NIRVANA

9.

Všechno se mi zdá až moc neuvěřitelné. Luke se chová tak zvláštně, hrozně moc hezky a mile. Nevím, jestli je to tím alkoholem, který mi teď koluje v žilách, nebo okouzlující Sydney nebo jeho parfémem, nevím, vážně nevím, ale jsem neskutečně moc šťastná.

"Líbí se ti to?" zeptá se mě a pohladí mě po ruce.

To, že se mě teď dotýká, nebo ten výhled?

Odpověď zní jednoznačně ano, líbí se mi v tuhle chvíli všechno. Otočím hlavu a vyhledám jeho rty. Vůbec nic neříká, pomalu se líbáme, mořské vlny naráží do našeho člunu a odnášejí ho bůhví kam.

"Strávíš se mnou noc, Gabrielle?"

Zaváhám. Jak můžu vědět, že bude i nadále takhle fajn? Nemůžu. Musím to prostě risknout. No, co si budeme namlouvat, já to chci risknout, chci s ním být.

Přikývnu. "Jo."

"A chceš tu ještě bejt? Můžeme se podívat zase někam jinam."

Páni, on je vážně jako vyměněný!

"To je na tobě, půjdu kamkoliv, jsem opilá a zam - jo, půjdu kamkoliv." Uf, co jsem to chtěla říct? Zatracený alkohol, nejsem zamilovaná, nechci být...

Kruci.

Tohle je fakt divný.

Zasměje se. "Dobře, tak jo. Pojedeme na břeh a já ti představím noční Sydney, ano?"

Ohromeně zírám na Operu. Luke mě drží okolo pasu, stojí za mnou.

"Vyfoť mě před Operou v Sydney, kruci, to až uvidí máma, tu trefí!" zapištím a otočím se zády k Opeře. Zapózuji a Luke mě vyfotí.

"Hm, nejdeš tam moc vidět, je tma," zamumlá Luke a fotku mi ukáže.

Má pravdu, ale to nevadí, můžu se sem kdykoliv zase podívat. V kapse mi zavibruje mobil, vytáhnu jej.

Kde se flakas? Ze ty jsi s panem Dokonalym? S.

Ušklíbnu se. Yes, jsem s panem Dokonalym a myslim, ze dokonalejsi to uz byt nemuze.

Nezapomen na sprcku.

"Co tam smolíš?" zeptá se zvědavě Luke a našpulí rty.

"Jenom kontroluju, jestli mi někdo nevolal a tak..."

"Oh, tak to jo." Chytí mě za ruku. "Pojď, musíš ochutnat ten nejlepší párek v rohlíku ve celé Austrálii!"

Nakonec skočíme s autem na mostě, přes který za celou noc projede okolo pěti aut. Sedíme opření o betonové zábradlí a popíjíme pivko, já alkoholické, on nealko.

"Jak se ti zatím líbí v Sydney?"

"Heh," usměju se, "do dneška se mi tu líbilo, ale díky tobě to tu teď miluju."

"Pěkný. A co jsi vůbec dostala k osmnáctce od rodičů?"

"No, od mámy s tátou mám slíbené auto, babča s dědou mi zase dají peníze na papíry."

"Takže velká řidička, bacha na ni," rozesměje se a šťouchne do mě.

Moje oči jsou unavené, nejradši bych spala, ale nechci, aby tahle noc skončila. Je to až příliš dokonalé. Zajímalo by mě, co ho přimělo být tak hodný a milý a fajn, nikdy jsem ho takhle neviděla.

Usrknu si z piva a zakloním hlavu. Vidím mračna hvězd, třpytí se a blikají. Chci vědět, kdo je Luke Hemmings.

"Nad čím přemýšlíš, hvězdo?"

"Proč jsi tak hodnej?" zeptám se ho na rovinu. Zhluboka se nadechne a jeho tvář se napne. Sakra, to jsem neměla říkat, jsem kus vola. "Chci říct - znám tě jenom jako pěknýho morouse, co se hned naštve."

Uchechtne se. "Gabrielle."

"Já ti jen chci rozumět, víš? A nemůžu, když -"

"Je to moc složitý a já nevím, jestli jsem připravenej ti to říct. Neznám tě, jsi pro mě cizí člověk, chápeš? Moc rád bych ti to všechno řekl, ale... nemůžu."

"Můžeš, ty víš, že můžeš."

"Gabrielle, až ti to budu chtít říct, tak ti to řeknu, jasný? Teď mlč," zavrčí.

Už je to zase ten starý Luke. Odvrátím od něj zrak a napiju se svého piva. Bylo by lepší, kdybych zůstala v tom klubu, neskutečně se opila, pozvracela pár lidí a ráno se probudila s kocovinou.

"Promiň, Gabs, jenom... mi dělá problém o takových věcech mluvit." Vezme mě okolo ramen a přitiskne mě k sobě. Dá mi pusu do vlasů a opře si hlavu o tu mou.

Chce se mi plakat, všechno tohle je tak úžasný a neuvěřitelný. Ruku má přehozenou přes můj krk, chytnu ho za prsty a hraju si s nimi.

"Je mi s tebou hrozně moc fajn, Lukey," zašeptám a zavřu oči. Určitě jsem rudá jako rajče, cítím, jak se mi krev vlévá do tváří.

"Lukey? To je hezký."

Zastaví před mým domem, může být okolo půl čtvrté ráno. Nechce se mi od něj, vážně ne, doufám, že tahle noc ještě nekončí.

Vystoupím z auta a zapálím si. Krabičku marlborek mám pořád u sebe v kabelce, jsem si jistá, že ji nikdy nevykouřím. Zvedl se vítr, teď už mi je docela zima.

Mohla jsem s tím počítat, černé koktejlky s růžovým páskem vypadaly sice skvěle, ale je mi v nich chladno.

"Díky za hezkej večer, Gabbie," vydechne Luke a postaví se proti mně. Nakloní se, přitiskne svoje rty na ty mé. Něžně mě líbá a zase mi cuchá vlasy. Připadá mi to hrozně vtipné, jako by byl Luke prostě obyčejný kluk, který je takhle milý a skvělý pořád, který nemá výbuchy vzteku, nemlátí se s ostatními, nevyužívá dívky a -

Odtrhnu se od něj.

No jasně, využívá dívky, proč by nechtěl využít i mě?

"Děje se něco?" zpozorní a zmateně se na mě podívá.

"Uhm, ne. Já jen - uh, prostě..."

Lucasův pohled je rozpačitý, zřejmě vůbec neví, o co jde. Holky mu totiž nejspíš vždycky zobaly z ruky.

"Je mi... jedno, co si teď budeš myslet, ale... uhm... já nejsem holka na jednu noc," dostanu ze sebe konečně a uhnu pohledem, protože když vidím, jak se mu zajiskří v očích, dojde mi, že jsem trapná.

Jsem hrozně trapná! Jako kdyby se mnou chtěl něco mít. Už mě nahou viděl, poznal, že jsem plachá a nudná a v posteli se k ničemu nemám, nepokusila jsem se ho ani uspokojit, natož se s ním vyspat.

Začne se smát. Oh, je to tady, teď se mi vysměje.

"Kotě, já to vím." Pořád se směje.

"A čemu se tak tlemíš?" zavrčím podrážděně.

"Jsi roztomilá." Pohladí mě po tváři, neucuknu. "A věř mi, že nemám v plánu tě odkopnout, Gabrielle. Po dnešku už rozhodně ne."

"Oh - takže předtím jsi chtěl?"

"Byla tu malá možnost, že bych tě vyšukal a pak se na tebe vysral, jo, byla, ale... nemohl bych ti to udělat, teď už ne."

"Dobře, fajn. Jenom nevím, jestli ti můžu věřit, víš?"

"Slibuju, přísahám, že ti neublížím, okay?"

"No - dobře," svolím a nechám se znovu políbit.

"Hele, kotě, nechci bejt nevrlej, ale jestli mě teď hned nepustíš dovnitř, pomočím se."

Rozesměju se. Kriste, to je tele.