NIRVANA

17.

"Jsem plná," zaskučím a pohladím si břicho. Luke se na mě usměje a napije se ze své skleničky, ve které má nalitou colu.

Dojí poslední kousek pizzy a natáhne ke mně ruku, pokyne mi, abych se k němu přitulila.

"Bolí tě ještě pořád břicho?" zeptá se starostlivě a pohladí mě po vlasech,

Zavrtím hlavou. "Už jsem zase na téměř měsíc volná."

"Díky bohu," vydechne a políbí mě rychle na rty. "Už jsem nevěděl, co s tebou dělat, nic nepomáhalo..."

"To je normální, Lukey, takhle se to prostě děje. A měla jsem i větší bolesti, srazily mi to prášky," postěžuji si a nechám ho, aby se více narovnal.

"Chudinko moje," špitne s hranou lítostí a vzápětí mě začne něžně líbat. Lehce mi přejíždí po stehně konečky prstů. Opírá se loktem vedle mé hlavy o pohovku, zavrtím se na svém místě a pomalu si ho k sobě přitáhnu blíž. Sjede mi po stehně až na zadek a zmáčkne mi ho, prudce se nadechnu. Chytí mě za bradu a dýchne mi horký vzduch na mokré rty, olíznu si je a zavřu oči. Zakloním trochu hlavu, když na bradě ucítím tlak, a on se skloní k mému krku. Jemnou kůžičku mi začne jemně sát a líbat, mám z toho husí kůži. Dlaní mi pořád přejíždí po stehnech nebo mi tiskne zadek.

Pomalu proti němu začnu přirážet boky, nenápadně, ale vím, že si toho všiml. Jednou rukou si našel cestu pod moje tričko, hořím vzrušením, hlasitě dýchám a klepu se.

Najednou se místností rozezvoní první tóny Afterlife od Avenged Sevenfold, někdo mi volá.

"Nech to být, zlato," zašeptá mi do rtů Luke a vyhrne mi triko pod prsa. Lehnu si přímo před něj na gauč a ušklíbnu se. Telefon zvonit přestane.

"Co tak koukáš?" zacukruji nevinně a on se zamračí.

"Provokuješ."

"Ne, myslíš?" povím naoko překvapeně.

"Nebuď drzá." Najednou je nade mnou, mlsně se olizuje a jednou rukou mi masíruje prso. Požitkářsky zavřu oči a roztřeseně vydechnu.

"Nejsem drzá," zaprotestuji ztěžka.

"Jsi zatraceně drzá, Gabrielle," zavrní a já se pod ním málem rozteču. Kruci, ten kluk se mnou umí divy...

Sjede mi prsty až k lemu kraťasů. "Copak bys chtěla, krásko?"

Nevím, co říct, protože je mi extrémně trapné mluvit při... takových aktivitách. Prostě se bojím, že něco řeknu a bude to trapné, povím nějakou hloupost, co já vím... Neříkám tedy radši nic.

"Co? Já nic neudělám, dokud mi to nepovíš, kotě."

Zakňučím. "Nenuť mě to říct."

"Říct co? Já jen chci, aby ses mi svěřila, že co to vlastně chceš, abych já udělal."

"Mě," špitnu a vzápětí zrudnu jako rajče. Proč mě sakra nutí to říct, vždyť musí vidět, jak je mi to trapné.

"Co prosím? Co s tebou? To nechápu." Nevinně se na mě podívá a pokrčí rameny.

"Uhm," zaskučím a prohnu se v zádech. "Prostě... bys mohl... vždyť víš."

"Ne, nevím, Gabrielle, pouč mě." Už mu cuká koutek, přijdu mu směšná?

Jsem zatraceně nadržená a on není schopný mi strčit ruku do kalhotek a trochu tam zakroutit a zašimrat a pak by byl klid. Možná bych se s ním vyspala. Ne. Jo. Já nevím, chci s ním spát? Je to můj přítel, proč by ne?