Kapitola Třicátá Sedmá - smaragdy

686 38 7
                                    

V Irských ulicích se už téměř stmívalo, a my stále kráčeli s úsměvem na tváři. Niall byl šťastný že mi ukázal místa kam chodil jako malý. Můžu říct že bych se tady bez něj ztratila.

„Jul?"

Otočila jsem se k němu, a čelila moc známému autu.

Z vozidla vystoupil moc známý člověk, který se za ty měsíce vůbec nezměnil.

Niall se na vsechno díval neutrálním pohledem, ale Harry nás přímo vraždil tím jeho.

„Jak o nás ví?"

„Nialle, prosím pojďme pryč. Viděla jsem ho i v Americe, mám strach"

Otočil se na mě se znatelným zmatením v očích.

Rychle jsem se tedy rozutekla, a doufala že nikdo nepoběží za mnou.

Snad je to navzdory všemu jen náhoda. Jenže jak?

To si prostě udělal výlet do Amriky, před můj dům a potom do Irska?

Jak vůbec zjistil že tady jsem?

Byla jsem tak vyděšená že mi něco chce udělat.

Jenže proč? Člověk který mě miloval, a nedá mi pokoj.

Vždyť jsme se shodli že se nechceme vidět.

Je tohle snad pomsta?

Nebyl čas přemýšlet. Mé tělo zalehlo jedno větší a popadlo mě za ruce.

„Harolde slez ze mě"

Snažila jsem se mu vymanit. Bušila jsem mu do hrudi ale s ním to ani nehlo.

„Až se kurva uklidníš"

Zavrčel, a jeho smaragdové oči ztmavli. Z toho pohledu mi běhal mráz po zádech.

Proč bych měla?

Vyděsil mě a já mám právo vyšilovat

„Co tady děláš?"

„Není to jedno? To ty si tady randíš s blonďáčkem! Mohli jsme se o tom normálně pobavit. Ty jsi utekla zpět do Ameriky!"

„Niall je můj kamarád! Shodli jsme se na tom! Pusť mě!"

„Uh- to je-"

Začal se zadrhávat a nastalo ticho.

Ticho které prolomil zadýchaný blonďák s vyjeveným pohledem.

„Harolde, hned z ní slez!"

Okřikl ho.

Přicházíš celkem pozdě Nialle. Kdyby to byl vrah, byla bych už dávno tuhá.

Bolestně jsem sykla když jsem si mnula své zápěstí. To snad ani nemuselo být.


„Ty mě sleduješ?"

Nečekala jsem na nic. Prostě jsem to musela vědět.

„Chtěl jsem se ujistit že jsi v pořádku"

„Bráško já-"

Zašeptala jsem, a on prudce vstal. Z rychlostí větru uhodil židli na které po chvíly co jsme v téhle kavárně seděl a nahnul se ke mě co nejvíc.

Naštvaně mi dýchal do obličeje mezitím co já jsem vyděšeně ztuhla.

„Už nikdy mi tak kurva neříkej!"

„Dal jsem ti na jevo že mi patříš! S nějakým Niallem tě nechci už vidět!"

Zakřičel a získal si kavárnu úplně všech.

Ani jsem nedýchala. Jen jsem se ho snažila pohledem uklidnit. Ovšem ten ubrečený se nepočítá.

„Snad jsem přeslechl. Rozuměla jsi?"

Sykl a já zběsile kývala hlavou na souhlas.

Jen kývl hlavou, hodil na stůl několik bankovek a zmizel ve dveřích.

Hned na to se ke mě nahrnuli služebné a začali uklízet střepy, a zbytek od rozlité kávy.

Rychle jsem padla na kolena a vzlykala do hřbetu své ruky

„Já- on, no měli jsme malou nehodou"

řekla jsem zarazeně a snažila se uklízet střepy

„To je v pořádku slečno, nic se neděje"

usmála se a pokračovala ve své práci.

„Jste v pořádku? Nemám zavolat policii?"

Tohle je snad jediná slečna která v tomhle městně mluví plynule anglicky.

„Ne, to je dobrý. Pomůžu vám"

Teď jsi se tedy předvedl. Harry Edwarde Stylesi.

KOREKCE ✔️

Now kiss me you fool {H.S} ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat