Now kiss me you fool {H.S} ✔️

Kapitola Dvacátá Osmá - Annie

Nechápavě jsem se otočila na vlak a pak zase na něj, shodil tašku kterou vláčel na svém rameni a vytáhl z něj sprej.

„Dva pro dámu a dva pro mě. Na rozjezd"

Pronesl zdvořile, a já bezhlavě šáhla po tom růžovém.

Začala jsem bezstarostně náčrt oka, nevěděla jsem jakého ale přirovnání jsem našla až po pěti minutách.

Střídala jsem barvy jako ponožky, a přiblble se přitom usmívala.

Když jsem potom vydechla a odstoupila od vlaku.

„To je můj obličej?"

zeptal se Harry do prázdna, když si kreslil z druhé strany.

Nechala jsem jeho otázku bez odpovědi, a přešla k jeho výtvoru.

„Nevěděla jsem že tak krásně kreslíš"

řekla jsem když mi podával jeho triko na spaní.

„To ty jsi mi to neřekla"

Vyměnil si semnou názor, a lehl si vedle mě do pohodlné postele.

„Proč je dnes teprve úterý?!"

jsem a převalila se na druhý bok směrem k němu.

„Protože nás bůh týrá" Odpověděl prostě.

„Ještěže tu bude za chvíly podzim".

houkl na a pousmál se.

„a to mění situaci?"

nadzvednula jsem jedno obočí.

„Juliette Parker, ty se netěšíš do školy?"

Nevěřícně si mě změřil pohledem a začal mě lechtat.

„Kdo jsi, a co jsi udělala s Juliette?"

vyštěkl když se bavil nad mým řechtáním.

„Harry nechej toho, vážně"

smála jsem se jak pominutá a převalila ho pod sebe.

Snažila jsem se ho dloubnout do žeber ale nic to s ním nedělalo.

Jednoduše jsem po něm hodila polštář, a utekla před ním do obýváku.

Rozlámaně jsem se zvedla z lavice abych mohla konečně vypadnout ze školy, s krásným pocitem.

„Jul, počkej"

vyběhl za mnou Niall.

„Tady máš tu tvou zapomenutou knihu, slečno"

„Díky jsi blonďatý andílek"

„Hah" to víš že jo"

Usmál se a já vyjekla, když se kolem mě obtočily dlouhé paže.

„Harry! příště mi dej alespoň vědět když mě budeš chtít strašit"

Seřvala jsem ho, a vydýchávala svůj 'infarkt' blonďák s modrýma skleněnkama se na nás jen tupě díval.

„Už jsi jí to řekl?"

Položil mu otázku.

„Jo, ehm Jul je tu něco co ti chci říct"

řekl do prázdna Niall, a já nakrčila obočí.

„Nemohla by jsi mi tak trochu dohodit Annie?"

Zčervenal se, a já se nemohla na nic víc, než na jedno vřelé objetí.

„Překvapuješ mě čím dál více Nini"

zamumlala jsem, když mi objetí obětoval

„znamená to tedy ano?"

Zasmáli jsme se, a Harry nebyl výjimka.

KOREKCE ✔️