Maybe I love him..? /L.S./

•forty-one•

•L•

,,Konečně doma." vydechl jsem spokojeně, když mi táta pomohl do schodů do mého pokoje. V nemocnici jsem byl celkem deset dní, ale bylo to víc než dost. Lehl jsem si na postel a mamka mi pomohla do polosedu kvůli těm žebrům. 

,,Lou, seš si jistej že to tady s Harrym zvládnete?" zeptala se mě ustaraně mamka a sedla si ke mně na postel.

,,Však nejsme malý mami. Jasně, že to zvládneme, bude to fajn." odpověděl jsem ji jistě a usmál se. Přede mnou se rýsovaly čtyři dny strávené s Harrym u nás, jelikož rodiče měli naplánovaný výlet kamsi za známými. Původně jsem měl jet taky, ale s těma žebrama, břichem a rozbitou hlavou mě nechtěj nikam tahat, za což jsem upřímně rád. Tudíž berou jen sestry, takže s Harrym tady budeme sami.

,,Jsem ráda, že jste si to urovnali." usmála se na mě mamka  a pohladila mě po vlasech.

,,Já taky." pousmál jsem se.

,,Přinesu ti led na ty žebra, dobře? " zvedla se mamka a odešla dolů do kuchyně. Já jsem si sundal tričko, jelikož bylo fakt teplo a koukal na svůj hrudník a břicho. Hrálo modro-zeleno-fialovými barvami.

,,Achjo Lou, kdo tě takhle mohl zřídit?" objevila se ve dveřích mamka a nesla mi led, který jsem si vděčně na ta žebra přiložil.

Já jsem nad tím jen pokrčil rameny, jakože nevím. Ty kluky, co si na mě Will povolal jsem neznal. Netuším jak moc můžou být nebezpečný, tudíž jsem se rozhodl o tom pomlčet a doufat, že se na to za pár dní zapomene.

,,Jak ti je Lou?" vytrhl mě mamky hlas z myšlenek. ,,Myslím psychicky. " dodala.

,,Jak to myslíš?" koukl jsem se na ni nechápavě.

,,Jestli třeba necítíš úzkost, nebo tak." povzbudivě se na mě usmála.

,,No.. tak, občas jsem se v noci vzbudil, jelikož se mi o tom zdálo.." řekl jsem a uhnul pohledem.

,,A teď už to je dobrý?"

,,Jo, už jo." řekl jsem a pousmál se. Nebyla to tak trošku pravda, ale nechtěl jsem ji ještě víc přidělávat starosti. Možná se bojím toho, že se to stane znovu, že si počkají někde na Harryho, že se mi o tom zdá, ale tohle zvládnu sám.

,,Dobře, Lou. Odpočiň si. Kdyby něco, jsme s tátou dole." usmála se na mě, dala mi pusu na čelo a odešla. Já jsem se natáhl pro notebook, abych si pustil nějakej seriál. Děj jsem z poloviny nevnímal, jelikož jsem se až moc zabral do svých myšlenek.

***
Ležel jsem na posteli a zkoumal se v zrcadle, které bylo naproti na skříni. Vypadal jsem jako.. prostě jako někdo, kdo dostal nakládačku. Dnes měl přijít Harry, těšil jsem na něj, jelikož to bude lepší, než v nemocnici. Budeme spolu celý čtyři dny, i když jsem měl malý pochybnosti o tom, že Harryho omrzí se o mě starat, jelikož bez toho, aby mě někdo podpíral, tak si nedojdu sám ani na záchod.

Uslyšel jsem zvonek a nebyl to nikdo jiný, než Harry. Na tváři se mi rozlil úsměv, když jsem u dveří slyšel jeho hlas.

Pak se ve dveřích mého pokoje objevila mamka s Harrym v patách.

,,Hrozně moc děkuju, Harry, že tady s Louim budeš." usmála se mamka na Harryho a pohladila ho po tváři.

,,Není za co. Já rád." usmál se Harry a pohled mu sklouzl ke mně. Já zrudl, jelikož jsem neměl tričko, protože jsem měl na těch žebrech led.

,,Tak já vás tu nechám, jen ti Lou přinesu novej led." řekla nám mamka, vzala ty chladící gelový polštářky a odešla.

,,Ahoj Lou." usmál se na mě Harry a přešel ke mně.