Rozhovory narýsované na displeji

7. Marcel - Celkově jsem se třikrát učil znova chodit po schodech (1/2)

Marcel je prvním (a pravděpodobně zároveň i posledním) mužským účastníkem Rozhovorů. Věřím, že přečíst si pohled na věc psaný trochu jinak, než jak tomu bylo v předchozích rozhovorech, nemůže být na škodu, a čtenáři zjistí i informace, které zatím nebyly tak viditelné.

Twitter: @myslenkar

1. Začneme zlehka. Kolik ti je let a co bys o sobě prozradil? 

Ahoj, je mi skoro dvacet čtyři let. Snažím se dost přemýšlet, takže o sobě prozradím to, že vím, že nic nevím... Občas píšu poezii, občas maluju (hlavně akryl), ale v poslední době jsem si oblíbil především perokresbu.

2. Jakou drogu jsi měl naposledy a jak je to dlouho?

Před jedenácti dny (rozhovor píši 9. 7. 2020), methylamphetamin - tj. pervitin.

Když pominu teda kofein, cukr a nikotin...

3. Nyní zabrouzdáme do poněkud vzdálenější minulosti. Jakou drogu jsi zkusil jako první a kolik ti tehdy bylo? A hlavně - jak bys popsal své tehdejší pocity po užití? 

Když nebudu počítat nějaké hulení, který mě nikdy nějak nebralo, tak moji defacto vstupní drogou bylo MDMA v nějakých mých osmnácti letech, skoro devatenácti letech. Zážitek to byl super, od desíti večer do šesti do rána jsem skákal vedle DJs. Ale paradoxně nejlepší koláč přišel až tři měsíce po prvním a druhým, to si živě pamatuji, to jsem byl doma, dal jsem si modrý diamant a do sedmi hodin ráno jsem poslouchal kytarová sóla Hendrixe, v tu chvíli jsem pochopil, proč se tomu říká extáze...

4. Na předchozí otázku hned navážu další: Pamatuješ si, jaké drogy jsi postupně zkusil následovně, respektive na kterých jsi hned po té první začínal?

Všechno to začalo žraním koulí a pak čistého MDMA někdy kolem mých osmnácti devatenácti let no a pak přišel ve dvaceti pervitin, dlouhá část mého života, ovšem zásadní – alespoň pro mě bylo první LSD kolem mých dvaceti jsem začal tripovat, můj první papír byl vlastně candy-flip na matru, což byl samozřejmě nezodpovědný přístup k halucinogennům a nikomu bych jej nedoporučoval, můj tehdejší setter a dodnes můj nejlepší kamarád nicméně odvedl perfektní práci, takže jsem si byl schopen ten stav kontrolovat a hlavně ho nějakým způsobem v průběhu třeba půlroku i integrovat. 

Pak jsem vyzkoušel další zajímavý halucinogeny (1CP-LSD, 1P-LSD, 25-inbome, 2CB, ketamin) díky alphabay – což byl super shop na darkwebu, přes kterej se daly objednat různý věci, než ho v roce 2017 Europol zavřel. DXM ve třech dávkách 400, 600 a 900mg, zvlášť ta poslední dávka mě přivedla do "vesmíru", jestli se to tak dá říct, netuším... Každopádně to byl velice silný disociativní zážitek, kdy jsem byl matematická funkce a dle toho, jestli jsem chtěl být 2D nebo 3D, tak jsem se musel integrovat nebo derivovat. Po tomhle DXM tripu jsem se učil znova chodit po schodech a cca tři měsíce jsem se nepoznával v zrcadle. DXM je celkově, alespoň pro mě, věc kterou jsem si dal 3x za život, vždy to bylo zásadní, ale znovu bych do něj nešel, v České Republice už se ani Stopex volně koupit nedá... 

Čímž se dostávám k souběžné etapě, kdy jsem zkoušel různá psychofarmaka, především benzodiazepaminy a opiáty. Z těch klasických drog to pak bych ještě coke, crack, a k opiátům řadící se heroin + speedball u kterých naprosto chápu, že na tom někdo může být závislý. Za zmínku ještě stojí moje nedávná zkušenost s PCP, což je andělský prach, 90' vibes. Totální úlet.

Nicméně si myslím, že právě psychadelika jako taková, kam se řadí halucinogeny + v tom širším pojetí I ketamin a MDMA, mají obrovský léčebný potenciál a mám radost z progressu v medicíně, kde probíhají výzkumy: v USA – MDMA na léčbu PTSD, u nás psylocibin na léčbu depresí, I když tam bych vhodnějšího kandidáta viděl spíše to LSD, jelikož funguje jeho tvorba tolerance na principu degradace 2A serotoninového receptoru, na které pravděpodobně funguje většina SSRI antidepresiv. Ale u LSD je tento účinek takřka po pár hodinách, což u AD se jedná o tři až pět týdnů.

5. Jak nebo přes koho ses k drogám dostal?

Já jsem se k tomu dostal vždycky sám, ať už jsem žil zrovna v jakémkoliv městě. Do tří měsíců jsem měl TOP kvalitu prakticky čehokoliv, kamarád kdysi o mně prohlásil, že jsem definice slova self-made, ale já to nepoužívám.

6. Jaký podraz týkající se drog považuješ ze strany svých známých či přátel za největší?

Reálně si na nic moc takového nevzpomínám, občas něco málo nesedělo od zdroje, ale to se vždycky pak dohodilo, takže cajk. Asi jsem si vždycky uměl kolem sebe vybrat lidi, každej z nich sice bez řidičáku, každej z nich platný zákaz řízení, většina ranec odsezíno, lidi co dřív hodně jeli kálo, ale ke mně se chovali vždycky fér. Možná protože jsem s nimi taky vždycky jednal na rovinu? Nevím... Každopádně většina lidí, co mají něco zažito, tak nemá potřebu pak dělat sračky...

Nebýt staré školy, tak se tu děcka navzájem podělávají o sodu, jako nalejme si čistého vína...

7. Jak dlouho už bereš? 

Když to budu brát od těch tvrdých drog, tak to budou čtyři roky. Změnil jsem se zásadně, hlavně ty halucinogeny mi dost daly, dokážu se projevovat nesobecky, bez potřeb ega a z nějakého až čistého altruismu.

8. Ví tvá rodina, známí anebo partnerka, že fetuješ? 

Mamka ví, akorát rozsah vážně netuší, nicméně teď chvíli jsem ubytoval u sebe na bytě ještě moji ségru, protože je její fotr vyhodil z baráku, tak jsem ji jen slíbil, že zařídím, aby se k tomu nedostala, naštěstí je ségra dost rozumná a maximálně si občas zahulí, takže ani nikdy po mně nic nechtěla.

Partnerka fičí taky, naštěstí ne tolik jako já...

9. Co se týče utajování, je poměrně důležité nic nenechat náhodě. Máš nějaké specifické místo kam doma schováváš drogy?

Nemám před kým, bývaly časy, kdy se mi drogy válely všude po stole, v případě větších objemů rozhodně mrazák, nechat uschnout piko v mrazáku je nejvíc top, dříve se šutry nechávaly růst v mrazáku klidně i tři měsíce. Teď většinou v peněžence, protože už dávno nesellim.

10. K předchozí otázce ještě poznamenám, že na to, aby člověk mohl drogy uschovat, musí nejprve nějaké mít. Jaká byla tvá nejnáročnější cesta k drogám? Na to navazuje další otázka, která je tak podobná, že ji ani nebudeme oddělovat - kolik nejvíc kilometrů jsi jel pro drogy?

Nejtěžší cesta, asi var. Nejdelší cesta? Já si běžně objednával drogy z Nizozemí, což bude tak 900 kilometrů. Co se týče ČR, tak jsem běžně jezdil třikrát čtyřikrát týdně do Zlína, což je nějakých 350 kilometrů.