Generace nikoho

III. Zasloužím si znát pravdu

Joseph si v Městě nikoho už celkem zvykal. Od Lotha dostal pár dní na rozkoukání. Bydlel ve velkém stanu společně s horníky z Uteny.

Taková ubikace vypadala tak, že vevnitř stanu byla malá přetlaková komora, kde se mohli lidé najíst. Dál bylo ve stanu několik dvoupatrových postelí. Joseph spal na vrchní. Za dobu za zdí se hodně spřátelil s Vytautem, ten spal na spodní. Sprchy a sanitární zařízení bylo možné najít v jiné části stanového tábora. Město se celkově dělilo na několik částí - tábor se stany a hygienou, trh, tréninkové hřiště, hromadná jídelna (jediná pevně stojící budova ve městě) a pár míst, kde se lidé mohli scházet. Byly to takové pomyslné hospody.

Z počátku mu to přišlo příliš chaotické. Moc lidí na jednom místě, co se hemží jako mravenci. Ale zvykl si. Dokonce v tom našel zálibu. Rád chodil na trhy hledat nějaké poklady a seznamovat se s lidmi, co tu žili o něco déle. Jedna věc je všechny spojovala. Svoboda.

Nejvíce si oblíbil jednoho staršího muže, který si vysloužil přezdívku Doktor Oto. Získal ji kvůli své hluchotě, ke které přišel v jeho staré práci ve větrné elektrárně. Zkráceně mu však všichni říkali pouze Doktor nebo Dok. Mohlo mu být okolo sedmdesáti let, což byl už úctyhodný věk. Josephovi navíc připomínal knihkupce. Byl stejně laskavý a moudrý jako byl on. Často za ním chodil, cítil se v bezpečí. Vždy mu řekl, co ho trápí a muž si ho vyslechl. Možná si to Dok další den nepamatoval, protože paměť moc nesloužila, ale dokázal Josephovi poradit.

Krom hluchého a věčně zapomínajícího Doktora se tu s nikým moc nespřátelil. Bál se opět někomu otevřít, když nevěděl, co je bude čekat. Ani s Vytautem neměl ten vztah zas tak dobrý. I když se oba tvářili, že ano, tak realita byla jinde. Je těžké si dělat přátele, když nějak tušíš, že tuhle revoluci nemusí někdo z nich přežít. Ale zase to bylo to, co je spojovalo. Komplikovaný vztah.

Pořád přemýšlel nad posledními slovy Ainarse Lotha, než ho poslal pryč z velitelského stanu. Oni ten důl nenechali vybouchnout. Tak kdo? A proč?

Nedalo mu to spát. Ostatně tyto otázky nebyly jediným důvodem Josephovy nespavosti. Vždy, když zavřel oči, tak uviděl Isaaca jak vystupuje ze stínu budovy starého letiště. Navíc se ta vzpomínka začala zkreslovat a měl problém rozeznat realitu. Někdy mu přišlo, že Isaac byl natolik blízko, že ho stačilo chytit a utéct a někdy byl tak daleko, že ho sotva viděl.

Vzpomínku, kdy Isaacovým tělem prošla kulka se snažil dlouhou dobu vytěsnit, ale pak mu došlo, že je to zbytečné. Ten pohled mu zůstane zarytý do hlavy asi navždy.

Snažil se před bolestí z Isaacovy ztráty utéct, ale nebyl jediný způsob, jak to udělat. Vaisty se už nechtěl dotknout a když už se mu povedlo usnout, tak se mu o tom zdály noční můry. Jeho fantazie si s ním hodně zahrávala a nadílela mu spousty bolestivých vizí. Nejhorší byla ta, kde Isaaca sice trefila kulka, ale stihl doběhnout ke konvoji. A zatímco se oba nalodili, tak Isaac pomalu umíral v Josephově náručí.

Křičel ze spaní a ostatní horníci to zpočátku ignorovali. Jenže už i na ně to bylo příliš a tak ho začali budit, když taková chvíle nastala. Joseph se vždy s uslzenýma očima podíval na člověka, který ho probudil. ,,Už zase, že?" pošeptal nešťastně, slezl z palandy a šel se projít po nočním městě. Tak to bylo skoro každou noc.

Snažil se myslet na to dobré. Říkal si, že pokud se něco změní, tak ta smrt nebude zbytečná. Byl pevně rozhodnutý o tom, že udělá cokoliv, aby osvobodil státy Federace. A na takový okamžik čekal Lothe.

Jednoho dne si chlapce opět zavolal do velitelského stanu.

,,Josephe!" vyjekl nadšeně. ,,Tak jak ti jde seznamování se zdejšími poměry? Není to všechno příjemnější, když si lidé jsou rovni?"  optal se.

,,Dlužíte mi hodně odpovědí. Chci znát pravdu," opáčil Joseph, úplně ignoroval, co mu předtím Ainars řekl.

Druhý muž pokýval hlavou. ,,No, to ano. Zasloužíš si znát pravdu," hluboce se nadechoval. ,,Řeknu to tak, jak to je a jak se to stalo. Prostě to na nás hodili!"

Joseph pozvedl pod maskou obočí. ,,Jak a kdo? Proč by to na vás házeli?"

,,Tvůj vychytralý strýček to má na svědomí. I když pochybuji, že nějaké svědomí má," uchichtl se vlastnímu vtipu. ,,Tvůj strýc věděl, že se blížíme a tak se rozhodl, že tě vystraší. Udělal to tak v každém městě, kde jsme náborovali. Chtěl tě to odradit od toho, aby ses k nám přidal. Chápeš, když uvidíš, že zabíjíme nevinné. Taky bych se k takové organizaci nepřidal," řekl s opovrhujícím tónem. ,, a navíc by to bylo rozhodně jednodušší, než tě pořád stěhovat. To bys začal něco tušit a nezabránilo by ti to se k nám připojit," oddechl si Lothe. ,,My žádný důl vybouchnout nenechali, to mi věř."

Joseph byl nejistý tím, co mu Lothe říkal. Potřeboval víc, aby mu uvěřil. ,,V tom dole měli masky s vaším symbolem," řekl chladně.

Ainars vykulil překvapeně oči. ,,Ach, to je novinka! Už dokonce kopírují černého orla, dotáhl to k dokonalosti! Je to chytrý muž, o tom žádná," zamyslel se. ,,Ale je to jen další důkaz, že my to nebyli. V tom dole měli jistou smrt a myslíš, že bychom tam poslali někoho, kdo by nás mohl takhle prozradit? Nebuď bláhový!"

Chlapec začal chápat Lothovy argumenty. Uvědomil si, že mu věří, i když v jeho výpovědi bylo dost nesrovnalostí. ,,Takže jste neměli jistotu, že si vás všimneme."

,,Ale měli. Sázeli jsme na černého orla na bráně. Viděl ho snad každý. Navíc..." krátce se odmlčel. ,,Ukryli jsme nějaké informátory a členy naší organizace přímo ve vašem dole. Měli za úkol vám našeptávat a vést vás správným směrem. Máme to tak všude, ale musíme být opravdu nenápadní, kdyby na tyhle "tajňáky" přišla Federace, tak je určitě zabijí."

Josephovi to v tu chvíli došlo. Teď jsou za hranicí, za hranicí Federace, kde nic není. ,,Chcete říct, že by je deportovali, že? Jako to dělají s lidmi, kteří spáchají nějaký zločin," při těchto slovech si vybavil Isaacova otce. Pokud přežil takovou dobu za zdí, tak o něm Ainars určitě musel něco vědět. V Josephovi se zajiskřil malý plamínek naděje. Co když byl Isaacův otec tady?

Ainars se opět zarazil. ,,Ty vážně netušíš, jak to doopravdy funguje," pronesl nešťastným tónem. ,,Federace každého, kdo se jim nehodí, zabije. Pokud jsi někdy slyšel o tom, že by trestance z okrajových zemí deportovali, tak to byla lež. Tebe deportovali, protože zabít tě, by doneslo více škody, než užitku. Byl bys mučedník a to z tebe starosta rozhodně udělat nechtěl."

Joseph se sesunul k zemi. Takže Isaacův otec je mrtvý, definitivně. A Isaac taky, bezpochyby. A ani jeden se nemohl rozloučit. Do očí mu vyhrkly slzy.

Ani se nebyl schopný vzpomenout, kdy naposledy brečel.