Hokejistka

Láska je krutá

LISSA

Probudila jsem s o kolo osmé hodiny. Chvíli mi trvalo než jsem si vlastně uvědomila kde to jsem. Byla jsem u Marka v pokoji. Mark mě objímal rukou a já se pokusila usnout. Vážně se mi nechtělo spát, tak jsem napsala lísteček Markovi.

Marku, nechtěla jsem tě budit, proto jsem odešla domů. Díky, že si mě naučil hrát na kytaru.

Ahoj Lissa.

Lísteček jsem mu položila na noční stolek a pomalu se vyplížila z jeho pokoje. Adriana dole už dělala snídani. ,,Nepřidáš se k nám?" Zeptala se aniž by zvedla zrak od kredence. ,,Ne, děkuji." Odpověděla jsem a rozloučila se. Přišla jsem domů a udělala si snídani. Poté jsem zalezla do svého pokoje a celé dvě hodiny si četla knížku s názvem Hra o trůny. Je to boží knížka a i když jí čtu už po páté pořád mě nepřestává bavit. Uslyšela jsem zvonek. Seběhla jsem dolů a otevřela dveře. Za nimy stál Oliver. ,,Ahoj, můžu dál?" Zeptal se a já na něj koukala jak na svatý obrázek. ,,J-jasně." Vykoktala sem a odstoupila od dveří. Oliver vešel a já mu pokynula aby si sedl. ,,Tak co potřebuješ? Nemáš být náhodou na policejní stanici?" Zeptala jsem se. ,,Pustili mě s podmínkou a pokutou a chtěl jsem si jen popovídat." Odpověděl na mé otázky. Najednou zazvonil zvonek. ,, Počkej tady jdu otevřít." Řekla jsem Oliverovi, který jen přikývl. Otevřela jsem dveře a za nimy stál Mark. ,,Ahoj Lisso." Řekl a políbil mě. ,,Ahoj Marku. Co potřebuješ?" Zeptala jsem se ho. ,,Chci si promluvit ohledně Olivera." Pak jsem si to uvědomila já neřekla Markovi o Oliverovi. Ajaj. ,,Můžeš se ho zeptat sám proč to udělal." Řekla jsem a zavedla Marka do obýváku. Ten chvíli na Olivera civěl a potom zrudl zlostí. ,,Ty jeden parchante!!" Zařval na celý barák a chtěl Oliverovi vrazit. Já ho ale zastavila. ,,Marku on už není takoví. Vysvětlil mi proč to všechno dělal."  Mark se na mě podíval jako ještě nikdy s bolestí v očích, která přešla ve vztek. ,,Už chápu, proč jsi nenapsala obvinění. Byl jsem jen dočasná loutka, kterou vyměníš hned jak se s ním udobříš!! Nečekal jsem že to skončí takhle!!" Zařval mi do obličeje a než jsem ho zastavila byl pryč. ,,Měl bys jít." Řekla jsem Oliverovi, který přikývl a s tichým ahoj, se vytratil. Zavřela jsem za ním dveře a zalezla do svého pokoje. Padla jsem na postel a začala nekontrolovatelně brečet. Tohle už tu jednou bylo akorát s Oliverem. Jenže tenkrát tu byla mamka se svými konejšivými slovy, byl tu táta se vřelím objetím. Teď je ale všechno pryč, celý můj život je v troskách. Ten člověk co mě držel nad vodou právě odešel a já se v té vodě pomalu a jistě topím. Šla jsem do kuchyně a vytáhla vanilkovou zmrzlinu. Zase šla do pokoje a přecpávala se. Na displeji mobilu se rozsvítilo Nikolasovo jméno. Rozhodla jsem to ignorovat, nechci s nikým mluvit. Když jsem dojedla zmrzlinu, začala jsem znovu brečet. Přicházeli mi zprávy od Luny a ostatních, ale já všechno ignorovala. Ztratila jsem vše co jsem milovala ve dvou měsících, prostě rekord. Už mi na ničem nezáleží. Ani na mém životě ani na životě druhých.

Ahoj, u téhle kapitoli jsem normálně brečela, když jsem se vcítila do Lissy. Tak co myslíte? Pochopí ji Mark a budou zase spolu? Nebo už Lissa zůstane se zlomeným srdcem a Mark bude jen přihlížet? To se dozvíte když budete číst dál.

Tak u další kapitoly😂🤣