It's Not Over... (undertale AUs [DOKONČENO])

~°~2~°~

Hned jak jsem vešla do ruin,
zahrnula mě vlna nostalgie.
Vyšla jsem po mramorových schodech a otevřela velkou bránu.
Tam mě čekal první puzzle, který jsem hned prošla.

~°~o několik místnosti později~°~

Když jsem mířila k dalším puzzlu,
Skočil mi do cesty froggit.
Celé okolí zčernalo a objevila se moje duše.
Když jsem si ho prohlédla, byl červený a měl ostré zuby.
Nevypadal moc přátelsky.
Zvolila jsem "kompliment"
Když přišel jeho útok, vyvázla jsem bez zranění.
Bohužel jsem ho ještě nemohla ušetřit.
Znovu jsem zvolila "kompliment"
Bylo vidět, že útoky už nebyli tak drsné jako minule.
Opět jsem z toho vyšla bez jediného zranění.
Když jsem se podívala, jeho jméno už bylo konečně žluté.
Když jsem ho ušetřila, přeměnil se z červené na bílou a začal se usmívat.
S překvapením na obličeji jsem ukončila souboj a šla dál.
Hned jak jsem dorazila do místnosti, vynořil se předemnou flowey.
Škubla jsem sebou a málem spadla.
,,oh, já tě vyděsil? Moc se ti omlouvám!" řekl nervózně
,,v pořádku" podívala jsem se na něj.
,,takže "- začala jsem- ,,děje se něco?"
,,ne, jen jsem chtěl vědět, jestli si v pořádku" pořád zněl nervózně...
,,aha... No, já jsem úplně v pohodě, nemusíš se bát"
,,eheh, t-to jsem rád"
Trochu se usmál, ale, pořád vypadal trochu nervózně.
,,jestli ti to nebude vadit, jdu pokračovat v mě cestě"
Obešla jsem ho a vydala se dál.
Ano, vím, teď to ode mě vyznělo trošku hrubě, ale ve skutečnosti jsem ráda, že se o mě tak stará.
Procházela jsem ruinamy a bojovala s pár monstry. Když jsem došla k finálnímu puzzlu, prošla jsem ho jak nic a došla k malému rozcestí.
Kdybych se vydala rovně, mohla bych si vzít plastový nůž, ale ten nebude potřeba.
Vydala jsem se tedy doleva.
Už jsem z dále viděla dům Toriel, tak jsem přidala do kroku.
,,budu muset doufat, že není doma"
Řekla jsem si potichu pro sebe.
Otevřela jsem dveře a přivítala mě známá vůně.
V hlavní místnosti byli jako vždy schody dolů, odkud můžu utéct z ruin.
Vedle nich se nacházela malá knihovna a nad ní pár obrázků.
Na levo byla velká květina.
Zavřela jsem dveře a vydala se ke schodům.
Najednou slyším kroky.
Nachvilku zamrznu, ale než se vzpamatuju, už slyším ten velmi známý hlas.
,,Mé dítě! Co tady děláš?"
Otočila jsem se na ni.
Mohla jsem si ji pořádně prohlédnout.
Měla víc špičaté zuby než normálně, unavené oči, rozcuchanou srst a místo fialovo-bílých šatů je měla červeno-černé
Jen jsem se na ni dívala
,,musíš být tak unavené mé dítě, mělo by sis odpočinout"
Začala se ke mě přibližovat.
Chtěla jsem začít utíkat, ale už bylo moc pozdě.
Chytla mě za ruku a vedla do pokoje.
Když jsme obě stály před dveřmi pokoje, pohladila mě po hlavě a řekla, že tohle je od teď můj nový pokoj.
Bylo by to jako kdyby věděla, že ji znám.
Nebo spíš že ji někoho připomínám...
Když toriel odešla, vešla jsem do pokoje a prohlédla si ho.
Byl stejný jako vždy.
Červené zdi, velký červený koberec uprostřed, veliká skříň a hned vedle ní pohodlná postel.
Svalila jsem se na postel a zavřela oči.
Nevím kdy jsem usnula, ale když jsem se vzbudila, byla jsem pod teplou, měkkou dekou.
Ani se mi nechtělo vylézt.
Vedle mě se najednou objevil flowey a povídá
,,Frisk! Všude jsem tě hledal! Musíš odtud rychle zmizet"
Už nezněl tak nervózně, vypadal spíš naštvaně.
,,huh?"
Pořád jsem byla trochu rozespalá, takže jsem ho moc nevnímala.
,,Frisk, jestli Tady zůstaneš, uvězní tě tu navždy!"
posadila jsem se.
,,dobrá, dobrá, jen mě nech trochu se vzpamatovat... "
Přikývl a zmizel v zemi.
Když jsem se zvedla, došla jsem je dveřím a otevřela je.
Byl tam docela chlad, ale časem jsem si zvykla
Když jsem došla do obývacího pokoje, už tam seděla toriel na její židli a četla si nějakou knihu.
,,už vidím že jsi vzhůru mé dítě"
Trochu se na mě usmála.
,,mhm" jen jsem ji přikývla.
,,upekla jsem skořicovo-karamelový koláč, dáš si?"
Přikývla jsem na souhlas.
Toriel vešla do kuchyně a vytáhla nůž.
Trošku mě to děsilo.
Jen jsem se na ni koukala, jak krájí koláč a dává mi ho na talíř.
Podala mi talíř s koláčem a odešla si zpět sednout.
Šla jsem za ní a sedla si k malému stolu.
Koláč jsem si schovala a řekla si potichu ,,ještě se bude hodit"
Řekla jsem toriel, že jdu do svého pokoje, jen zakývala hlavou na souhlas.
Vyšla jsem z místnosti a podívala se na schody dolů.
,,teď nebo nikdy" řekla jsem si pro sebe.
Vydala jsem se k nim a seběhla je.
Šla jsem dlouhou zaprášenou chodbou a přidala do kroku.
Najednou jsem slyšela toriel, jak nahoře říká ,,mé dítě, kde jsi?"
Otočila jsem se směrem ke schodům a viděla jsem dvě bílé nohy.
Rychle jsem se otočila zpět a rozběhla se k východu.
Už jsem tam skoro byla!
Najednou za sebou slyším hlas
,,co tady děláš mé dítě?"
Dívala se na mě neutrálním pohledem.
Nevěděla jsem, co mám říct...
,,odpověz!" zvýšila na mě hlas.
Trochu jsem se lekla.
,,já.... Chci odejít ruin"
Konečně jsem se donutila k odpovědi.
,,oh.... "
Pořád se na mě dívala.
,,takže ty chceš do zbytku podzemí huh?...."
Přestávalo se mi líbit, jak na mě koukala. Vypadalo to opravdu strašidelně....
,,heh... Heheh...." začala se pomalu smát.
,,jestli odtud odejdeš, zemřeš"
Zvýšila opět hlas.
Jen jsem se na ni podívala.
,,nechci s tebou bojovat!"
Vyhrkla jsem najednou.
,,huh?"
Pozastavila se.
Vypadala překvapeně.
,,jsem dost silná! Jen mi musíš trochu věřit!"
Jen tam tak stála a koukala na mě.
Najednou slyším Charu jak mi říká
,,hodně štěstí =)"
Úplně jsem na ni po tom všem zapomněla....
,,všichni kdo odešli z ruin zemřeli..."
Stála jsem tam v tichosti.
,,nedokázala jsem zachránit ani jedno dítě"
Zatmělo se jí před očima.
Vydala jsem se směrem k ní.
Když jsem k ní přišla, roztáhla jsem ruce dokořán a obejmula ji.
Vypadala dost překvapeně.
Podívala se na mě a objala mě nazpátek.
,,slib mi, že zůstaneš v bezpečí mé dítě..."
Podívala se na mě s obličejem, který jsem nedokázala identifikovat.
,,slibuju"
Odtáhla jsem se od ní a usmála se.
Naposledy se na mě podívala a odešla.
Otočila jsem se směrem ke dveřím.
Zhluboka jsem se nadechla a vydala se k nim.
Když jsem je otevřela, vydaly hlasitý vrzající zvuk.
Vešla jsem do nich a vydala se směrem vpřed.
Chodba byla stejně zaprášená jako v v minulé místnosti.
Nevydržela jsem to a kýchla si.
,,nazdraví" uslyšela jsem Charu.
Pousmála jsem se, a šla dál.
Vešla jsem do velké tmavé místnosti a tam už čekal flowey.
,,zvládla si to!"
Vypadalo to, že se mu dost ulevilo.
Podívala jsem se na něj a usmála se
,,nemusíš se bát"
Opět jsem ho obešla a vydala se k bráně do snowdinu.
,,co mě čeká tentokrát?"
Řekla jsem nahlas se pobavením ve hlase.
Otevřela jsem ji a vydala se kupředu.

Ahoj UvU
Ještě jsem se na tenhle příběh nezapomněla! XD
Doufám že jste si
2. Kapitolu užili UwU
Nom, omlouvám se za
chyby a ahoj uwu