Maybe I love him..? /L.S./

•thirty-six•

•Third person's POV•

,,Co si vlastně o mě ještě tenkrát paní Brownové říkal?" zeptal se se zvědavostí Louis, když se zvedli od stolu, jelikož zrovna snědli ty palačinky od Harryho sousedky.

,,To nestojí za řeč." chtěl to zakecat Harry a dával talíř do myčky. 

,,Ale stojí Hazz." nedal se odbýt modroočko a vyskočil Harrymu na záda.

,,No tak fajn." povzdechl si Harry a společně s Louisem na zádech se rozešel do svého pokoje. Položil ho opatrně do postele a lehl si na bok vedle něj a podložil si dlaní hlavu, aby na něj dobře viděl. Brunetek jemně zrudl a tváří se natiskl na Harryho hruď. Nad tím se kudrnatý jen pousmál a jemně ho hladil po boku.

,,Když mi bylo jedenáct, vždycky jsem se nad tebou rozčiloval. Už nevím proč, ale hrozně si mě štval. Když mi bylo čtrnáct, zjistil jsem čím mě štveš momentálně. Nebylo to to, že jsi mě v judu začal dohánět, byl si lepší ve škole, nebo prostě tím, že jsi někdy uměl být otravnej. Bylo to.. prostě tebou. Do mých rozčilování u paní B. se čím dál víc přimíchávalo snění nad tvýma očima. Pak mi to začalo docházet, jenže jsem se toho asi bál, nevím, a začal jsem se k tobě chovat jako pořádnej debil." vyprávěl kudrnáč a zasmál se nad tou vzpomínkou. ,,Je to hrozně trapný, já vím."

,,Není, Hazz. Pokud tě to potěší, já to měl podobně. " usmál se na Harryho Louis a koukl na něj.

,,Jenže pak se objevil Max a já jsem to, co jsem k tobě cítil v sobě uzavřel." řekl brunetek a už se usmíval o trochu míň. Vzpomínka na jeho bývalého přítele ho pořád bolela. I když to byl nějaký ten rok, stále to pro něj bylo těžké téma.

,,Ten Max.. co se vlastně mezi váma stalo?" zeptal se opatrně Harry. Kvůli němu byl v Liamových očí viděnej pro Louise jako hrozba, což Harryho nemálo štvalo.

,,Asi by ti bylo dobrý to říct." nadechl se Louis připraven o svém prvním rozchodu mluvit. ,,Asi jsem přecitlivělej, ale.. ze začátku to bylo fajn. Byli jsme oba dva šťastní, mě bylo čerstvě patnáct, tak jsem od něho začal častěji slýchávat to, že teď už by to mohl být plnohodnotný vztah. Jemu bylo v tý době šestnáct. Čím dál víc mě nutil k tomu abych se s ním vyspal. Já na to stále nebyl připravený a tak nějak jsem cítil, že on není ten pravý. Že kdybych mu to dovolil, nebude to pak s náma o ničem jiným než o tomhle. Jenže když jsme byli jeden den u něj, začal s tím na mě naléhat víc a víc, já pak nějak povolil, jenže když k tomu mělo.. tak nějak dojít, začaly mi být jeho doteky čím dál víc protivnější. Odstrčil jsem ho od sebe a řekl mu, že to prostě ještě nechci. On se naštval do nepříčetnosti, chytil mě pod krkem a začal na mě řvát, že mám stejně hnusnou postavu, že jsem jen.. prostě, že nikdy nebudu použitelnej, a pokud se od něj do pěti minut nevypakuju, nebude na nic brát ohledy. Pak mě začal tak trochu stalkovat, omlouvat se, že to tak nemyslel a samý takovýhle kecy. Nebýt Liama, který to řekl mým rodičům co se děje, asi by od něho nikdy nebyl pokoj. No, a tak nějak skončil můj první vztah." dořekl svou nepříjemnou zkušenost Louis a posadil se. Neodvažoval se na Harryho kouknout. Začali mu hlavou vířit myšlenky a z očí se mu spouštěly slzy. Nevěděl jakou reakci čekat od Harryho a sžíralo ho, že už nějakou dobu oba mlčeli.

,,Lou, já.. promiň, že jsem to z tebe vytáhl. Nevěděl jsem, že je to až tak pro tebe silný téma. Promiň." prolomil ticho kudrnáč a přitáhl si brunetka do svého objetí. Rozchody asi nejsou příjemný, ale rozhodně jsou příjemnější, když neproběhnou takhle.

,,T-to je dobrý. Kdybych ti nevěřil, neřekl bych ti to." usmál se přes slzy Louis a užíval si oporu, kterou má v Harrym. Harry je opatrně oba položil a tisknul si brunetka co nejvíc k sobě. Hladil ho po zádech a čekal, až se uklidní. Bolelo ho takhle ho vidět. Ovšem pak si vzpomněl na to, že mu několik dní lže.