Hokejistka

Tajemství

LISSA

Ředitel nás mávnutím ruky propustil a já se připojila ke svým přátelům. ,,Tohle jsi měla vidět. Rebeka odešla a byla nafouklá jako pátrací balón." Smál se Nikolas a všichni s ním. Co dodat, jeho smích je prostě nakažliví. Poté jsme se oddělili a já s Lunou jsme šly přetrpět dalších pět hodin.

Po pěti hodinách:

Všichni jsme se dohodli, že si dáme sraz před školou a půjdeme společně navštívit Marka v nemocnici. Když jsme se konečně všichni sešli, šlo se do nemocnice. Sestřička nás zavedla ke dveřím jeho pokoje a zase odešla. Otevřela jsem dveře. Mark ležel na posteli a koukal do stropu, vypadalo to jakoby nad něčím přemýšlel. Konečně si nás asi po půl minutě všiml. ,,Ahoj lidi, tak jak bylo ve škole?" Zeptal se a já si sedla vedle něj na postel. ,,Věř mi, že to nechceš vědět." Odvětila jsem mu a zadívala se mu do očí. ,,Co se stalo?" Zeptal se znovu a přejížděl nás pohledem. ,,Řekněme že byly problémy s Rebekou." Nakousl téma Dylan. ,,Jaké přesně byly ty problémy?" ,,Řekněme, že tak trochu narážela na moje rodiče." Odpověděla jsem Markovi, který hned zrudl zlostí. ,,Cože?!" Vykřikl na celý pokoj. ,,Neboj už je vše urovnané. Rebeka je měsíc vyloučena ze školy a kdo ví jestli ji ještě přijmou." Pohotově odpověděla Luna. Mark se trochu uklidnil a začal si s námi povídat. ,,No a kromě Rebeky se něco ve škole dělo?" ,,Nic se nedělo, byla to klasická škola. Vlastně jsem ti záviděl, že si tady ležíš a nemusíš nic dělat." Odpověděl Nikolas Markovi na otázku. ,,Já bych si to s tebou klidně vyměnil. Můžu se tady uhryzat nudou." Řekl Mark a já si vzpomněla na Lukase, který by tu měl také někde být. ,,Kdy tě pustí?" Zeptal se doposud mlčící Alex. ,,Říkali, že za dva dny." Odvětil Mark. ,,Hele mám tu jednoho kamaráda, kterého včera zmlátili tři parchanti. Půjdu se podívat jak se mu daří." Oznámila jsem a políbila Marka na rozloučenou. Ten se usmál a já zavřela dveře jeho pokoje. Došla jsem na recepci a zeptala se na jeho pokoj. Sestřička mě tam zavedla a hned zmizela dělat další práci. Vešla jsem do pokoje, který byl stejný jako ten Markův. Uprostřed byla velká postel na které ležel Lukas. Když mě zpozoroval ústa se mu roztáhla do velkého úsměvu a v očích mu zajiskřilo. ,,Ahoj, jak ti je?" Zeptala jsem se ho. ,,Docela to jde. Nebýt tebe tak tam asi ještě ležím a krvácím. Děkuju ti." Poděkoval mi Lukas. ,,Nemáš zač, vlastně jsem ani nevěděla, že jsi to ty, dokud jsem tě nepřetočila." Řekla jsem a začala si s Lukasem povídat. Byl ke mně otevřený a já zase k němu. Hodně jsme se sblížili za těch pár minut. Za chvíli jsem se s ním rozloučila se slovy že zítra přijdu. Musela jsem ještě splnit slib jednomu vězni na policejní stanici. Za patnáct minut jsem byla na stanici, kde mně přivítal Lukasův otec. ,,Počítám že jdete na návštěvu." Řekl a zavedl mě k celám. Jako včera zase zavřel dveře a já s Oliverem osamněla. ,,Ahoj." Pozdravila jsem a sedla si na židli. ,,Ty jsi vážně přišla. Nedoufal jsem v to, přece jenom to co jsem ti udělal je neodpustitelné, ale ty jsi mi přesto odpustila." Řekl s údivem v hlase Oliver. ,,Já své sliby plním." Řekla jsem a pozorovala ho. Nakonec tíživé ticho přerušil Oliver. ,,Přemýšlel jsem a řekl bych že máš právo vědět mé tajemství." ,,Já ti slibuji, že ho nikomu neřeknu." Slíbila jsem mu. ,,Jde o to, že moji rodiče jsou vlastně adoptivní. Moji biologičtí rodiče jsou největší zločinci v Americe." Řekl Oliver a vypadlo to, že se mu ulevilo. ,,Páni, už chápu proč si mě tenkrát nechal upadnout. Na tvém místě, bych udělala to samé." Odvětila jsem mu upřímně. ,,A neboj se tvé tajemství je u mě v bezpečí. Jak už jsem slíbila nikomu to neřeknu." ,,Jsem rád, že jsem se mohl někomu svěřit a jsme také rád, že mě nepřirovnáváš k mím rodičům." S Oliverem jsem si ještě chvíli povídala a poté odešla domů. Objednala si pizzu a sedla si k televizi. Poslíček byl zachvíli tady. Dala jsem mu peníze a převzala si od něj pizzu. Do půl desáté jsem se koukala na televizi a poté se šla osprchovat. Zapadla jsem do postele a uvědomyla si, že bude lepší o Oliverovi nikomu neříct. Kdo ví jak by reagoval Mark. Moje postel byla stále rozložená a já se přitiskla na půlku, kde ležel Mark. Pořád byl povlak cítit po mátě. S hlavou plnou mého kluka jsem nakonec usnula klidným a ničím nerušeným spánkem.

Budu ráda za vaše komentáře. 😂