Hokejistka

Škola

LISSA

Probudila jsem se v sedm ráno. Mohla bych jít do školy, dlouho jsem tam nebyla. Pomyslela jsem si a šla si do koupelny vyčistit zuby a trochu se zkulturnit. Vzala jsem si na sebe bílé tílko, světle modré ryfle a na tílko koženou bundu. Namalování se zkládalo z: řasenky, lesku na rty a korektoru. Sešla jsem dolů a pobalila si věci jako brusle a trikot na balet. Udělala jsem si snídani. Přesně o půl osmé jsem vyrazila z domu. Ve třičtvrtě na osm jsem byla ve škole a připravovala se na hodinu baletu a tance. Šla jsem do převlékárny, kde na mě čekala Luna. ,,Ahoj Lisso." Řekla když jsem vešla do převlékárny. ,,Ahoj Luno." Odpověděla jsem a sedla si vedlení na lavičku a začala se převlékat. Za dvě minuty jsem na době měla černý overal, dlouhou světle modrou sukni a piškoty. Zapovídala jsem se s Lunou, že jsem si ani nevšimla že vešla Rebeka a její spol. ,,Lisso, ty jsi chudáček. Teď je z tebe sirotek." Řekla svým přeslazeným hlasem. Luna ztuhla a vstala. ,,Tak hele ty děvko, jak by ses cítila ty kdyby ti zemřeli rodiče?! Řekni jak?!" Řvala na Rebeku Luna. ,,Tak za prvé, nejsem děvka. Za druhé, já ty rodiče mám takže ti nemusím odpovídat." Odsekla Rebeka a mě se začaly koulet slzy po tvářích, když jsem si vzpomněla na mamčin úsměv a na taťkův uklidňující dotek. ,,Ale, ale sirotek nám brečí." Když jsem se podívala okolo sebe Luna tam nebyla. Vypařila se jako pára nad hrncem. Podívala jsem se Rebece do očí a vzpomněla si na Olivera, kterému tak ublížila, když on musel ublížit mně. Rebeka ke mně přišla na svých až moc dlouhých jehlách a dala mi facku. Já jsem jen brečela a uvědomila si že jít do školy byl špatný nápad. Rebeka mi chtěla vrazit znovu a já zavřela oči a čekala až ucítím palčivou bolest na tváři. Její ruka byla skoro u mě, když v tom někdo zavolal. ,,Ty děvko, co jí to děláš?!" Vykřikl mně známí hlas. Zvedla jsem své uplakané oči. Předemnou stál Nikolas, Dylan, Alex i Luna, v celé své kráse. Já padla Nikolasovi do náruče a ten mě ihned objal. Začal mě hladit po vlasech a šeptat uklidňující slova. ,,Rebeko čekal jsem od tebe hodně, ale tohle už je příliš! Jde se za řiditelem!" Vykřikl Dylan vedle kterého bublal vzteky Alex. Bylo na něm vidět, že se drží, aby Rebece jednu nevrazil. Společně jsme všichni šli za ředitelem. Nikolas mě objal kolem ramen a hladil mě po zádech. Došli jsme ke dveřím řiditelny a Dylan zaklepal. ,,Dále." Slyšla jsem hlas ředitele. Všichni jsme vstoupili a řiditel nám pokynul abychom si sedli. ,,Tak co máte na srdci?" Zeptal se s pohledem na mě. Asi to nemohl být hezký pohled. Měla jsem rozmatlanou řasenku kolem očí. Vypadla jsem jako panda, jen mě přidat do zoo v Olomouci. ,,Pane řediteli, Rebeka šikanovala Lissu a narážela na její rodiče." Řekl Dylan a ředitel se na nás podíval jako bychom byli mimozemšťati. ,,Rebeka, že někoho šikanovala. To se mi nezdá. Nechte mě s Lissou o samotě." Řekl ředitel a všichni odešli. Než se zavřeli dveře hodila na mě Luna povzbudiví pohled. ,,Tak Lisso. Chci vědět co se tam stalo." Řekl a já začala vyprávět. ,,Přišla jsem do převlékárny jako obvykle, převlékla jsem se a povídala si s mojí kamarádkou Lunou. Nevšimla jsem si Rebeky, která právě vešla. Začala mě slovně napadat a Luna se mě pokoušela bránit, ale potom se vytratila. Rebeka přidala ke slovnímu napadání i fyzické. Dala mi facku a bývala by mi dala ještě jednu, kdyby do místnosti nevtrhl Nikolas, Dylan, Alex a Luna. Poté jsme hned šli za vámi." Dopověděla jsem a ředitel vypadal že přemýšlí. ,,Byli u toho svědci, kromě tvé kamarádky?" ,,Ano, vlastně viděla celá šatna." Odpověděla jsem mu a on zavolal Dylana. ,,Dylane, běž pro Rebeku a pár holek z šatny." Dylan přikývl usmál se na mě a odešle do holčičích převlékáren. Za chvíli se objevil s Rebekou, která na mě vrhla zabijácký pohled a s dalšími dvěma dívkami. Myslím že se jedna jmenovala Leia a druhá Andrea. ,,Posaďte se a ty Dylane odejdi." Dylan odešel a já osamněla s holkami a ředitelem. ,,Takže, máme tu stížnost o tom, že Rebeka slovně i fyzicky napadla Lissu. Jaký je tvůj názor Rebeko?" Zeptal se Rebeky, která se začala hned bránit. ,,Pane řediteli já bych nikomu v životě neublížila, to přece víte." Řekla svým sladkým hlasem neviňátka. ,,Děkuji za tvůj názor Rebeko. Tak teď Leio a Andreo, je pravda co říká Rebeka?" Zeptal se ředitel dvou dívek. Ty se na sebe podívali a jako jedna řekli. ,,Ne, není." Ředitel pokýval hlavou aby pokračovaly. ,,Viděly jsme jak Rebeka něco říká Lisse, která se poté rozbrečela. Luna se jí snažila bránit, ale poté co jí Rebeka odsekla se vytratila na chodbu." Řekla Leia a Andrea pokračovala. ,,Potom než se na něco někdo zmohl vrazila Lisse facku. Dala by jí ještě jednu, kdyby se neobjevila Luna a ti kluci z hokejového týmu." Dopověděla Andrea a s Leiou se na mě usmály. Asi mám nové kamarádky. Pomyslela jsem si a věnovala pozornost řediteli. ,,Takže máme svědky Rebeko, není proč zapírat. Víš že se za tohle tady trestá a proto tě na měsíc vylučujeme ze školy. Za měsíc se rozhodne, jestli sem budeš ještě chodit." Oznámil Rebece ředitel. Rebeka se zvedla a se vztekem ve tváři odešla a nezapomněla za sebou pořádně prásknou dveřmi.