungkook, a to donutilo druhého otevřít oči. Oba zčervenali od studu, ale nakonec se jen nervózně usmáli. 

„Já tebe taky," zamrmlal Taehyung a skousl si ret. Toho si druhý všiml a ušklíbl se. Opatrně se k němu přiblížil a jeho spodní ret si vzal mezi zuby. Chtěl s ním navázat oční kontakt, ale chlapec je měl už zavřené, a proto se mladší rozhodl udělat totéž. 

Zavřel oči, pohladil ho po tváři a přitáhl si ho blíže. Jemně ho políbil na rty. Neměli prozatím žádné intimnější chvilky - ne, že je nechtěli, jen je zrovna nevyhledávali - a možná to byl ten důvod, proč se jim i tyto lehké polibky zdály někdy... moc.

„Taehyungie," vydechl tiše Jungkook a odtáhl se. Lehce se usmál a objal ho. Přehodil přes něj nohu a políbil na tvář, než zavřel oči a tiše vydechl. „Jsem tak rád, že tě mám..."

„Já... taky."

Zničehonic staršímu přeletělo hlavou to, že vůbec nevěděl, co se týče svých i svého přítele potřeb. Hlavně těch sexuálních...

„Jungkookie...?" oslovil ho nejistě a schoval se do jeho hrudi. Uslyšel jen tiché zahuhlání, a poté ještě maximálně tak jeho tlukot srdce. „Jak to máš se... sexem?"

Řekl to tak tiše, že by to šlo tak lehce přeslechnout, ale mladík ho slyšel. Tiše se uchechtl a stiskl ho v náruči.

„Nespěchám nikam. Mám to tak, jak mi to vyhovuje, dokud to vyhovuje tobě. Nebo s tím nejsi spokojený a už něco chceš?"

Taehyung zčervenal nad tou představou a tiše vzdychl, když se cítil tak... zahanbeně. „Nevím? A-asi zatím nemám... um."

„Choutky."

„J-jo," zasmál se nervózně a dlaní přejel po chlapcově hrudi. Lehce se usmál, když slyšel, jak se srdce rozbušilo při té konverzaci rychleji. 

„Stejně je to nejlepší spontánně," řekl zničehonic Jungkook a pokrčil rameny. „Až něco přijde, tak něco přijde. Proč se tím zabývat."

„Bál jsem se, abych ti nějak nedával zábrany."

Mladší chlapec se zasmál a zakroutil hlavou. Byl rád za to, co měl a hlavně... koho měl. Nepotřeboval nic jiného, dokud všechno bylo v pořádku.

„Určitě ne."

„Mám hlad," vyhrkl Taehyung a ihned se zvedl. Rychle došel ke dveřím, sklopil pohled a podíval se na Jungkooka. Měl naprosto rudý obličej, a proto nebylo těžké zjistit, že se hodně... opravdu hodně styděl.

Jungkook ihned přikývl s tím, že i on by něco zakousl. Takže se společně vydali do kuchyně, kde byl Dongmin a ta jeho přítelkyně, jak se líbají. 

Nebylo by to tak strašné, kdyby jí jeho strýc nestrkal ruku pod tričko a sukni. 

„Ježíši!" vyhrkl chlapec a odvrátil zrak. Ti dva se od sebe ihned odlepili a odkašlali si. „Um, jen máme s Taehyungem... hlad."

„J-je tu jídlo," zasmála se nervózně a ukázala za ní. Nejmladší kolem ní prošel, rychle vzal dvě porce a schoval se zase s Taehyungem do pokoje. 

„Co jít po tomhle jídle ven?" navrhl a hřejivě se usmál. Taehyung pokrčil rameny.

„Proč vlastně ne..."

„Dobře, protože bych nerad, kdybys odmítl rande."

„Počkat-"

„Shush, ticho. Jez," uculil se mladší, a aniž by dal svému příteli prostor k mluvení, tak ho začal krmit.

----

Zase kapitola takhle pozdě, hm... :D 

Říkala jsem si, že to nechám na zítra, ale když už to jsou tři dny, tak prostě vydám tu kapitolu! ^^

No, chci se zeptat, jak moc dlouhé to chcete mít? Napadlo mě, že bych to ukončila na nějaké té 60. kapitole. Nechci to zbytečně prodlužovat, už mě nic moc nenapadá (mám tedy ještě jednu perličku - neperličku), takžee...

A také se chci zeptat, pokud tu chcete smut nebo ne. Je mi jasné, že většina bude pro (je to už taková tradice jako... mít alespoň 1 smut), ale říkám si, že se to sem ani nehodí. Jako možná tu najdu (spíš mě teď napadla) kousek, kam by se mi hodilo nějaké to... vzrušeníčko ͡° ͜ʖ ͡°

Napište mi svůj názor, můžete sem přihodit, co jste zažili za tu (skoro) půlku léta :D

Já tedy byla stanovat, což bylo největší drama, jelikož jsme měli stan bez plachty. A v noci mělo pršet... :') 

Ještě, že jsem chytrolín a friend měl nepromokavou bundu! Prostě jsem mu to tam propletla a ta bunda nakonec v noci opravdu posloužila jako plachta :) :D Jelikož ještě foukalo, tak jsem to raději zagumičkovala a bylo to top! 

Měli jsme štěstí, že to byl malý stan a že ta síťovaná část byla opravdu velká akorát na tu bundu:D

Užívejte víkendu, miláčci! ^^