Now kiss me you fool {H.S} ✔️

Kapitola Patnáctá - silné slova

„Jak já bych se na to rád vyjebal" rozkřikl se Liam u prostřed hodiny, když mu dopsala propiska.

Otráveně jsem mu tedy podala novou.

Nemělo cennu komentovat jeho slovník nebo ti drzost rušit hodinu, začínalo mi to být jedno.

„um, ne, díky" Narychlo věnoval pohled Harrymu, který nás bedlivě sledoval.

Když se zelenoočko zamračil, Liam hned změnil názor.

„Vlastně by to bylo fajn"

Potěšeně jsem kývla.

Z nenadání mi přistál na lavici papírek.

Zase něco od Nialla?

Po škole se zamnou stav k fontáně, uprostřed parku před školou. A Paynovi změny nálady si nevšímej. Jediné co musíš vědět je, že má strach z lžiček. Řekl jsem mu ať se k tobě chová hezky, nebo zařídím, že už žádný jiný příbor neuvidí. Miluji tě - H.

Strach z lžiček?

Aniž bych si to uvědomila. Začala jsem se z plna hrdla smát.

To je hlupák!

„Podělte se s námi o zážitek, který vás rozesmál slečno Parkerová"

„No, vaše vtipy to určitě nebudou."

„Dal ti poznámku?" Ptal se nevěřícně Niall když jsme vycházeli ze třídy.

„Ty jsi tam snad nebyl? Taky ses zasmál!"

Bouchla jsem ho do ramene. Nemůžu uvěřit! Moje první poznámka. Jen za to, že jsem ho ujistila, že jeho vtipy nejsou vtipné! To snad ne.

„Uh Ni, budeme se muset rozdělit"

„To jako proč?"

„Musím jít k fontáně"

„Jaká náhoda! Zrovna tama procházím domů!"

Ujistil mě nadšeně.

Ajaj, co teď? Nemůžu mu říct že tam budu s Harrym. Co by si potom pomyslel? A co by bylo tak zlého na tom, kdyby to věděl? Je to jen Niall, nic hrozného se rozhodně stát nemůže.

„No tak na co čekáš Jul? Jdeme! "

Popadl mě kolem ramen, a vykročil si to k menšímu parku.

Kupodivu jsem z toho nedělala drama, rozloučíme se někde u kraje, a až se ujistím že je blonďák pryč. Vrátím se zpátky k fontáně. Skvělý plán.

Po nějaké chvíly jsme na to místo opravdu dodazili. To nebyla zrovna ta věc, která mě trápila. 

Dokonce mi ani tolik nevadilo že se kolem Harryho motala Bella.

Jenže co ten zbytek?

„Čau kluci!"

Blonďák se k nim hned vrhl, a nezapoměl mě stáhnout s sebou.

Nesměle jsem jim zamávala.

„Jul, tak nakonec jsi přišla. Měl jsem strach že už naše princátko necháš na holičkách"

Usmál se Louis a já nechápavě pohlédla.

„Promiň, vím že jsi to tak nechtěla. Ale přišlo mi to jako nejjednodušší řešení"

Svraštil obočí a čekal na mou odpověď.

„Co, přesně? O čem to mluvíš?"

Bella se jen uchechtla, a chopila se slova.

„To jsi opravdu tak hloupá Juliette? To že s naším Harrym randíš přece! Moc vám to přeju!"

Vyjekla nadšeně a já vykulila oči. Ona? A něco mi přát?

jak hloupě by vypadalo kdybych si teď dala facku, abych zjistila zda jsem ve snu?. Chci říct. V hodně špatném snu. Dostala jsem poznámku, a Bella mi něco přeje. Co je dnes za den? Apríl?

„Asi díky - Harry, můžeme si promluvit?"

Než stihl cokoliv říct, ta hnusná vochechule ho předběhla.

„Vlastně si potřebuji promluvit já s tebou"

Zakřenila jsem se, a nechala se od ní propadnout za loket.

Jednou, či dvakrát se za sebe ohlédla. A nakonec spustila.

„Doufám že víš, že ti to s ním dlouho nevydrží? S Harrym jsem už párkrát něco měla. A protože chodí s nějakým děckem jako jsi ty. Přivlastním si ho ještě víc"

„Mojeho kluka, si přivlastníš ještě víc?"

Ujistila jsem se.

„Není to tvůj kluk!"

Okřikla mě.

„Jo? A co asi? Lachtan? Raději mě nechej být a běž si za tvou partou těch ubohýh holek. Starej se sama o sebe"