One Shots-Larry- (Louis tops)

Together through the bullets

Popis: Londýn je krásné město. Tedy až do chvíle, než objevíte jeho temnou část. A než se dostanete do střetu s někým, kdo může být vaše noční můra. Louis Tomlinson je šéf londýnské mafie, kriminálník, zloděj a několikanásobný vrah. Avšak vždy po jeho boku vždy stojí jeho přítel, který sice vypadá jako křehká květinka, ale rozhodně tomu tak není.

"Kurva, došly mi náboje. Máš devítku?" Poklepal svou zbraní o stehno.

"Sorry kámo, dnes jsem vzal osmičku," pokrčil rameny Malik, mezitím co si upravoval neprůstřelnou vestu pod koženou bundou, která ji kryla.

"Osmičku?! Kdo si kurva bere posranou osmičku na akce?" Pokroutil hlavou blonďák po jeho levici.

"Ten, kdo umí líp střílet než ty, skrčku," vytáhl na něj obočí, jenž bylo husté, ale hezky kontrastovalo s jeho snědou pokožkou.

"Běž doprdele. Nevím, koho na střelnici porazila ta Tomlinsonova princezna. Bůh ví, kde se to naučil," odsekl, mírně otrávený blonďák, jehož pistole, obyčejná 75 SP-01 PHANTOM, byla momentálně bez nábojů.

"Být tebou, takhle o něm nemluvím. Víš, že Tomlinson má uši a oči všude, aby jednu z těch tvejch kulek náhodou nepoužil na tebe."

"Kdyby měl Tomlinson zabít každýho, kdo o Stylesovi řekne jedno křivé slovo, nebyl by tu nikdo. Navíc," zdvihl ukazováček, "můj milý Zayne, jsem řekl, že je lepší než ty, takže bys to měl být ty, kdo má držet hubu," dokončil s posměšným podtónem. Černovlasý to dál nekomentoval a raději se zaměřil na svůj cíl, čímž byl muž, který zrovna přicházel z druhého konce ulice, a pravděpodobně šel do svého bytu. Akorát když procházel kolem rohu, za kterým byli ukrytí oni dva, ho Malik popadl za batoh a surově přirazil ke zdi paneláku. Muž se vyděšeně vyhekl a pokusil se křičet, ale to už mu Zayn ucpal pusu rukou v černé kožené rukavici, takže nevydal ani hlásku. Potěšeně se ušklíbl, když spatřil strach v jeho očích a cítil, jak se třepe.

"Nazdar Bartne," promluvil na něj, rty blízko u jeho ucha, až byl viditelný jeho dech díky studenému počasí a šera, kterým noční Londýn oplýval.

"Nezapomněl jsi na nás, že ne?" Jeho tvář se otočila do falešného smutku. Muž rychle zakroutil hlavou, což mu vytvořilo další děsivý úsměv na tváři.

"Máš poslední týden na to zaplatit. Jo a mimochodem, Tomlinson od minula zvýšil své požadavky, takže jestli tady do středy nebude 50 táců, s radostí ti ustřelím tu tvou pěknou tvářičku," pro větší důraz mu hlaveň pistole přiložil ke spánku a svůj stisk na mužově těle ještě zesílil. Ten dokázal jen vyděšeně přikyvovat, čemuž se i Horan musel uchechtnout, než ho černovlasý nechal jít. Noc byla ještě dlouhá a oni museli stihnout ještě několik takových zastávek.

"Jdeme," pokynul Malik a oba se vytratili do tmy Londýna, který již nevypadal tak majestátně, když jste poznali jeho druhou stránku.

***

Malik rozrazil dveře vedoucí do jakési společenské místnosti, jen aby na sebe upoutal pohledy ostatních. Nijak ho to nezajímalo, jen z kapsy vylovil krabičku cigaret, zapalovač a cestou si zapálil. Jakmile se ale posadil, do místnosti vešel další muž, tentokrát brunet.

"Maliku, Tomlinson tě očekává," ukázal prstem na dveře, načež si Zayn povzdechl, ale zvedl se, aby mohl odejít. Ostatní ho samozřejmě následovali očima a snažili se zjistit, co kde černovlasý udělal nebo zda se ještě vrátí zpátky živý, či s kulkou uprostřed čela. Mohl být sice jeden z Tomlinsonovo oblíbenců, ale to neznamenalo, že se k němu choval odlišně. Vlastně, Louise Tomlinsona jste nikdy neviděli s úsměvem na tváři, a když už, byl to takový ten pohrdavý úšklebek. Mnoho z jeho stoupenců se mu bálo podívat do jeho ledově chladných očí, které dokázali ve vás vyvolat nekonečně mnoho pocitů, ale ten nejsilnější byl strach. Rozhodně strach. Byl vždy vůči každému chladný, nenávistný a bezcitný. Jedinou výjimkou byl, nečekaně, Harry Styles. Nejdříve byl pouze jeden z mnoha zájemců o kokain, jenž Tomlinson překupoval a dealoval ve velkém. Pak se postupně začal objevovat čím dál tím častěji po jeho boku, po boku šéfa britské mafie a pravděpodobně nejnebezpečnějšího muže v Anglii.
V jeho přítomnosti, byl Louis...jiný. Avšak toho posledního, jenž si dovolil něco takového zmínit, zabil před zraky všech ostatních, aby se to již nikdy neopakovalo. A Harry Styles? Na toho se nesměl nikdo ani křivě podívat. Dalším takovým příkladem byl Michael, který si dovolil Harryho plácnout po zadku, když procházel, u čehož přišel nejen o své obě dlaně, ale také o zrak, aby již ani nezavadil o něj pohledem. Harry si sice nikdy nijak nestěžoval, ba i se mu pozornost, kterou strhával líbila, ale co je Louisovo, na to se nesahá. A Harry Styles definitivně patřil Louisovi. To dokazovaly nejen červené cucfleky, kterými měl pokaždé plný krk, ale i právě ochrana a náklonnost, jenž mu Louis poskytoval. Pro ostatní pak nebylo těžké uhodnout, že těm dvěma bylo lepší se obloukem vyhýbat.