Maybe I love him..? /L.S./

•forty-seven•

•L•

Táta prohlásil, že to takhle nenechá. Mamka ho uklidňovala a já na ně jen koukal. Tohle jsem nechtěl, teď se začnou hádat.

,,A.. musí se to řešit?" ozval jsem se a všechny pohledy se stočily na mě.

,,Boo, to s tím Willem to teď necháme, ale nejdřív něco uděláme s tím snem." dřepla si ke mně mamka a já se koukl na Harryho. Ten se na mě usmál a stiskl mi ruku.

,,Souhlasíš?" zeptala se mě mamka a já jen přikývl. 

Pomůže ti to Louisi, neboj se toho.

,,Mám kamarádku, která by ti mohla pomoct. Sednuli byste si spolu, ulevilo by se ti. Co na to říkáš?" stále se na mě usmívala a vzala mě za ruku.

,,Tak.. tak dobře. " řekl jsem nakonec. Harry mě opět stiskl trošku víc ruku a já se na něj koukl. Vypadal, že by mě rád objal, ale vždycky se koukl na tátu, kterej se vždycky tvářil, že někoho prohodí oknem, a radši mě jen držel za ruku.

Vím, že nebyl naštvanej na Harryho, nebo na to, že mě drží za ruku, ale chtěl začít řešit tu věc s Willem.
Tenkrát, jak jsem rodině oznámil, že jsem gay, tak to vzal líp než mamka. Vzal to hned, ale mamka potřebovala den na vzpamatovaní a přijmutí to, že jsem "jinej". Vím, že jsem se hrozně bál, co mi řekne. Ale nakonec to vzala a teď mě hrozně podporuje. Vždycky se mě ptala, jestli mám nějakého toho chlapce, jestli se mi nějaký líbí a podobně. Zajímala se.

Pak jsme ještě nějak řešili věci kolem těch mých návštěv cvokaře a Harry se pak zvedl, že už bohužel musí jít. Mamka se hned zvedla a objala ho. Musel jsem se usmát, protože je fakt, že takhle ráda nikoho z mých partnerů ještě neměla. Tak měl jsem jen dva, jenže když to srovnám, tak Harry sem opravdu zapadl líp.

Vyprovodil jsem Hazzu ke dveřím.

Tam mě hnedka pořádně objal. Trošku mě to překvapilo, ale objetí jsem mu opětoval. Zmáčkl mě trošku víc, tudíž o sobě daly vědět ty žebra, takže jsem trošku bolestně sykl.

,,Promiň, Lou, nechtěl jsem tě tak moc zmáčknout, ale potřeboval jsem tě obejmout." usmál se rozpačitě.

Já jsem se na něj jen usmál a opět ho objal kolem pasu a položil si mu hlavu na hruď a on mě objal kolem celýho těla.

,,Měl si vítr z táty, že jo?" zeptal jsem se ho a trošku se zasmál.

,,Nee. " hrál si na hrdinu, ale já moc dobře věděl, že měl.

,,Nemusíš si hrát že ne, Hazz." zvedl jsem hlavu a koukl na něj: ,,Vím moc dobře, že jo."

,,No tak jo no." vzdychl poraženě Harry a zasmál se.

,,Z něho nemusíš mít strach. Vypadal naštvaně kvůli tý věci s Willem, nebylo to kvůli tobě." řekl jsem mu a on si opřel svoje čelo o moje.

,,Člověk nikdy neví. Vypadal, že někoho prohodí oknem."

Musel jsem se zasmát: ,,Jo, on takhle občas vypadá."

,,Musím jít, Loui." 

,,Ale já nechci abys šel." řekl jsem smutně a vystrčil spodní ret jako malé dítě.

,,Jseš roztomilej, víš to?" usmál se na mě.

,,A ty zlej." řekl jsem mu a opět si svou hlavu položil na jeho hruď.

,,Hej, co jsem udělal?" podivil se.

,,Necháš mě tu." odvětil jsem a zasmál se. Baví mě ho takhle provokovat.