Karma

0.01

Říká se, že karma je svině.

   Proto se někdy tak chovám. Házím to většinou na povahu, protože když se stanete karmou, nerozdáváte květiny náhodným kolemjdoucím. Já rozdávám možná tak rozvázané tkaničky, píchnutá kola a následné zlomeniny.

   Ale není to moje chyba. Vážně ne. Mohl bych dělat mnohem horší věci, ale to je jen má dobrá vůle.

   Jako například dnes ráno. Kousek od kampusu je malý obchod s potravinami, kde člověk dokáže najít i ty nejdivnější věci za minimální ceny. Často se tam stavuju, jelikož i žvýkačky mají poloviční cenu. A polovina mého jídelníčku je na žvýkačkách závislá.

   Vzal jsem si tři balíčky. Zaplatil. Vyšel ven. A zjistil jsem, že mi prodavač vrátil o celý dolar méně.

   Jelikož jsem pouze jen chudý student, který ten dolar opravdu potřebuje, vrátil jsem se.

   Prodavač se na mě podíval s naprostým nezájmem v očích a ukázal na papír, který měl přilepený za zapalovači na pokladně, takže ani nešel vidět.

   Prosíme zákazníky, aby si překontrolovali vrácené peníze hned u pokladny. Pozdější reklamace nebudou uznány.

   „A navíc nemáš ani účtenku," oznámil mi.

   Nevěřícně jsem se na něj podíval. „Vždyť jste mi ani žádnou nedal? A jak jsem si toho nápisu mohl všimnout, když je schovaný za zapalovači. Toho si ani kuřáci, kteří si ten zapalovač koupí, nevšimnou."

   „Kdo si taky nekontroluje vlastní peníze? Zmiz mi z očí, zdržuješ ostatní nakupující," odbyl mě. Udělal jsem krok bokem a prodavač začal markovat nákup staré ženě, která stála v řadě za mnou. Ještě chvíli jsem se na něj díval stylem, jestli to opravdu myslí vážně, ale nakonec jsem jen odešel.

   Karma už to vyřeší.

   Ten obchod patřil tátovi kluka, který se mnou chodil na vysokou. Nikdy jsem s ním nepromluvil, nikdy jsem ho neviděl, jen jsem zrovna seděl v kavárně, když k vedlejšímu stolu přispěchala dívka a už u vchodu křičela: „Víš, že vykradli obchod tvého táty?!"

   Jeden z kluků u stolu se na ni otočil. Měl delší tmavé vlasy, výrazné lícní kosti a pohled, který by mohl zabíjet. Hned jsem si pomyslel, že by mohl hrát hlavní roli ve filmu, kde se hodná holka zamiluje do kluka plného problémů.

   „Ano, otec mi volal," odpověděl prostě a dále nevěnoval dívce pozornost.

   Ta krádež byla můj nápad. Když jsem odcházel, pomyslel jsem přesně na tohle. Vím, že to bylo hnusné a možná přehnané, ale od rána se kazilo tolik věcí, že jsem zkrátka neměl náladu vymýšlet něco jiného.

   „Měli bychom jít, přednáška začíná za osm minut," ozvala se vedle mě Lennie, očividně rozruch u vedlejšího stolu ani nezaznamenala. Se svými slovy se i postavila, ale já zůstával sedět a sledoval jsem vedlejší stůl.

„Vždyť je to strašný! Je tvůj táta v pořádku?" zeptala se dívka tmavovlasého kluka.

„Danieli! Přednáška! Sedm minut! Víš, že teď chodím pomaleji."

   Lennie se od ostatních trochu lišila. A to faktem, že byla těhotná. I když byla mým věrným partnerem na všech přednáškách, těhotenství znamenalo, že mě dřív nebo později tady na škole nechá, za což jsem jí ještě neodpustil.

   Proti své vůli jsem se zvedl. „No jo," zamumlal jsem.

   V tu chvíli se dal do pohybu i sousední stůl. Jelikož si Lennie ještě balila pastelové zvýrazňovače, předběhli nás a syn prodavače do mě naprosto bezdůvodně vrazil, ani se neomluvil. Proto když vycházel z kavárny, vchodové dveře narazili do něj.

   Někdy opravdu miluju, co dokážu.

- - - - -

   Někdy jsem litoval, že jsem nežil v době Hitlera. Chápete? Mohl bych zastavit úplně všechno, ale ne, já se narodil o více jak půl století později. A jestli v té době nějaká karma existovala, vsadím se, že byla nacista.

   Přesně takové myšlenky jsem míval při přednáškách. Lennie vedle mě právě horlivě zapisovala všechny kecy, které profesor vyprávěl, i když to může najít na internetu. Asi před týdnem jsem našel stránky, ze kterých tento profesor určitě čerpá, protože kdyby měl mluvit sám za sebe, neumíme vůbec nic.

   Vždy, když se na Lennie kouknu, vidím jen to její břicho, které je každým dnem větší snad o deset centimetrů. Je to šest měsíců, co otěhotněla a hodlá mě tady nechat, v té mučírně, ve které měla být celou dobu se mnou.

   Říká, že ona za to nemůže. To její přítel prý kupoval kondomy někde na levné benzínce a ona přímo v tu dobu dvakrát zapomněla na antikoncepci. Pokaždé, když se o tom zmíním, zamumlá: "Karma je svině." Nepamatuju si, že bych v tom měl prsty.

   Ani jsem si nevšiml, že profesor odešel z místnosti, dokud se před mýma očima neobjevilo velké břicho (vsadil bych se, že bude mít dvojčata, proto bylo tak velké). "Jdeš?"

   Protočil jsem oči tak, aby to neviděla. "Ještě chvíli zůstanu. Jdi beze mě."

   Slyšel jsem, jak si povzdechla. "Na co tady chceš zůstávat?"

   "Jen tak."

   Otočila se a uličkou mezi sedačkami se vydala pryč. Když scházela schody ke dveřím učebny, ukázala na mě prostředníčky. "Tvoji logiku nikdy nepochopím. Nechat těhotnou jít samotnou, že se nestydíš."

   "Pochopit moji logiku je jako pochopit logiku vraha. To pochopíš až zpětně."

   Vysloužil jsem si další pár prostředníčků. Vážně nechci vidět to dítě, až se narodí. Jestli bude po mámě, tak sotva vyleze z břicha, bude ukazovat prostředníčky.

   V tu chvíli jsem si uvědomil, že já bych byl vážně dobrý vrah. Nikdo by na mě nikdy nemohl přijít. Myslím, že až mě moje budoucí zaměstnání bude nudit, zvážím i tuhle možnost. Nájemní vrazi si vydělávají slušný peníz, ne?

   "Myslím, že jsi mi zabral místo, vrahu."

   Otočil jsem se rychle za hlasem. Zadním vchodem, který skoro nikdo nepoužívá, vešel ten kluk, kterého jsem nechal, aby políbil dveře. Nikdy jsem nezaznamenal, že by po mně měl přednášku.

   "Tady sedávám vždy před přednáškou. Sám," zdůraznil.

   Přímo mě propaloval pohledem. A mou hlavou proletěla myšlenka, že je opravdu pěkný.

   "Oukej, už mizím," zvedl jsem ruce v obranném gestu a posbíral jsem si věci. Zrovna, když jsem si přehodil tašku přes rameno, zase promluvil.

   "Vlastně ne. Potřebuju s tebou mluvit," zastavil mě.

   A tak jsem překvapeně zůstal stát.

- - - - -

tak jo, kdo si tento příběh pamatuje? vracím ho asi po třech letech! velké změny nebudou, jen to trochu přepíšu, rozepíšu, pospojuju kapitoly, aby jedna neměla jen 400 slov. napadlo mě to už dávno, jen jsem to chtěla udělat až po maturitě. tak je to trochu dřív :')