It's Not Over... (undertale AUs [DOKONČENO])

~°~16 (Error Frisk, bonusová kapitola)~°~

Jako vždy jsem šla přímou čarou dopředu snažící se najít nějaký život.
Neúspěšně.
Proč si vůbec myslím, že tu někoho najdu?
Je to nekonečná prázdnota.
Jediné monstrum, o kterém vím, že tu je, je Error, ale po tom co se stalo mě asi úplně vidět nechce.
Kam se vlastně poděl Ink, když jsem ho potřebovala?
Zatnula jsem ruce v pěst.
Proč mě opustil...
Mohl mi pomoct....
Ruce jsem sevřela ještě víc.
Z toho vzteku jsem se však opět začala sekat, což se možná nezdá, ale opravdu to bolí.
Musím se uklidnit.
Díky vzteku se začínám sekat.
Šla jsem dále.
Na tu nekonečnou bílou už jsem si začala trochu zvykat.
Stále mě z ní bolely oči, ale méně.
Jelikož mě po nějaké době začali bolet nohy, sedla jsem si, abych si odpočinula.
Rozvalila jsem se a zavřela oči.
Stýská se mi po Chaře.
Po obou.
Asi z toho zachvilku zešílím.

Konečně jsem se odvážila zvednout.
Trochu jsem sebou zavrávorala, ale v pořádku.
Otočila jsem se do leva a to co jsem viděla mě šokovalo.
Někdo tam byl!
Rozběhla jsem se k tomu monstru.
,,Heej!"
Zakřičela jsem.
Můj hlas byl však slabý.
Nejspíš však uslechl mé kroky a otočil se na mě.
Když jsem však uviděla jeho tvář, začala jsem pomalu zpomalovat.
Byl to Blue....
Co tady ale dělal?
A proč vypadá jako Error?
Blue se zvedl a jeho tvář se změnila že strápené a překvapenou.
On mě poznal nebo je šťastný, že tu není sám?
,,Blue?"
Odvážila jsem se zeptat, když byl předemnou.
On naklonil hlavu.
,,My se známe?"
,,Uh...."
Takže mě nepoznal.
Nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Pokrčil rameny.
,,Já už si myslel, že jsem tu úplně sám"
Řekl šťastně a objal mě.
Nebo spíš se o to snažil.
Byla jsem na tom tak špatný, že se vytrácela má vnější schránka.
,,Huh?"
Vypadal zmateně.
Musela jsem tu nejspíš být dlouho...
,,Heh, to neřeš"
Řekla jsem a podívala se do země.
Zmateně kývl.
,,Mé jméno je BlueBError!"
Řekl a dal si ruce za záda.
Měla jsem šanci si ho pořádně prohlédnout.
Jeho oči byli červeno-žluté.
Jeho zuby byli modré a na jedné straně obličeje měl žluté hvězdičky.
Okolo krku měl červenou šálu, stejně jako normální.
Jeho oblečení bylo celé černé až na rukávy, ty měl modré.
Jeho boty byly červené.
Když už jsme u toho.
Moje vlasy jsou světle modré a pleť tmavě modrá.
Jedno oko mám žluté a druhé červené.
Mám oranžový svetr se zelenými pruhy.
Také mám oranžové kraťasy a bílé boty.
Moje duše....
Ani nevím, jestli mám pořád mou duši....
,,Co ty?"
,,Hm?"
,,Jak se jmenuješ?"
,,Uh.... Říkej mi Frisk, prosím"
Řekla jsem tiše.
,,Oki doki!"
Nechápu, jak může být pořád tak veselý, když je uvězněn tady.
A jak se sem vůbec dostal?
Pochybuju, že ví o multiverse....
,,Kde jsi se tu vlastně vzal?"
,,No.... Vzal mě sem Error, ani nevím proč..."
Řekl a smutně se podíval do dále.
Zamračila jsem se.
Error....
Už jen to jméno ve mě vyvolává vztek.
Sekla se mi ruka.
Vztek jsem zahnala a smutně se usmála.
,,A co ty? Taky tě sem vzal Error?"
,,Je to dlouhý příběh..."
,,No já mám času dost"
,,Heh... No dobře"
Povzdechla jsem si.
Stejně nemám co jiného dělat.
,,No... Všechno to začalo v mém městě.... Šla jsem se projít na louku do vysoké trávy, když najednou jsem omdlela a probudila se v jiném světě"
,,Proč?"
,,Kvůli Errorovi"
,,Oh.... Dobrá... Pokračuj"
,,No... Takhle se to několikrát opakovalo... Úplně to samé, až na to, že jsem pokaždé byla v jiném světě. Dokonce i v tvém"
Smutně jsem se usmála, když jsem si vzpomněla na všechny mé zážitky.
,,Vážně?"
Řekl nadšeně.
Kývla jsem.
,,Potom však mě a mojí kamarádku unesl a probudily jsme se tady.... Bojovali jsme a...."
Odmlčela jsem se.
,,Bojovali jste a?"
,,Error ji zabil...."
Opět se mi vybavila její bledá tvář.
BlueBError se na mě smutně podíval.
,,To je mi... líto"
Smutně se podíval do země.
,,Heh..."
Povzdechla jsem si.
,,Potom jsem Errora zabila, nebo tak nějak. Když jsem si však uvědomila, co jsem udělala, chtěla jsem požádat Inka o pomoc, ale on tam nebyl"
Když jsem řekla "Ink" BlueBError zpozorněl.
,,Takže jsi tu zaseklá kvůli Inkovi?"
,,No..... Z části ano"
BlueBError jemně zatnul ruce v pěst.
Vypadá to, že ho asi úplně nemusí.
,,No... Potom jsem utekla a skončila tady"
,,Oh.... Je ale dobré vědět, že tu nejsem úplně sám s tím bláznem"
A zasmál se.
Také jsem se zasmála.
Konečně nebudu sama.
Já a BlueBError jsme se stali přáteli.
Teď už nikdy nebudu sama.
Snad....

Ahoj :D
Je mi líto to říkat, ale toto byla poslední kapitola této knihy :c
Ani nevíte, jak moc jsem si užila tuto knihu psát!
Opravdu jsem si psaní zamilovala, takže určitě čekejte více knih :3
S vaší podporou to půjde raz dva UvU
Jelikož se mi tady nechce vylévat srdíčko, tak vám chci prostě poděkovat za to, že jste si tuto knihu přečetli!
Zůstaňte úžasní a ahoj!