Maybe I love him..? /L.S./

•twenty-five•

•L•

Vraceli jsme se k penzionu a já stále přemýšlel, co Liamovi řeknu. Logicky se mu omluvím, jelikož jsem se zachoval zkrátka jako kretén jen pro to, že to se mnou myslí dobře.

,,Fajn, takže máte ještě něco kolem hodiny než bude večeře, takže.. si asi dělejte co chcete, my budeme na pokojích." oznámil nám Jon, když jsme došli k penzionu. Jako všichni, jsme se i my odebrali na pokoj, s tím, že jsem si chtěl s Liamem někde o samotě promluvit.

,,Louisi?" ozval se za mnou z ničeho nic Liam a já z leknutí nadskočil. ,,Můžu s tebou mluvit?"

,,Jdeš mi do rány, Li. Taky jsem s tebou chtěl mluvit." jemně jsem se zasmál, ale Liam naštěstí taky, což mi dodalo naději, že to bude dobrý. Když jsme vycházeli z pokoje, koukl jsem se ještě na Harryho, který mi naznačil, že mi drží palce. Zvláštní.. jeho smaragdové oči, které mě vždycky dostávaly mimo realitu, mi teď dávají pocit nekonečný jistoty.

,,Promiň," řekli jsme s Liamem nečekaně naráz, když jsme vyšli na chodbu, na které naštěstí nikdo nebyl.

,,Začnu já, dobře?" řekl jsem s úsměvem a on mi to odkývl. ,,Promiň, neměl jsem na tebe tak vyjet. Já vím, máš o mě strach, myslíš to se mnou dobře a já nemám žádný právo být na tebe hnusnej, zvláště po tom všem, co jsi pro mě udělal." 

,,Lou, v pohodě, já jsem tady ten, kterej by se měl omlouvat. Vážně jsem začal Harryho odsuzovat moc brzo, a vím že jsem říkal, že bych se popřípadně mezi tebe, jeho a váš vztah nemotal. Jenže-" přestal, jelikož kolem nás proběhlo děcko od Jane.

,,Jenže?" chtěl jsem aby pokračoval.

,,Jenže.. víš proč jsem od tebe celý ty roky ty kluky odháněl?" zeptal se mě s vážnou tváří a já se začal bát co z něj vypadne. Jen jsem zavrtěl hlavou v záporném gestu, jakože nevím. On se nadechl a pokračoval: ,,Nebylo to jednoduchý. Od tý doby, co tě Max tak hnusně odkopl si byl jinej. Víš jaký to pro mě bylo, se na tebe celý dny koukat, jak se pomalu hroutíš, i když si každýmu říkal, jak si v pohodě? Celý dny a noci, než si se z toho úplně nedostal jsem skoro nespal, hlídal jsem mobil, kdybys náhodou volal, nebo tak. Bál jsem se o tebe. Bál jsem se, že uděláš nějakou blbost, která nepůjde vzít zpátky. Věř nebo ne, tohle období bylo hodně těžký pro oba. Proto taky chci, aby sis našel někoho, kdo tě bude dělat šťastným. Zkrátka někoho úplně povahově jinýho. Podvědomě sis totiž hledal kluky, který se aspoň trošku povahově podobali Maxovi. Proto jsem je vždycky zavrhl." 

Absolutně jsem nevěděl co na to říct. Tohle bylo na mě až moc silný. Obětoval svůj spánek, svůj osobní život kvůli tomu, kdyby mě náhodou napadlo udělat nějakou blbost. Celou tu dobu mě hlídal, abych už si ničím podobným neprošel. A já na něj byl kvůli tomu dneska hnusnej.

,,Liame.. promiň, že jsem se kvůli tomu dnes choval jako totální vůl. Nedocházelo mi, kolik jsi toho kvůli mě obětoval, za což se teď stydím. Ale.. děkuju Li, jsem rád, že ze všech lidí na světě jsi zrovna ty můj nejlepší kamarád." vysoukal jsem ze sebe a prostě ho objal.

,,Však já jsem taky rád." usmál se a objal mě nazpět. ,,Budu prostě doufat, že ses zamiloval teď správně." zašklebil se na mě.

,,Nech toho, nezamiloval jsem se. Jsme s Harrym prostě kamarádi, to je vše." zčervenal jsem se a chtěl se odebrat do pokoje.

,,Kamarádi. Oba dva na sobě můžete oči nechat, on se mohl zbláznit, když ti Will vpálil míč do obličeje, stále tě chytá za ruku, ty ho bráníš, když o něm řeknu jakýkoliv křivý slovo, oba dva jste z toho druhýho mimo. Ale pokud se tohle nazývá, jako kamarádství, okey, jste kamarádi." pokrčil rameny Liam, když dovyjmenoval těhlech pár věcí.