It's Not Over... (undertale AUs [DOKONČENO])

~°~13 (KONEC)~°~

,,Frisk! Jsi budoucnost monster a lidí. Musíš zůstat odhodlaná"

Otevřela jsem oči.
Vše bylo vzhůru nohama.
Prostor okolo mě byl celý bílý.
Podívala jsem se vedle sebe a zahlédla visící Charu.
Nejspíš byla bezvědomí.
Podívala jsem se před sebe a čelem ke mě seděl nějaký černý kostlivec.
To musel být ten, o kterém mluvila Chara v ruinách!
Snažila jsem sebou vrtět, ale nepomáhalo to.
Byla jsem pevně svázaná.
Kostlivec najednou lusknul a já byla z lanek volná.
Spadla jsem na zem.
Opatrně jsem si sedla a protřela oči.
Z té bílé mě začali trochu pálit.
,,V1dím, ž3 už js1 k0n3čně vzhůru"
Ozval se kostlivec.
Jeho hlas zněl..... Zasekaně?
Zvedla jsem se a on se na mě otočil.
Měla jsem díky tomu všechny detaily jeho obličeje.
Jeho tvář byla černá.
Jedno jeho oko bylo žluté a modré.
Druhé však bylo bílé.
Z oči mu čouhaly modré lanka.
To musí být ty, kterýma mě a Charu svázal.
Měl na sobě tmavý kabát a volné kalhoty.
Okolo krku měl velkou tmavě modrou šálu.
Všude okolo něj byly nápisy "Error"
Musím přiznat, že vypadal trochu děsivě.
Nadechla jsem se a spustila: ,,kdo jsi a proč jsi nás sem vzal"
Řekla jsem naštvaným tónem.
,,Pr0č tě t0 z4jímá"
Odbyl mě.
Hodila jsem na něj tázavý pohled.
On mě však ignoroval a dělal si něco svého.
,,H-huh?"
Uslyšela jsem za mými zády.
Chara se musela probudit.
Otočila jsem se na ni.
,,Shifty?"
Řekla zmateně.
,,Co se sakra děje?!"
Snažila se vymotat z těch lanek, ve kterých ji ten kostlivec věznil.
,,To se snažím zjistit"
Řekla jsem jí potichu.
,,Můž3t3 být s4kra zt1cha?! Něc0 tu dělám!"
Řekl naštvaně.
Protočila jsem oči a přišla k němu.
Sáhla jsem mu na rameno, abych ho otočila.
Hned jak jsem to však udělala se okolo mě objevilo několik kostí.
,,Uděláš t0 znovu a d4lší k0st bude přím0 v tvé hl4vě!"
Ruku jsem hned odtáhla.
On byl ke mě čelem a vypadal opravdu naštvaně.
,,Ty m1 n3dáš p0k0j, d0kud t1 n3dám 0dp0věd1, huh?"
Kývla jsem.
Otráveně si povzdechl.
Než však stihl něco říct, odrazila ho nějaká černá tekutina.
Vypadalo to jako inkoust.
,,Errore!"
Ozval se hlas.
Když jsem se otočila, stál tam další kostlivec, co vypadal jako sans.
Kolik jich ještě bude?!
Měl na sobě kšandy a hnědé triko.
Okolo pasu měl modrou mikinu a tenisky.
Všimla jsem si, že měl na obličeji fleky od inkoustu.
Okolo krku měl taky velkou šálu, ale tentokrát hnědou a na konci bílou.
V ruce měl štětec.
Nejspíš to, čím zaútočil na toho Errora.
Ale co mě zaujalo asi nejvíc byli lahvičky s barevnou tekutinou uvnitř.
V každé byla jiná barva.
Error stál tak 3 metry ode mě celý pokrytý inkoustem.
,,0pět s3 s3tkávám3"
Zasmál se po chvíli Error.
Já tam jen stála a nechápala, co se děje.
Chara na tom byla nejspíš stejně.
Jak ta ze Storyshift, tak z mého světa.
,,Ty už si nepamatuješ, na čem jsme se domluvili?!"
Řekl menší kostlivec naštvaně.
Error jen protočil oči a vedle něj se objevil velký gaster Blaster.
Byl černý a trošku se zasekával, přesně jako Error.
Povzdechl si a prostě vypálil.
Přitom pustil Charu a já ji rychle pomohla se zvednout.
Koutkem oka jsem zahlédla menšího kostlivce, jak se brání svým obřím štětcem.
,,Jsi vpoho?"
Řekla jsem tiše.
Chara kývla a postavila se.
,,Tak přece jen si zabojuju"
Chara se usmála.
,,Ty máš v plánu se k nim přidat?!"
Řekla jsem zděšeně.
,,a co jiného zbývá? Čekat, než se usmíří a stanou se z nich nejlepší kamarádky?"
Řekla ironicky Chara.
Měla pointu, pokud tomu menšímu kostlivci pomůžeme, možná nás vezme zpět domů.
Nadechla jsem se a zavřela oči.
,,Dej mi 5 minut"
Oči jsem otevřela a Chara kývla.
,,Frisk, neříkej mi, že máš v plánu s nimi také bojovat"
Chara (duch) mi řekla s nedůvěrou v hlase.
Podívala jsem se na ni s vážným výrazem.
,,Ty si snad nepamatuješ, co se stalo minule, když jsi využila svůj speciální útok? Byla jsi bezvědomí"
Charu už jsem však jen ignorovala.
Mé odhodlání se vířilo po celém mém těle a já se hluboce nadechla.
Oči jsem otevřela a v ruce jsem měla opět červený meč.
Vedle mě stála Chara.
Její oko zářilo červeně a v ruce nůž stejné barvy.
,,Připravena?"
Podívala se na mě odhodlaně.
Kývla jsem na ni a rozběhli jsme se k nim.
Malý kostlivec nedával pozor a Error ho málem zasáhl několika jeho kostmi, já jsem tam však skočila včas, abych je odrazila.
,,Frisk? Charo? Co to děláte? Víte jak je to ryskantní?"
Ani jsem se neptala odkud zná naše jména a soustředila se na souboj.
,,Něco si uděláte"
Snažil se nás přemluvit, ať odstoupíme ze souboje.
Chara se rozběhla naproti Errorovi.
Když na něj však chtěla zaútočit, odrazil ji velkou kostí.
Ouch.
Ona se však bez problému zvedla a snažila se bojovat dál.
,,Vím, že teď na to není úplně čas, ale mé jméno je Ink, strážím alternativní vesmíry"
,,Dobré vědět"
Řekla jsem A kývla.
On se usmál.
,,Ale opravdu by jste se do toho neměly plést. Error dokáže být dost nebezpečný"
,,Huh?"
,,Dokáže zničit úplně cokoliv, co mu stojí v cestě bez jediného problému"
,,To mě neodradí"
Řekla jsem odhodlaně a připravila se vyběhnout.
On mě však chytil za rameno, aby mě zastavil.
Otočila jsem se na něj s tázavým výrazem.
,,Prosím"
Jeho ruku jsem sundala a rozběhla se směrem ke Chaře a Errorovi, kteří mezi sebou bojovali.
Vyskočila jsem proti němu s pevně stisknutým mečem v ruce.
,,NGAAAH!"
Zakřičela jsem a skoro ho trefila.
On však rychle zareagoval.
Můj meč se zarazil do kosti, kterou držel v rukou těsně před jeho obličejem.
Odrazil mě a já dopadla na nohy.
Chara stala hned vedle mě a okolo ní bylo několik nožů.
Vyslal na nás jeho lana za účelem nás svázat.
Jednoduše jsem je přesekala a opět vyběhla proti němu.
Snažila jsem se můj meč nepustit, ale šlo to těžko, když se mi tak potily ruce.
Já a Error jsme se tam chvíli přeli a snažili se toho druhého přemoct.
Error se usmál a zamnou jsem uslyšela Blaster.
Jestli se teď otočím, tak mě bude moct jednoduše zabít.
Umřu tak či tak.
Začala jsem ještě víc tlačit proti Errorovi za účelem ho schodit a utéct.
Ale jsem jen dítě a on má snad dva metry.
Mohla jsem cítit, jak proti mě letí paprsek.
Když jsem však čekala zásah, nic se nestalo.
,,Říkal jsem ti to"
Byl to Ink.
Nejspíš paprsku zabránil svým štětcem.
Ulevilo se mi.
S Errorem jsme se pořád přeli.
Najednou jsem viděla Charu, jak se opatrně plíží za ním.
Než však byla u něj, Error se tryskově otočil a zasáhl ji 3 kostmi přímo do břicha.
Chara se sesunula na zem a já mohla vidět tekoucí krev.
Tu červenou tekutinu, která vypadala, jako by ožila.
Nedokázala jsem se pohnout.
Hrůza mě zmrazila na místě.
Co když už se nevrátí?
Co když je permanentně mrtvá?
,,O mě se neboj kiddo"
Řekla chara smutně, předtím, než se její rudá duše rozdělila na dvě půlky a rozpadla se.
Ona zmizela a já tam stála s hlavou svěšenou dole.
Mohla jsem vidět Errora, jak se na mě otočil.
Na jeho tváři byl velký úšklebek.
,,T4k l3hký cí1"
A protočil oči.
Začal se ke mě přibližovat.
Charu jsem neznala tak dlouho a ani tak dobře, ale v jejím světě měla šťastnou rodinu a dobrý život...
Potom však přišel on a teď je mrtvá...
Error stál přímo předemnou s kostí v ruce, která byla namířená na mé srdce.
Když se už napřahoval, že mě také zabije, chytla jsem jeho ruku a pevně.
Tak, že se ní nedokázal hnout.
Nevím, kde se ve mě ta síla vzala, ale teď mi nezáleží na ničem jiném, než se mu pomstít za to, co udělal.
Error vypadal překvapeně.
Videla jsem, že se chtěl hnout, ale nešlo mu to.
Nedá se zabít, je to pouze chyba v systému, ale můžu ho zkusit oslabit.
(Inspirace z Fight scene z glitchtale INCOMING xD)
Moje oči teď zářily jasně červeně.
Errora jsem se vší silou odrazila a on dopadl tak 4 metry ode mě.
Dopadl však na nohy a rychle se zvedl.
,,Frisk?"
Ozval se hlas zamnou.
Úplně jsem zapomněla, že tu Ink ještě je.
Otočila jsem se na něj.
Měla jsem neutrální výraz.
Jako by jsem neměla duši.
Ink vypadal zděšeně.
Nic neřekl a tak jsem se opět začala soustředit na můj souboj s Errorem.
Sice to možná na mém obličeji nebylo vidět, ale zevnitř mě svíral smutek a vztek zároveň.
Pokud se s toho dostanu živá, můj život už nejspíš nikdy nebude stejný.
Rozhodně ne po smrti jí.
Když jsem si vzpomněla na její výraz, stiskla jsem meč pevněji.
Vztek ve mě převládal a já se s křikem rozběhla na Errora.
Než stihl zareagovat, můj meč byl v jeho hlavě.
Vytáhla jsem ho.
Error se nehýbal.
Nejspíš mu spadnul systém?
Otočila jsem se, abych se podívala na Inka.
Ale když jsem tak udělala, nikdo tam nebyl.
,,Inku?"
Řekla jsem zmateně.
Zatřepala jsem hlavou a podívala se, co jsem udělala.
Upustila jsem meč a začala couvat.
Můj vztek byl ten tam.
Teď ve mě převládal strach.
Začala jsem utíkat co nejdál od něj.
,,Co to děláš?!"
Chara na mě zakřičela.
,,Já..... Já nevím!"
Po chvíli běhu jsem zakopla a svalila se na kolena.
Cítila jsem, jak se mi slzy hrnou po obličeji.
Byla jsem úplně sama.
Pouze Chara a já.
Ink byl pryč a já se nikdy nedostanu zpět za mými přáteli.
Zůstanu tu navždy.
Seděla jsem tam bezmocně shrnoucími se slzami po mých tvářích jedna za sebou.

Už je to nějaká doba, co jsem zaseklá v anti voidu.
Ink se pro mě nikdy nevrátil.
Mezitím jsem se začala zasekávat přesně jako Error.
Ty Errory mi však způsobují silnou bolest všude po těle.
Začala jsem si přezdívat Error Frisk.
Chara se vytratila stejně jako má radost.
Jsem teď úplně sama.
Dny trávím tím, že chodím po anti voidu s nadějí, že objevím nějakou známku života.
Neúspěšné dny už jsem však přestala počítat.
Vlastně ani nevím, jak dlouho už tu trčím.
Týden? Měsíc? Rok?
Také jsem si všimla, že mé schopnosti se každý den zeslabují.
Jelikož jsem teď taky pouze Error, zemřít nemůžu.
Stále si však vyčítám smrt Chary.
Možná kdybych ji nic neřekla, byla by stále ve Storyshift s Toriel a Asrielem...

Ahoj :D
Ano, vím, špatný konec jste asi nečekali-
Ale tak co?
Chci být aspoň trochu originální xD
Jakože jestli budete chtít, budu moct udělat alternativní šťastný konec, kde se frisk vrátí atd, ale jen, když budete chtít xd
Taky mě napadlo, že bych mohla udělat ještě jednu bonusovou kapitolu s Error Frisk ಥ‿ಥ
Hold ji mám ráda nom xd
Welp, ještě není konec knihy, ale hlavního příběhu :D
Snad jste si ho užili stejně jako já!
Teď bude moje priorita moje nová kniha :>
Mějte supr dupr den! :3