It's Not Over... (undertale AUs [DOKONČENO])

~°~10~°~

Dívala jsem se na oblohu.
Bylo na ní plno hvězd.
Byla to opravdu nádhera se na to dívat.
Ale bylo zvláštní, že ani na povrchu ty hvězdy nešli takhle dobře vidět....
Zvedla jsem se a oprášila se.
Na sobě jsem měla žluto-modrý svetr, žluté kraťasy s kšandy a také..... Jetpack?
,,Konečně!"
Slyšela jsem Charu, jak řekla.
Když jsem si na ni podívala, měla stejné oblečení jako já, jen měla prohozené barvy a měla legíny na kterých byli souhvězdí.
,,Konečně už nevypadám jako ty"
Řekla otráveně.
Pokrčila jsem rameny a vydala se jako vždy k bráně.
Tam na mě místo floweyho čekala.... malá bílá Hvězdička?
,,Ahoj! Mé jméno je Twinkly Twinkly!"
Chara se plácla do čela.
,,Pane bože, tohle je noční můra"
,,Ty tu musíš být nová viď?"
Řekl Twinkly.
Jen jsem kývla.
,,Oooooh..... Víš, asi bych tě měl naučit, jak to tu chodí!" (Nejsem si jistá, jakého je Twinkly pohlaví, takže mu prostě budu říkat mužským zájmenem, jako floweymu xd)
Přistoupila jsem blíž.
Okolo něj se najednou objevili malé pěticípé hvězdičky.
Vypadali docela ostře.
,,Aby jsi tady přežila, musíš mít co nejvíce LV. Co znamená LV. ? No přece LÁSKA! Chceš nějakou LÁSKU, že?"
Jen jsem kývla, protože se tomu stejně nevyhnu.
,,Pohybuj se, ať jich chytíš co nejvíc"
Hned jak to dořekl, špičaté hvězdy se vydali mým směrem.
Jedna mě škrábla do tváře.
Ani to tolik nebolelo.
Ubralo mi to 5 životů.
Twinkliho obličej se přeměnil z milého na čisté zlo.
,,Ahahaha! Ty jsi tomu opravdu uvěřila! Ty hloupý člověče! Oh well....."
Kolem mě se objevilo několik bílých hvězd.
Otřela jsem si tvář, ale místo toho, abych krev utřela, ještě víc jsem si ji rozetřela po obličeji.
Hvězdy se začali pomalu ale jistě. přibližovat.
,,Tak dost!"
Uslyšela jsem známý hlas.
Twinkly odletěl, když uslyšel její hlas.
,,Jsi v pořádku mé dítě?"
Podívala jsem se před sebe.
Stálo tam velké monstrum.
Byla to samozřejmě toriel.
Ale místo fialových šatů s bílým znakem na hrudi na sobě měla modrý pruhovaný svetr a sukni se souhvězdími vycpanou kožichem a měla nasazenou bílou zástěru.
,,Vydrž, vyléčím tě"
Ruku mi dala na tvář a cítila jsem, jak se mi doplňují životy.
,,O-oh, málem jsem se zapomněla představit!" Mé jméno je toriel. Bydlím v tady v jeskyni. Chodím tudy každý den, abych viděla, jestli tu náhodou někdo nespadl. Pojď semnou, provedu tě jeskyní a vezmu tě do mého domova"
Dořekla a chytla mě za ruku.
Prošli jsme kamennou bránou a vešli do vnitřku.
Prostředí vypadalo stejně, ale místo špinavé fialové barvy byli stěny šedé.
Mohla jsem si všimnout, že se na nějakých místech nacházeli malá souhvězdí.
Byla tam docela zima.
Nedivím se, že měla toriel kožich zevnitř její sukně.
S toriel jsme prošli pár puzzly a potom mě jako vždy opustila kvůli nějaké "záležitosti".
Chvilku jsem tam jen seděla opřená o zeď se zavřenýma očima.
Zeď a podlaha byli sice studené, ale jinak to nebylo až tak špatné.
Jelikož bych tady mohla čekat do nekonečna, zvedla jsem se a vydala se do další místnosti.
Procházela jsem se jeskyní a studovala souhvězdí na zdech.
,,Co je na nich tak zajímavého, že si každé z nich musíš podrobně prohlédnout?"
Řekla chara, když jsem se opět zastavila u zdi, na které bylo velké souhvězdí.
,,Nevím..... Prostě mě to fascinuje"
Řekla jsem a pokrčila jsem rameny.
Takhle to šlo dalších pár místností.
Udělala jsem puzzle a šla dál.
Ale vždycky jsem měla pocit, že se ta jeskyně každou chvíli zřítí.
Už mi konečně začalo být tepleji.
Moje kroky šli slyšet po celé místnosti kvůli slabé akustice, která se tam nacházela.
Mohla jsem slyšet, jak kapky vody padaly ze stropu.
Byl to uklidňující zvuk.
Jako vždy jsem došla k rozcestí z listů.
Tentokrát však byli zelené.
Vydala jsem se rovně.
Vešla jsem na balkón a užívala si úžasný výhled.
Vedle mě ležel plastový nůž.
Jen jsem ale odešla a vydala se k toriel domů.
Dorazila jsem před obrovský strom a jen čekala, až uslyším její hlas.
Chvíli jsem tam stála.
Že by se jí něco stalo?
,,Uh... trvalo to déle, než jsem chtěla... Měla bych se ujistit, že jsou v poř-"
Než to dořekla, už stála metr ode mne a zvedla hlavu.
,,Mé dítě?! Jak jsi sem proboha dostalo?"
Hned jak mě spatřila, přiběhla ke mě.
,,Jsi v pořádku?"
Prohlížela si mě.
,,Huh..... Ani škrábanec...."
Divila se.
Hrdě jsem se usmála.
,,Ale i tak to bylo moc nebezpečné, mohlo se ti něco stát"
Řekla a odtáhla se ode mě.
Po chvilce ticha řekla: ,,pojď semnou mé dítě, ukážu ti můj domov"
Chytla mě za ruku a vydali jsme se směrem k tmavě modrým dveřím útulného domku ve skále.
Vešli jsme a na mě hned dolehlo okolní teplo.
,,Vítej v tvém novém domově, dítě"
Otočila se čelem ke mě a usmála se.
Asi tu nemá moc společnost.
Když jsem totiž procházela jeskyní, zaútočili na mě maximálně tak 3 monstra.
Zavřela jsem dveře a přišla k toriel.
Najednou jsem ucítila sladce povědomou vůni.
Otočila jsem hlavu směrem ke kuchyni.
,,Překvapení! Mezitím, co jsi bylo pryč jsem upekla skořicovo-karamelový koláč"
Hmmmm.... Konečně.
Né že by byl asgorův čaj špatný, ale na koláč toriel to nemá.
Zazubila jsem se.
,,Pojď nachvilku semnou, prosím"
Řekla a vydala se směrem k pokojům.
Já ji následovala a a došli jsme před tmavě žluté dveře.
Toriel mě pohladila po hlavě a řekla: ,,toto je tvůj pokoj"
Otevřela dveře a obě jsme vešli dovnitř.
,,Zatím si můžeš odpočinout, já mezitím dodě-"
Než to stihla doříct, uvědomila si: ,,nepálí se tu něco?"
Najednou si něco uvědomila.
,,Eeeh- radši si odpočiň"
Řekla a odběhla.
Nejspíše do kuchyně.
Lehla jsem si na postel a koukala do stropu.
,,Už je to fakt otrava, že se to pořád takhle opakuje"
Řekla chara.
Mohla jsem slyšet její otravu v hlase.
,,Neboj, určitě to brzy skončí"
Řekla jsem klidně.
,,Hmph"
Jen zamručela.
Chvilku jsem jen ležela, ale pak jsem se rozhodla se po pokoji porozhlédnout.
Zvedla jsem se a podívala se okolo sebe.
Koberec na zemi byl tmavě modrý a byli na něm malé bílé hvězdičky stejně jako na povlečení v posteli.
Zdi byli světle žluté a skříň s poličkou byli tmavě žluté.
Obecné bylo všechno sladěno do modré, žluté a bílé.
Lehla jsem si na koberec a prázdně zírala prázdně do stropu.
Zavřela jsem oči a usla.

Zívla jsem a otevřela oči.
Ležela jsem na něčem měkkém.
,,Huh?"
Byla jsem na posteli a vedle na podlaze byl skořico-karamelový koláč.
,,Když přišla, aby ti přinesla koláč, uviděla tě, že ležíš na zemi a tak tě přesunula do postele. Ale tak to je přeci jasné"
Řekla chara a dala si ruce za hlavu.
Podívala jsem se na ni a seskočila jsem z postele.
Vzala jsem si koláč a schovala si ho.
Vyšla jsem z pokoje a opatrně za sebou zavřela dveře.
Chara jimi proletěla, jako by tam nic nebylo.
Přece jen byla duch, takže jí to nedělalo problém.
Jelikož mi bylo jasné, že všude to bude vypadat stejně, jen to bude žluto modré, vydala jsem se rovnou do obývacího pokoje za toriel.
Seděla tam v jejím modrém křesle a něco či četla.
Na nose měla žluté brýle na čtení.
Zaťukala jsem na zeď vedle mě a ona trhla hlavou.
,,Oh, vidím že už jsi vzhůru mě dítě"
Řekla klidným hlasem toriel.
Přišla jsem k ní a zeptala se, co čte.
,,Tohle? To je jen knížka o šnecích. Nevím, jestli by tě zajímala"
Podívala se na mě a usmála se.
Zvědavě jsem se naklonila a podívala se na obrázky v knize.
Byl tam obří šnek a pod tím byl nějaký text.
"Fakt: šnek africký může dorůstat velikosti až 39 centimetrů"
Huh.... To je i docela zajímavé.
,,Nechceš si rovnou šneka koupit, až se vrátíme?"
Zavtipkovala chara.
Pokrčila jsem rameny.
Ráda bych tu s toriel byla, ale musela jsem udělat progres.
,,Jak se dostanu ven z ruin?"
Toriel se na mě tázavě podívala.
,,Co tím myslíš?"
Řekla, ale mohla jsem slyšet nejistotu v jejím hlase.
,,Chci jít domů"
Řekla jsem tiše.
Toriel se zvedla a šla z obýváku ke schodům.
Běžela jsem za ní.
Sestoupila jsem a hromada prachu se přilepila na mé boty.
Ignorovala jsem to a běžela dále.
Toriel už stála čelem k bráně s hlavou svěšenou.
Když uslyšela mé kroky, hned se otočila.
Měla prázdný výraz.
Bylo by to jako kdyby mi koukala přímo do duše.
,,Jak tak vidím, chceš se vrátit domů...."
Řekla potichu a jemně sevřela ruce v pěst.
Přistoupila jsem blíž a kývla.
Povzdechla si.
,,Jak tak vidím, budu na to muset jít tou horší cestou....."
Pořád se na mě dívala.
Ruce rozevřela a objevili se v nich modré, skoro až bílé plameny.
Mohla jsem vidět malé hvězdičky, které v ohni poletovaly.
Polkla jsem a opět jsem o krok přistoupila.
Nadechla se a zavřela oči.

Jelikož mi došli nápady, tak to tady ukončím xd
Příště nás čeká souboj mezi tori a frisk UvU
Mám v plánu napsat knížku o mém au, neboli soul tale.
Dnes jsem přidala dvě kompletně nové postavy :D
Ale asi ji začnu psát, až dopíšu všechny kapitoly o outer tale.
Welp, omlouvám se, že jsem tu kapitolu ukončila tak brzy xd
Mějte úžasný den nebo večer a zdar UvU