Maybe I love him..? /L.S./

•three•

•H•
Vyšel jsem z koupelny, kde jsem si byl dát zaslouženou sprchu.
,,Tati?" houkl jsem do bytu, jelikož jsem nevěděl kde je.
,,No?" ozvalo se z kuchyně. Tak jsem se tam vydal.
,,Půjdu si už nejspíš lehnout, tak jsem ti chtěl říct dobrou." mávl jsem nad tím rukou.
,,Jo, dobře." odpověděl mi nepřítomně a dál zkoumal něco na svým notebooku.
,,Co to tam máš?" zeptal jsem se zvědavě.
,,Ale, Jane mi poslala fotky penzionu kam letos pojedeme. Je to tam dobrý, pokoje čistý, koupelny na pokojích, tři místa kam se dají dát v pohodě žíněnky." ukazoval mi táta a celý zářil. Musím uznat, že Jane fakt vybrala dobře.
Jane je jedna z trenérů. Trénuje malý děti, který potom jdou do střední skupiny k Thomasovi. Dělá taky docházku, vybírá penziony na soustředění a zkrátka takovou tu administrativu. Každý, kdo s judem začínal, tak byl u ní. Pak přešel k Thomasovi. Ten když má dobrou náladu, tak je celkem v pohodě. Když ne, tak u toho nikdo nechce být. Pak se přechází k mýmu tátovi a jeho asistentovi. Roger je takový trochu silnější trenér. Ale je fajn, a když táta náhodou nemůže, tak nás má jen on, což je třeba po vyčerpávajícím dnu ve škole velice vyhovující.

,,A po kolika jsou pokoje?" zeptal jsem se snad pro mě na tu nejdůležitější otázku.
,,Jane psala, že nejmíň po třech a nejvic po pěti."
,,Fajn, tak my zas budeme po třech." řekl jsem tátovi jako hotovou věc. Vždycky jsme byli na pokoji já, Niall a Zayn. Zayn si sice pár týdnů zpět zlomil prst, ale dnes mi celý rozjařený volal, že na soustředění jet může. A k Louisovi a Liamovi prostě někoho šoupnou.
,,Víš Harry. Už jsme s Jane začali rozdělovat pokoje. A ty po třech jsou tam jen dva." začal táta vysvětlovat opatrně. Nadzvedl jsem jedni obočí, protože jsem nevěděl kam tím míří.
,,A aby to vycházelo, rozhodli jsme se na pokoje pro tři rozdělit holky."
U nás v oddíle bylo jen šest holek. Tři u Jane a tři u Thomase.
,,Takže?" zeptal jsem se, ale odpověď jsem tušil.
,,Takže na jednom pokoji budeš ty, Niall, ten Zayn, Liam a mladej Tomlinson. Harry jinak to nejde." sdělil mi nějak bez emocí táta.
,,Ale to přece nemůžeš. Já s ním být na jednom pokoji nemůžu! Však víš jak moc ho nesnáším. On nesnáší mě a-"
,,Harry tak dost! Prostě se s tím smiř. Ani jeden z toho evidentně není nadšený, ale prostě to tak je! Klidně můžeš být doma, což vím že nechceš, jelikož bys ztratil hodně tréninků! " vyštěkl na mě.
Nevěděl jsem co mu na to říct. Z jedný části měl pravdu. Nemůžu si dovolit nejet, protože bych byl od celý skupiny pozadu. Jenže na druhou stranu je úplně mimo. Nemůže mě a Tomlinsona dát na jeden pokoj.
Něco nesrozumitelnýho jsem zamručel a odešel k sobě do pokoje.
Naštvaně jsem se svalil na postel a přemýšlel, jestli tohle je odplata za to, co jsme dnes vyváděl v šatně.
Rozhodl jsem se napsat Niallovi.

*zpráva pro: Nialler🤙*

H: Nialle?

N: Harry?

H:  Přemýšlel si někdy o tom,   kolik věci se může zkazit během pár sekund?

N: Jsem tvůj nejlepší kamarád, takže jo vím :DD

H: Být tebou, tak bych se tak nesmál.

N: Harolde tak už to vyklop.

H: Fajn. Od táty jsem zjišťoval jak to bude s pokojema.

N: A?

H: Pokoje jsou nejmíň po třech a nejvíc po pěti. Jenže pokoje po třech jsou jen dva.

N: Tak pokud umím ještě počítat, tak já, ty a Zayn je dohromady tři.
Harolde, sakra kam tím míříš už to vyklooooop!

H: No dobře. Zkrátka budeme na pokoji po pěti. A hádej s kým.

N: Noo, jeden určitý tip mám. Je to Louis a Liam?

H: Jo..

N: No tak to bude ještě zajímavý. Aspoň mezi tebou a Louisem. :DD

H: Hrozně vtipný, Horane..

Niallovi to nějak nevadí, že nám bude oxidovat vzduch ten malej blb. On s ním někdy prohodí i pár slov, takže se spolu jakžtakž baví. Mě Liam taky nějak extra nevadí. Je celkem v pohodě, tudíž nechápu jak se může bavit s takovým imbecilem jako je Tomlinson.

Vážně nás dají na jeden pokoj. Nedokážeme se vystát ani pár minut při randori, natož deset dní na jednom pokoji.
A pak že Bůh nemá smysl pro humor.

•L•
,,A jak bylo na tréninku, Lou?" zeptala se mě mamka, když nás všechny vyslechla co bylo ve škole.
,,V pohodě. Harold se zase choval jak kretén, švihl mě páskem a při randori mě hodil na to dřevěný ohraničení. A pak jsme se chytli v šatně." řekl jsem jako normální a běžnou věc. Ona svým způsobem byla.
,,Louisi nemluv u stolu jako v šatně." napomenula mě mamka, nad čím jsem nenápadně protočil oči. ,,Mě by zajímalo, kdy si ty a Harry přestanete jít po krku."
,,Na to jsou oba moc hrdý, aby se jeden nebo druhej začal k tomu druhýmu chovat normálně." uchechtla se Lottie nad svojí poznámkou. Nenechal jsem to bez odezvy a kopl ji pod stolem.

Celkem příjemný večer musel narušit tradičně táta.
,,Louisi, dnes jsem mluvil s jedním kolegou, právě dal svýho syna na hokej a-"
,,Co tím chceš říct?" zeptal jsem se a snažil se klidnit svůj hlas.
,,Nic, nic jen na příklad profesinálním hokejem si můžeš vydělat víc než judem a díky tomu líp zabezpečit rodinu." neodpustil si.
Bouchl jsem pěstí do stolu, protože tohle poslední dobou slýchávám častěji.
,,Kdy už pochopíš, že peníze nejsou vše? Že mě judo baví a i přes potyčky s Harrym se toho nevzdám? Myslíš, že ty roky dostávání se tam kde teď jsem jen tak  zahodím? Však na ten tvůj hokej by mě teď v šestnácti ani nevzali!" začal jsem zvyšovat hlas.
,,Louisi, já jsem to nemyslel tak že-" začal se vymlouvat.
,,Bylo to dobrý mami. Budu u sebe." řekl jsem mamce, odnesl talíř a šel po schodech do svého pokoje.

Za pár dní byl konec školy. Konečně začne volno a bude pokoj od učitelů, jejich keců a celkově od toho cvokhausu. Soustředění se také blížilo a s Liamem jsme se těšili. Nebyl rok, kdyby to tam nebylo super. Na dalším tréninku už nám řeknou a ukážou kam se pojede.
Cítím, že to bude fajn. Ale mám takový záhadný pocit, že letos to bude trošku jiné..

.
.
.
.
.
Oi oii! Vydávám třetí kapitolu mého velice smexy příběhu (haha) :DDD
Jak se Vám to zatím líbí. Doufám, že aspoň trošku. Jinak díky za odezvy jak u tohohle, tak i u předchozího příběhu. Moc si toho vážím:33

A jak se vlastně máte?

Mám Vás ráda. <3

xx