Hokejistka

Kostým

LISSA

Jak moc se mi do té školy nechtělo. Možná si říkáte, že byste to klidně brali jen tak si jezdit po ledě a tancovat, ale ono to není jen tak. Tolikrát jsem spadla než jsem se pořádně naučila piruetu. Tolikrát jsem spadla než jsem zvládla salto vzad. Tolikrát jsem spadla než jsem dokázala udělat holubičku a přitom jet. Ještě teď si pamatuji jak jsem měla modřiny po celém těle, ale přesto jsem s tím nesekla a nevzdala to. Na to jsem byla až moc hrdá a tvrdohlavá. Někdy mě rodiče ani bemohli z toho ledu dostat a museli mi jako odměnu koupit vanilkovou zmrzlinu. Prostě a jednoduše je na tom spousta práce, ale ta píle a práce se jednou vyplatí a já si vždy přála vyhrát Olympiádu (teď myslím tu opravdovou) a stát se profesionální krasobruslařkou. Můj sen byl na dosah jen překonat ten strach a udělat první krok k mojí budoucnosti. Stačilo říct Kim jen pouhých pět slov. ,,Ano, pojedu na školní Olympiádu." Bylo to tak jednoduché a zároveň tak těžké. Tížilo mě to jako velký balvan, který mě má každou chvíli rozmačkat, až ze mě zbude jen mastná skvrna. O tomhle jsem přemýšlela cestou do školy. Teď jsem ale stála na ledě na staďáku a čekala až příde Mark a Kim. Abych Kim mohla zdělit své rozhodnutí. Nervózně jsem si pohrávala s mými prsty a zvažovala, že to odmítnu. Ne, už je to rozhodnuto už z toho nemůžeš vycouvat. Napovídal mi hlásek v mém podvědomí a já si uvědomila že má pravdu. Právě dovnitř vstoupil Mark. Zářivě se na mě usmál a postupoval směr šatna. Za pět minut vyšel z šatny a dobruslil ke mně. ,,Ahoj." Pozdravil a dal mi pusu do vlasů. ,,Ahoj." Odpověděla jsem na jeho pozdrav. Všimla jsem si Kim, která právě vešla. ,,Tak jste se rozhodli? Jdete na tu školní Olimpyádu?" Zeptala se. ,,Ano." Řekla jsem a snažila se aby to znělo sebevědomě.  ,,Jsem ráda, že jste se tak rozhodli. Vy dva to můžete dotáhnout daleko a teď k věci. Tato Olympiáda bude trochu jiná než ji znáte. Porotci si usmysleli, že by bylo zajímavější vám dát nějaké téma. Téma na tento rok je fantasie. Máte nějaké nápady?" Zeptala se Kim. ,,Co třeba víly?" Navrhl Mark, ale já to hned zavrhla. ,,To ne, nechci mít na zádech křídla. Špatně by se nám dělaly zvedačky." ,,To je pravda." Souhlasil Mark a přemýšlel dál. Vzpomínala jsem na své fantasy knížky a filmy. Pak mě to napadlo. ,,Mám to! Co třeba elfové." Kim pokývala hlavou na znamení souhlasu a Mark také souhlasil. ,,Jo a ještě něco, musí to mít příběh." Informovala nás Kim. ,,To je dobrý vědět nemyslíš." Řekla jsem sarkasticky a začala přemýšlet. ,,Co třeba udělat, že dva elfové j sobě cítí lásku, ale nemohou být spolu." Navrhl Mark a já zamyšleně pokyvovala. ,,Jo to by šlo. Kim, šlo by udělat zeď ze světla, která by rozdělovala kluziště na dvě půlky?" Zeptala jsem se. ,,Jo to by šlo, ale na co?" Nechápavě na mě hleděla Kim. ,,Protože se ten příběh bude odehrávat takhle, bude elf a elfka a ti se budou milovat, ale v cestě jim bude stát velká zeď. Tu zeď společnými silami rozbijí a oni budou šťastní, že jsou zase spolu, ale ještě by to chtělo aby se ta světelná zeď nějak působivě rozbila. Třeba aby se roztříštila na malé kousky. " Vysvětlila jsem jim svůj nápad. ,,Já se vším souhlasím. Vždycky jsem se chtěl stát elfem." Lehce jsem praštila Marka do žeber a ten se tomu jen zasmál. ,,Já také souhlasím, teď pojďte se mnou musíme vybrat kostýmů nebo je nechat ušít." Řekla Kim a my ji následovali do velkého skladu, kde byli pověšeny na ramínkách a stojanech kostými. ,,Až budete mít vybráno, přineste mi je ukázat do kabinetu." Řekla Kim a odešla do svého kabinetu. ,,Tak jde se hledat." Řekla jsem a každý se rozešle na jinou stranu skladu. Viděla jsem různé kostýmy, od bílích až po černé, ale žádný kostým připomínající elfa. Už jsem to chtěla vzdát, když mě zaujala krabice položená na vysoké polici. ,,Marku pojď sem prosím." Poprosila jsem Marka, který byl hned u mě. ,,Podal bys mi prosím tu krabici?" Mark přikývl a sundal krabici z políčky. Položila jsem ji na nedaleký stůl a odklopila víko. To co jsem viděla mi vyrazilo dech. V krabici byly dva kostýmy jeden pro muže a druhý pro ženu. Šaty pro ženu byly celé zelené. Nahoře u výstřihu byly tmavé a dole u nařasené sukně byly světlé. Vše bylo posypáno třpitkami. Ramínka byla spadená z ramen a měly na sobě malé stříbrné kamínky. Oblek pro muže byl také celý zelený. Tmavě zelená košile posetá kamínky a kalhoty, které byli u pasu černé a u kotníků světle zelené. ,,Páni, myslím, že jsme našli co jsme hledali." Řekl Mark, který si zrovna prohlížel tmavě zelenou košili s kamínky. Já si všimla ještě dvou malých krabiček pod šaty. Drkla jsem do Marka, který položil košili. Já vydala jednu z krabiček a Mark druhou. Společně jsme je otevřeli. V té jeho byl černý pás, který evidentně upevňoval kalhoty. Byl posetý zářivými kamínky. Podívala jsem se do té své. Byl tam stříbrný náhrdelník se zeleným srdcem uprostřed. ,,Ano Marku, myslím že jsme našli, co jsme hledali a podívej jsou tam dokonce i elfí uši." A opravdu na dně krabice byli dva páry elfích uší. Vzala jsem jedno a nasadila si ho a s druhým jsem to zopakovala. ,,Jak vypadám?" Zeptala jsem se a Mark se ušklíbl. ,,Jako elfka." Jak jinak bych asi vypadala, že? Naskládali jsme vše zpátky do krabice. Mark vzal krabici a šli jsme za Kim. ,,Už máme vybráno." Informovala jsme ji. ,,Tak ukažte." Řekla a Mark před ní postavil tu krabici pokladů. Kim ji otevřela a podívala se na nás. ,,Kde jste to vzali?" Zeptala se. ,,Našli jsme to nahoře v nějaké poličce." Řekl Mark. ,,Jen abyste věděli v tomhle kostýmů jsem bruslila já a tvůj trenér Marku." Vytřeštili jsme na Kim oči. ,,Cože?! Můj trenér, ale ten je přece hokejista." Vykřikl nechápavě Mark. ,,Jo to je, ale byl i krasobruslařem a náhodou jsem jeho partnerkou byla já." Usmála se na nás Kim. ,,Páni to jsem nevěděla." Řekla jsem. ,,Nic méně je to skvělí kostým a na tuto příležitost se hodí. Schvaluji vám ho, můžete ho nechat tady. Až přídě den kdy s ním vystoupíte, teď už ale můžete jít." Kim nás propustila. To je už jedna hodina?! To se to vybírání kostýmu hodně prodloužilo. Společně s Markem jsem se vydala domů. Ten se se mnou rozloučil polibkem a já si odložila věci a šla si číst. Když už mě čtení omrzelo koukala jsem se na televizi. Spát jsem šla po sprše o půl desáté. Myslela jsem pořád na ten krásný kostým a představovala do jak v něm pojedu na školní Olympiádu, na které se snad už nic nezvrtne.

Ahojky, já vím dlouho nevyšla kapitola, ale zabít mě nesmíte jinak se nedozvíte jak to dopadne😂. Také vám s lítostí oznamují že už se blížíme ke konci. Vidím to na dvě kapitoly a epilog. Chtěla bych poděkovat emma12410, protože je můj první sledující a hodně mně podpořila.

Tak u další kapitoly😘😉.