Akt IX. Ticho před bouří

15 2 0
                                    

Takže vy jste furt tady. Ne, já vás nevyháním. A jo, vidíte dobře, že tu nejsou uvozovky, protože zase mluvim pro změnu já, tak to neřešte. Jestli máte teď chuť odejít, prosím vydržte. Je to důležitější, než kdy dřív a to myslim vážně. Nejspíš vám během čtení nebo poslechu vyvstalo na mysli několik palčivých otázek. Jako třeba... jestli jsem vůbec spal, jestli tohle sponzoruje nějaká firma vyrábějící energiťáky a jestli mi vydržel vztah. No to je jedno, o tom se mi nechce ani mluvit.

Rád bych vám teď osvětlil věci za oponou a připravil vás na to nejhorší. Protože jestli jste to vydrželi až sem, je teď opravdu špatnej čas na odchod. Možná jste si ke všem těm věcem, co tu padly, neudělali vztah. A já to asi chápu, protože... ono vám to vyprávění nemusí být příjemný a asi mě mohlo napadnout udělat tuhle část dřív, ale co byste po mně chtěli. Já nemám ještě další rok na to, abych tenhle skvost celej projížděl a upravoval ho. Nebylo by to autentický, takže to prostě dávám sem a hotovo.

Kupodivu mám o celý tý situaci už trochu víc informací, než mohl Frank kdy mít, což je celkem zábavný, když to sám zažil. Asi jste se ve škole učili o všemožných zemích, kerý porušovali lidský práva a podobný věci, za který jako mladí tak tvrdě bojujeme. Co kdybych vám zkusil teď říct, že ty věci, kerý jste četly v médiích, sice nebyly lži, ale pravda byla asi pětkrát horší. V Rusku se ztratilo mnohem víc novinářů, než by vás mohlo napadnout, V Čečensku uškvařili mnohem víc gayů, než byste si mohli myslet a v Bělorusku pochopitelně zabili mnohem víc demonstrantů. Jakože jo, Bělorusku to moc nevyšlo a za pár let se jim to rozdrobilo pod rukama, takže celá snaha šla díky tlaků EU a okolních států úplně do prdele. Jupí! Ale tady asi končíme, navíc asi zatím nevíte nic moc o zemi, kde se todle stalo. A to i v případě, že tu sami žijete. No fakt, pravděpodobně nevíte vůbec nic. A pokud jo, tak si přejete pravej opak.

Chci tímhle říct, že tenhle úžásnej Beauland předčil všechno, co jste doposud mohli nedej Bože zažít. Pro zjednodušení vám sem hodím nějaký čísla.

Počet zraněných v celým státě: 2 415 987

Počet mrtvých lidí mladších osmnácti let: 470 527

Počet mrtvých cizinců: 20 125

Počet mrtvých lidí starších osmnácti let: 875 439


Celkem ztracených duší: 1 366 091

10 % obyvatelstva. Slušný, ne? Dlouhou dobu se tohle ani nedostalo ven. Taky to začalo celkem pomalu, znáte to. Nějaký to mizení, rutinní prohlídky baráků, kde shodou okolností bydleli i odpůrci režimu, a taky ty náhody, že dostanete pokutu za nic a ze stanice se už nevrátíte. Všecko pod rouškou absolutní tmy s podporou totalitních států. Internet byl majetkem vlády, takže telekomunikační společnosti dostali ihned echo, aby všecko vypnuli. Jako mohli jste si zkusit být hrdinové, ale když vám týpek v telefonu vyhrožuje tím, že vaše děcka ani nemusí dojít zítra domů, uděláte všecko. To neberu jako nějakou slabost, hele. Já bych se podvolil taky.

Naštěstí nemám žádný děti, takže... já bych asi hrdina bejt moh a asi mě za něho budete pak považovat, ale jako asi si to označení upe nezasloužím. Pravej hrdina vám to vypráví, já to jen zprostředkovávám. Zadarmo. A asi to bude moje celoživotní práce, protože moc nevím, jak dlouho budu ještě naživu, ale už zase moc melu. Takže... abych se k tomu vrátil. Propaganda byla taková, že si za to vlastně můžeme úplně sami. Tak chápete – všechno bylo krásný a růžový, pak nějaká banda čuráků začne pořvávat na náměstí a stát vám dá na zadek tím, že vám vpálí kulku do palice. Nejsem zastánce úplně volný výchovy, ale myslím, že takhle se to taky nedělá, hele.

On totiž nikdo moc nevěřil tomu, že by se Beualand dokázal takhle zachovat, protože přece jenom by si nelajzli něco takovýho, zvlášť když už byli v hledáčku všemožných tajných služeb a národních organizací. Prozření přišlo na Den tmy, o tom vám Frank už říkal. Než ale stihl někdo něco udělat, bylo pozdě. Pojalo se podezření, ale to už se postupně uzavíraly hranice. Pokud jste chtěli odjet, měli jste na to necelej den. Když jste to nestihli, zbývalo vám doufat, že vás nevodstřelí hned na hranici. Já byl tenkrát zalezlý doma, ono mi taky bylo dost málo. Jakože let... co se týče nějaký psychický ujmy, na tom budu asi hůř.

Chápete ale, co tím tímhle chci říct, ne? Jen mně přišlo fajn trochu vodkrýt, jak kurevskej problém tohle je a bude. Zapomněli jste na Nebeský náměstí? Učili ste se vůbec o arménský genocidě? Zapalujete svíčku za oběti Holocaustu nebo se prostě kurva usmíváte a fotíte se před Osvětimí? Přijde mi důležitý apelovat na to, abyste nebyli k lhostejní k tomu, až váš systém půjde taky do prdele. Nemusíte nutně ihned vycházet do ulic, ale jestli budete mít štěstí a šanci něco změnit, tak pro to něco udělejte.

Dobře může bejt jen chviličku, ale zle pak bude zatraceně dlouho. Jestli v něčem teďka plaveš, všechno ti snad docvakne. Chápu, že je celkem těžký zrovna mě něco takovýho dopřávat, ale pokud mám po zveřejnění tohle eposu chcípnout, tak je tohle poslední věc, kterou po vás opravdu chci.

Zůstaňte.

FrankWhere stories live. Discover now