UNESENÁ [Mafie]

1

Máma mi tu novinku sdělila hned při příchodu domů. Byla jsem nadšením bez sebe. Moje sestra měla přijet za dva týdny i s malým a já měla jít za družicku na její a Chrisově svatbě. Šaty jaké pro družičky vybrala byly obyčejné a o to krásnější. Celá svatba měla být laděná do bílé a béžové. I když na mě byly šaty trochu moc bledé, a nebo jsem v nich prostě vypadala bledě já, stejně jsem z nich nemohla spustit oči. Byly mi velké přes prsa, a tak je máma musela zúžit a taky spodní lem trochu zkrátit protože jsem byla moc malá a i s podpadkama jsem je tahala po zemi. Vůbec jsem se do nich nehodila, ale nechtěla jsem sestře kazit plány a tak jsem je jen pověsila do skříně a víc to nerozebírala.

Zavolala jsem Mandy a chvíli s ní rozebírala něco ohledně vysoké, se kterou jsem chtěla seknout a nově koupeného bytu. Mandy bydlela už dávno, ale já zatím přebývala jen na koleji nebo u rodičů. Dlouho jsem toužila po tom se odstěhovat a díky práci, kterou jsem si minulý rok našla, jsem si našetřila dost na to, abych si zaplatila vlastní bydlení. Dokonce jsem nešla ani do pronájmu, ale do svého vlastního bytu. Jenže se tam muselo ještě pár věcí zařídit a než se budu moct nastěhovat, bude to trvat ještě týden.
Mandy výpravěla o jednom pohovoru na kterém nedávno byla a taky o sexy šéfovi, který jí pokládal různé otázky ohledně zaměstnání. Jednou nebo dvakrát podotkla, že se diví, že ji neohnul přes stůl a já doufala, že do pokoje nevleze máma. A pak už mluvila jen o rodině a pár lidech, které jsem neznala a moc mě nezajímalo, co a kdy s kým dělala.
Většinou jsem vypla, když mě to začalo nudit a občas souhlasně zamručela, aby to vypadalo, že ji poslouchám. Někdy to fungovalo, někdy ne. Ale Mandy bylo jedno, že ji nevnímám. Jen se potřebovala vypovídat a já jí k tomu dávala šanci.
Na konci hovoru jsme se domluvily, že večer zajdeme na jedno nebo na dvě do klubu naproti kinu.
Pak zavěsila a já si šla ještě jednou prohlídnout svoje nové šaty.

V klubu bylo docela narváno, takže než jsme se protlačily k baru, chvíli to trvalo. Objednaly jsme si a počkaly až barman donese dva panáky a mezitím jsem si prohlížela klub. V mase těl toho nešlo moc rozpoznat. Muž nalepený na jedné rudovlásce byl jasně přiopilý a "nenápadně" jí sahal na prsa. Jí to ovšem ani zdaleka nedělalo problémy a když zašel dál vzala ho nakonec za ruku a zatáhla někam pryč. Kam? To jsem nejspíš vědět ani nechtěla.
Obrátila jsem se zpátky k baru a vypila svého panáka na ex. Když se pak Mandy rozhodla splynout se zbytkem klubu a tancovat dokud jí neupadnou nohy, vyrazila jsem za ní a odstrkovala chlapy, kteří se na mě lepili ze všech stran. Tancovaly jsme a nevnímaly okolí, jen hudbu, která jako by proudila v naší krvi. Rytmus každého nádechu ve mně vyvolával pocit nekonečnosti. Smála jsem se i když nebylo čemu, tančila jsem i když nebylo kde. Tenhle večer byl můj a navždy měl být.

Po nějaké době se u mě objevilo každou chvíli pár mužů a bylo jasné, že do jednoho chcou to samé. Pokaždé jsem je odmítla, někdy s úsměvem, jindy jsem musela trochu tlačit, ale dalo se jich zbavit. A pokud to zašlo moc daleko, vždycky byli poblíž nějací ti vyhazovači, kteří se o podobné individua uměli postarat. Když už mě nohy bolely tak, že jsem se na nich jen těžko udržela, protlačila jsem se skrz všechny ty lidi zpátky k baru, kde už jsem našla Mandy v podobném stavu, v jakém jsem se nacházela já.

,,Tak co?" zakřičela jsem přes hudbu, tak aby mě slyšela.

,,Dneska nic." zamračila se a dopila sklenku, kterou měla postavenou před sebou.

,,Takže půjdem?" Přehodila jsem si přes sebe bundu a skoro ani nečekala na odpověď. 'Jo' které se ozvalo někde za mnou jsem jen zaslechla, a co nejobratněji se protlačila k východu s Mandy v patách. Venku před budovou si zapálila cigaretu a založila si ruce. Bylo už trochu zima a my na sobě měly jen krátké šaty a bundy.

,,Vážně jsi dneska nenarazila na nikoho? Ke mně se jich lepilo asi pět." Prohodila jsem, a zírala na kino naproti nám. Dneska hráli nějakej novej film Slide, a podle toho, co psaly recenze na internetu se jednalo o pořádnou slaďárnu pro náctileté husičky.

,,Jeden byl popravdě dost slibnej, ale nakonec jsem ho nechala bejt." Potáhla z cigarety a kouř vyfoukla do tmy. ,,Já nevím, možná už tohle pro mě není. Možná bych si vážně měla najít někoho stálýho, usadit se a takový ty věci."

,,Ale, ale Mandy, co se to s tebou děje? Počkej, zkusím na to přijít." Afektovaně jsem si položila ruku na bradu a vzhlédla k výšinám. ,,Á, už vím! Ty dospíváš."

Mandy se zasmála a znova si přiložila cigaretu k ústům. ,,Dík, teď si připadám jako nějaká stará babka."

,,Nerada to říkám, ale je ti pětadvacet. Nejen, že se tak cítíš, ty už stará babka jsi." podotkla jsem se smíchem.
Mně bylo dvacetdva, takže sama sebe bych prohlásila ještě za jakési mládě. I když, vedle Mandy budu mládě vždycky, což ovšem mělo i své nevýhody.

,,Haha, ty vtipálku, nechceš dudlík?"

Těmihle vtípky jsme se navzájem častovaly od doby, co jsme se poznaly. Bylo to pár let zpátky na jedné rodinné oslavě. Můj bratranec tenkrát nepřišel sám, ale přivedl si s sebou svou holku. Mandy. Všichni příbuzní se kolem ní shlukli a zpovídali jí snad ze všeho. Bylo mi jí trochu až líto, a tak jsem se toho neúčastnila, jen jsem tomu přihlížela z dálky, ze své bezpečné zóny. Což byla mimo jiné větev stromu.
Když se pak Mandy konečně dostala ze zajetí mých blízkých, zdálo se, že tak trochu utekla, protože se plížila jako myška, objevila se až u mé zóny, ovšem o tom, že jsem poblíž já, nevěděla.

,,Čau." Prohodila jsem zeshora k ní. Málem nadskočila a mrkla na mě.

,,Promiň, já si tě nevšimla." zadrmolila s vykulenýma očima.

,,To vidím. Chceš jít nahoru?" poklepala jsem na prázdné místo vedle sebe.

,,Já nevím," bylo vidět, jak si není jistá vůbec ničím, co právě teď udělá. ,,možná bych se měla vrátit." ale bylo jasné, že se k tomu přemáhá.

Zasmála jsem se. ,,Moje rodina tě jistě znova ráda uvidí."

Otočila se znova ke mně a zamračila se a zároveň usmála. ,,Fajn, posuň se, lezu za tebou."

A tak jsme se seznámily. Zjistily jsme, že toho máme společného víc než se dalo předpokládat. Obě naše rodiny zoufale toužily, abychom se dostaly na vysokou, zatímco my jsme si za cíl nic takového nedávaly. Moje máma toho bohužel po nějaké době opravdu docílila. Měly jsme rády stejné filmy a sdílely jsme podobný humor. Rozdíl mezi námi byl v tom, že Mandy byla extrovert, zatímco já hrdý introvert.
Ptala jsem se jí, kde se potkali s mým bratrancem, jak dlouho už spolu jsou, jestli spolu bydlí a spousty dalších trochu všetečných otázek, jaké jí nejspíš chvíli přede mnou dávali i mí příbuzní. Mandy ale neutekla a staly se z nás kamarádky. Přesněji nejlepší kamarádky.
Asi pět měsíců po téhle oslavě se Mandy s mým bratrancem rozešli. Ráda bych řekla, že v dobrém, ale bohužel tomu tak nebylo. Sid, můj bratranec, ji podváděl už několik měsíců s jinou holkou a když na to Mandy přišla, neodnesl to zrovna dobře. Přesněji na to přišla díky té druhé holce, která si myslela, že ji naopak Sid podvádí s Mandy. Ty dvě se pak spojily a posprejovaly mu nové auto, každým jeho kalhotám vystřihly rozkrok, vybílily lednici a to zdaleka nebylo vše. Nás ale jejich rozchod nerozdělil.

Podívala jsem se na mobil a zjistila kolik je hodin. ,,Tak já půjdu," prohodila jsem a Mandy zahodila cigaretu a zašlápla ji.

,,Já nejspíš taky, měj se kočko." objala mě na rozloučenou a pak jsme si šly každá po svých.
Trochu jsem přidala do kroku, protože čím bylo později tím větší zima byla.
V některých ulicích nebylo světlo a tak jsem se víc tiskla k barákům, kdyby náhodou nějaký zmatený řidič najel na chodník.
Myšlenkama jsem ale byla už dávno doma a představovala si, jak si s knížkou zalezu do peřin nebo kouknu na nějaký film.
Pak jsem ale uslyšela zvláštní konverzaci. Za normálních okolností bych si jí pomalu ani nevšimla jenže tahle byla v něčem divná. Chvílema se spolu dva lidi hádali až příliš nahlas a pak najednou ztichli a šeptali. Ale pořád opakovali jedno jejiné jméno. Zastavila jsem se a popošla blíž, protože mě sžírala zvědavost. Z rozhovoru jsem toho sice moc nepochopila, protože se bavili až skoro v kódech. Ale čím déle jsem tam stála, tím víc se ve mě hromadil adrenalin. A když mi pak někdo zašeptal do ucha, málem bych vyjekla, nebýt jeho ruky na mých ústech.

,,Že se nestydíš odposlouchávat cizí rozhovory."