Hokejistka

Válka nebo usmíření?

MARK

Ona mě zradila. Byl jsem jen loutka v její hře. Ona jen pohybovala šňůrkami a čekala na správnou příležitost. Proč zrovna Oliver? Proč zrovna on? Proč mě za něj vyměnila? To se asi nikdy nedozvím. Pomyslím si a vzdychnu. A to jsem si myslel že je to ta pravá, ale teď vím, že nic jako pravá láska neexistuje, vždy se něco pokazí a jeden z nich, v tomto případě já, bude trpět, protože tu druhou osobu skutečně miloval. Jediným uklidněním je moje kytara a její písně. Mamka se pokoušela dozvědět co se stalo, ale já jí to neřekl a ani nejspíš neřeknu. Sedím na posteli a ruce mám zdřevěnělé z hraní na kytaru. Najednou si vzpomenu jak jsem jí učil hrát na kytaru. ,,K čertu s tím!" Zakřičel jsem  a schodil lampičku z nočního stolku. ,,Marku neblbni!" Zakřičel na mě Nikolas. ,,Ona je z toho ještě víc na dně než ty, není to tak jak to vypadá." Řekl už klidnějším hlasem. Vešel do pokoje s Dylanem, Alexem a co mě překvapilo i s Lunou. Ta ke mně přišla a dala mi facku, ale že to byla pořádná facka. ,,Ty asi nevíš jak se cítí co?! Je doma a kdybychom tam nepřišli úplně by se sesypala?!" Zakřičela Luna a Nikolas se k ní přidal. ,,Má pravdu kámo, ta holka je na dně, není to tak jak to vypadá. Ona mu odpustila když jí řekl proč to všechno udělal a řekl jí své největší tajemství, které ví jen on, Lissa a Rebeka." ,,Jaká Rebeka? Neříkejtemi že je to zase kvůli ní." Řekl jsem a Nikolas mi řekl vše až na to tajemství které sám neznal. ,,Věř mi Marku ona je z toho úplně zničená běž za ní a usmiř se." Řekl Dylan a povzbudivě mě poplácal po rameni. ,,No jo to se lehko řekne ale těžko udělá." Povzdechl jsem si. ,,Marku jestli tě doopravdy miluje a já vím že jo, odpustí ti." Přidal se do konverzace Alex. ,,Alex mám pravdu Marku, ale jestli jí ještě jednou ublížíš nevivázneš jen s fackou." Řekla Luna a tvářila se smrtelně vážně. S touhle holkou si radši nebudu zahrávat. Pomyslel jsem si a po chvíli jsem se rozhodl. ,,Dobrá, půjdu a omluvím se jí." Dylan souhlasně přikývl a Nikolas mě táhl z pokoje. Mamka se na nás koukala jako na šílence. ,,Já vám to vysvětlím později." Řekla Luna a mamka jen přikývla a my vyšli k domu Lissy. Každý krok mi připadal jako krok ke svému cíli, ale zároveň tak tížil. Byl jsem nervózní a to opravdu hodně, ale nasadil kamennou tvář a šel za ostatními. Všiml jsem si, že se Dylan a Luna drží za ruce. Hodí se k sobě. Oba dva jsou až příšerně pozitivní a oba by za své přátele položili život. Došli jsme k domu Lissy a já se nadechl a zazvonil, když otevřela viděl jsem jak jí to vzalo. Opuchlé oči a kruhy pod očima mluvili za vše, byla z toho stejně nešťastná jako já. Ale bude mě ještě chtít potom všem? Začaly mě hlodat pochybnosti. Dost! Křikl jsem na svou mysl. Tady není čas na pochybnosti. Lissa se na mě podívala a já spustil. ,,Promiň že jsem si to nenechal vysvětlit a že jsem ti tolik ublížil. Špatně jsem to pochopil a teď toho lituju. Lisso já tě miluju, prosím odpustíš mi?" Řekl jsem jedním dechem a čekal na její reakci. ,,Jsi druhý kdo mě zlomil a možná ještě víc než Oliver. Vy dva jste mě zlomili tak, že jsem se stala nezlomnou a teď tady předemnou stojíš a žádáš o odpuštění?" Řekla klidným a sebejistým hlasem. ,,Lisso já tě prosím udělal jsem strašnou chybu a já si to uvědomuji. Nedokážu bez tebe dal žít prosím odpusť mi." Ona se mi podívala do očí a vzniklo tíživé ticho. Stekla jí slza po tváři a přišla ke mě objala mě a já zkameněl. ,,Odpouštím ti taky bez tebe nedokážu dál žít." Zašeptala mi do ucha a já ji objal na spátek. Právě byl můj život dokonalý a měl k pravé lásce blíž než před pěti minutami.

Prosím nezabijte mě za to že dlouho nevyšla kapitola. Tak co? Co tomu říkáte?

Tak u další kapitoly.🤣😍