Tenká hranice {L.P} ✔️

18. kapitola-delší výlet

„Ale Jess! těšila jsem se domů!"

dohadovala jsem se s ní už necelou hodinu o prodloužení mého pobytu v hotelu.

„Ale potřebovala jsi dovolenou! odpočiň jsi, zdála ses mi unavená. Ještě se nebudeš chtít vracet, věř mi"

Ona stále nepřestala s jejím tvrzením tak jsem to vzdala.

„Fajn, dobře jak chceš ale šéf se bude zlobit"

„Byl to jeho nápad, to on to nabídl"

„Fajn, dobře jdu se projít po tom vybalení kufru mě bolí záda"

otráveně jsem si postěžovala a ona se zasmála.

„Měj se, a užij si to"

s těmihle slovy hovor zavěsila a já vystartovala z bytu.

V ruce jsem držela láhev červeného vína a čokoládové pralinky.

Musím mu nějak prokázat své díky, to přece slušní lidé dělají.

Prostě tam přijdu, dám ten košík přede dveře a vložím dopis. Není na tom vůbec nic těžkého.

Když jsem se ocitla na louce rozhlédla jsem se a ujistila se ze je vzduch čistý.

Hned potom jsem se rozešla do hlouby lesa.

Cestu si téměř pamatuji, i když matně.

Stejně by se stalo to že by mě tady našel buď on nebo jeho hyeny.

Při vzpomínce jak jsem si představovala svou budoucnost na vozíčku mě polila husí kůže.

Vyšla jsem menší kopeček co nejtišeji a nejrychleji to šlo.

Hned co se mi naskytl pohled na v celku známou chatu, bez váhání jsem se rozešla jejím směrem.

Položila jsem košík přede dveře a vložila lísteček.

Zdravím neznámí, vím že nechceš abych tě nadále navštěvovala ale chtěla jsem ti poděkovat za ošetření mé nohy a celkové záchrany. Ps: doufám že jsem se strefila.

Naposled jsem skontrolovala chyby a rychle odešla z místa 'činnu'.

Jen pevně doufám že nezhorším tuhle šílenou situaci.

Naposled jsem se otočila k vidnu chaty a nakonec odešla do hotelu.